Článek
Když v září roku 2019 manželé z Lysé nad Labem poprvé vyrazili na tuniskou Džerbu, byli nadšeni teplým tyrkysovým mořem, bílým pískem a stejně barevnými mráčky, které nádherně modré nebe pouze občasně přizdobily. Jejich první, ale zdaleka ne poslední pobyt se jim však zapsal do srdce nesmazatelným inkoustem.
Zázračné místo
V závěru dovolené se Marie a její manžel rozhodli vydat na organizovaný výlet po ostrově. Pár kilometrů od Houmt Souku, největšího města oblíbeného tuniského ostrova, autobus zastavil a zrak turistů spočinul na zdánlivě nenápadné synagoze.
Marie v Tunisku vhazuje přání celé rodiny.
Její jméno El Ghriba v arabštině znamená „zázračná“ a synagoga měla být podle legendy postavena na posvátném kameni. Každý návštěvník v ní může zapálit svíčku, aby jej potkal zázrak. Kdo má konkrétní přání, napíše jej na papírek a ten vhodí do zasklené vitríny, jichž je v synagoze několik a přáními doslova přetékají.
Čech jel napříč Chorvatskem s nechtěným živým nákladem v motoru
Přesně tak to udělala i čtenářka, která na papírek napsala společné přání celé své rodiny. Její syn zhruba za měsíc očekával narození svého prvního dítěte, Mariina vůbec prvního vnoučete. Přála si tedy jediné, aby se vnouček narodil zdravý. Popsaný papírek pečlivě složila a vhodila za sklo.
„Dívala jsem se, jak přání propadlo velmi hluboko,“ uvedla Marie, která následujícího rána po přistání v Praze zapnula mobilní telefon a nemohla věřit svým očím.
Přání s okamžitým plněním
„Oznamuji, že jsem na světě. Vážím 3,2 kg, měřím 49 cm, maminka i tatínek jsou v pořádku. Tvůj vnouček Vojtíšek,“ stálo v SMS zprávě na přivítanou, ze které se čtenářka z Lysé nad Labem radostí rozplakala.
Vzápětí zavolala synovi s gratulacemi a dozvěděla se, že snachu odvezl do nemocnice již předchozího odpoledne. Protože ale porod začal o čtyři týdny dřív, než se očekávalo, se zprávami rodině raději čekal.
Při první návštěvě u vnuka novopečená babička všem povyprávěla o přání vhozeném na papírku v tuniské synagoze. A když započítali časový posun (Tunisko je ve stejném časovém pásmu jako Česko, ale nepřechází na letní čas, takže je tam v této části roku o hodinu méně), ukázalo se, že porod začal tři hodiny po „objednání“ přání.
„Jen jsem nemusela papírek tolik skládat, aby nepropadl tak rychle a na řadu přišlo mé přání až později,“ usmívá se při vzpomínce Češka s dodatkem, že zázraky se opravdu dějí.
Vizovičan popsal zážitek z Chorvatska hodný zfilmování
