Článek
Podobně jako v dalších pohraničních oblastech změnil podobu zdejšího kraje konec druhé světové války a odsun německého obyvatelstva. Lidnaté vesnice se vyprázdnily, domy začaly chátrat, řada míst živořila jen díky chalupářům. Například v Neratově, po staletí známém poutním místě, kde kolem roku 1880 žilo téměř pět set lidí, poklesl počet obyvatel z 350 předválečných na třicet v roce 1950.
Obrátil se i poměr mezi Čechy a Němci. Těch tu před válkou bylo více než 90 procent, po válce méně než deset. Na přelomu 80. a 90. let tu žila asi desítka osob. V roce 1993 udává oficiální statistika pouhé dva trvale žijící obyvatele. Neratov, původním německým názvem Bärenwald, leží ve výšce 635 metrů nad mořem. A zatímco vznik zdejší osady, o níž první záznamy hovoří v roce 1550, souvisí s orlickohorským sklářstvím a vznikem sklárny u potoka Neratovec, největší proslulost získal jako poutní místo.
Monumentální barokní stavba o délce 48 metrů, šířce 19 metrů a výšce 20 metrů se vypíná vysoko nad údolím. Je postavena tak, aby na ni na Boží hod vánoční v pravé poledne dopadaly sluneční paprsky.
Tradice neratovských poutí musíme hledat už v druhé polovině 17. století. Podle zprávy sepsané o necelé století později nechal rokytnický farář Christov Florian Blasius Grick podle svého snu vyřezat milostnou sošku Panny Marie. A ta prý konala četné zázraky. Léčivou moc měl i zdejší pramen, proto v Neratově vznikly malé lázně.
Množství poutníků, kteří přicházeli, zejména během hlavní poutě 15. srpna, bylo důvodem výstavby nového chrámu. Stavět se začal roku 1723, pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho. Monumentální barokní stavba o délce 48 metrů, šířce 19 metrů a výšce 20 metrů se vypíná vysoko nad údolím. Je postavena tak, aby na ni na Boží hod vánoční v pravé poledne dopadaly sluneční paprsky.
Zkázu přinesla pancéřová pěst
Pohnutý osud stavby snad předznamenal už na počátku tragický konec jejího prvního stavitele Carla Antoniho Reina. Podle pověsti se v ještě nedostavěném kostele zřítil z lešení a zlomil si vaz. Jeho duch pak na tomto místě strašil.
Až další stavitel Jakub Ondřej Carova nechal zazdít dveře v presbytáři, aby tak duchu Carla Reiny zabránil chodit za oltářem.
Kostel Panny Marie Nanebevzaté po druhé světové válce vyhořel. Příčinou devastujícího požáru byl zásah střely z pancéřové pěsti, vypuštěné vojákem Rudé armády. Nenávratně zničena byla střecha, dřevěné schodiště, roztavil se hodinový stroj a zvon. Přestože opravy začaly již krátce po požáru, komunistický režim obnově kostela nepřál a v roce 1956 se práce kvůli nedostatku peněz zastavily. O rok později se propadly klenby. Dvakrát hrozila demolice.
Kostel zachránilo zapsání mezi kulturní památky ČR
V roce 1973 jí zabránilo jen stěhování rokokového schodiště do parku na zámku Skalka na Rychnovsku. Než se dostěhovalo, došly opět peníze a demolice se nekonala. Změnu přinesl rok 1989. Nejprve byl kostel zapsán mezi kulturní památky ČR a začaly první práce na jeho záchraně. Obnovila se tradice pořádání poutí a začal se připravovat projekt znovuzastřešení chrámové lodi.
Výsledné řešení, které se podařilo realizovat v roce 2006, je kompromisem, vycházejícím z obnovy barokní střechy. Z lodi kostela se otvírá průhled do krovů. Část střechy je prosklená, čímž nejen osvětluje vnitřek památky a umožňuje pohled vzhůru, ale připomíná i její trpký osud. Opraveno bylo i průčelí a věže včetně funkčních hodin s ciferníkem o průměru tři metry.