Potkali se v Ekvádoru. Za životní štěstí vděčí vzkazu v hotelových dveřích

Příběh Tracy Ferrellové a Tima Zycha, který je jako vystřižený z cestovatelské červené knihovny, zveřejnil server CNN. Ferrellová v roce 1996 dokončila magisterské studium latinskoamerické literatury v Coloradu a v září téhož roku vyrazila na roční cestu, kde chtěla vyzkoušet své jazykové dovednosti.

Její první zastávkou byl Ekvádor, konkrétně hlavní město Quito. Ferrellová usedla ke stolu v tamější pobočce Klubu průzkumníků Jižní Ameriky a chystala se psát pohlednice rodině, když si všimla mladého muže čtoucího knihu.

Ten ve stejném okamžiku vzhlédl. Pohled z očí do očí přerušil německý ovčák, který přiběhl k Zychovi a začal se s ním mazlit jako starý známý. I to možná rozhodlo. „Pomyslela jsem si, že je roztomilý. Miluju muže, kteří mají rádi zvířata,“ vzpomíná na osudové setkání Ferrellová s tím, že sama začala konverzaci.

Zjistila, že milovník psů pochází z Nového Zélandu, ale posledních pár let učil v Londýně. V Jižní Americe si právě užíval půlroční volno, které trávil cestováním. Rozhovor oběma příjemně plynul, a ač se jejich verze rozchází v tom, kdo koho pozval na rande v ten samý večer, oba se shodují na tom hlavním, že si jej více než užili.

„Tracy byla velmi atraktivní a sebevědomá. Bylo to kouzelné,“ popsal setkání Zych a dodal, že cítil, že to bylo „speciální, ač samozřejmě nemohli mít tušení, co přinese budoucnost“.

Dvojice seděla venku v restauraci a povídala si o všem, dosavadními cestami počínaje a rodinou, prací a životem v navzájem tolik vzdálených domovech konče. Kulisou jim přitom byly zvuky rušné metropole. Zych na ten večer vzpomíná, jako by to bylo včera, a dodává, že se mu povedlo odclonit veškeré rušivé vlivy a soustředit se jen na ni.

Povídali si hodiny, a protože se jim ani poté nechtělo rozloučit, přesunuli se na střechu dívčina hotelu. Často se říká, že setkání dvou lidí byly nakloněny hvězdy. V tomto případě tomu tak ale bylo i s Měsícem, tu noc totiž probíhalo jeho úplné zatmění, které společně sledovali v srdci exotické jihoamerické metropole.

Ráno spolu cestovatelé vyrazili na další schůzku, tentokrát dobrodružnější výlet autobusem. Nejvíc ze všeho ale poznávali jeden druhého. A na jeho konci si byli jistí, že nechtějí, aby se jejich cesty rozešly.

Oba ale cestovali s přáteli a měli neslučitelné plány na dalších pár týdnů. Dohodli se proto, že se později potkají ve městě Cuenca na jihu Ekvádoru. Odtamtud chtěli společně pokračovat do Peru.

A protože mobilní telefony ani internet tehdy v každodenním životě ještě nehrály prim, zakroužkovali si ve stejném cestovním průvodci hotel, ve kterém se potkají přesně za tři týdny. Vybrali i záložní ubytování pro případ, že by byl s prvním hotelem jakýkoli problém.

O tři týdny později stála Ferrellová před dveřmi nejen zavřeného, ale dokonce zabedněného hotelu. Tudy cesta nevedla, vydala se proto s kamarádkou k tomu druhému. Ten ale nevypadal o moc lépe, zjevně též nebyl otevřený. „Ach ne, už ho nikdy neuvidím,“ pomyslela si smutně mladá cestovatelka.

S nepřízní osudu se ale nehodlala smířit tak lehce. Proto společně s kamarádkou začaly razantně klepat na dveře. Po chvíli se skutečně objevil majitel, který odjížděl mimo město, a proto hotel zavřel. Ferrellové se ale přece jen povedlo jej španělsky přesvědčit, aby je ubytoval. Nechal jim proto jako jediným hostům klíče a Ferrellovou duchapřítomně napadlo napsat vzkaz, který vzpříčila mezi zamčené vstupní dveře, než vyrazila na prohlídku města.

Na stejné zavřené dveře Zych narazil už o pár dnů dříve. A ač to považoval v podstatě za marné, pravidelně se k nim vracel s nadějí, že na půvabnou inteligentní dívku opětovně narazí. Našel proto vzkaz a připsal na něj svou adresu. Následné shledání bylo o to vřelejší, oč už se zdálo nepravděpodobnější.

Hned další den spolu pár vyrazil objevovat Peru a následně i Bolívii a Chile. Podle vlastních slov spolu zažili tucty dobrodružství a bláznivě se jeden do druhého zamilovali. Tři měsíce společné cesty utekly jako voda. A po společném výstupu na Cordillera Blanca si byl Zych jistý, že Ferrellová je pro něj tou pravou. V těch místech vznikla i první společná fotografie šťastného páru.

Zych ale musel zamířit zpět do Londýna, práce volala. A protože Ferrellová nadále cestovala bez stálé adresy, trvalo měsíc, než od své lásky dostala první dopis. Později začala dočasně pracovat v Kostarice a komunikace se stala o něco jednodušší. V červenci roku 1997 se Ferrellová chystala zpět do Ameriky, a ačkoli se její přítel též původně chtěl vrátit domů na Nový Zéland, rozhodl se ji raději následovat.

Když se shledali v Denveru, byli oba přešťastní. „Objali jsme se a bylo to, jako bychom se nikdy nerozloučili,“ popsala Ferrellová. Následující měsíce spolu pár objevoval coloradský Boulder, kde studovala. A Zychovi bylo čím dál jasnější, že už se na Nový Zéland nevrátí.

Myšlenka velké svatby je nelákala, tak se prostě jednoho dne rozhodli jít k soudu a vzít se. Sami dva, beze svědků. Jediný, kdo o svatbě věděl, byl šéf nevěsty, protože žádala o půldenní volno.

Rodiče a přátelé se novinku dozvěděli až o pár týdnů později a přijali ji s nadšením. Po více než 26 letech spolu manželé stále šťastně žijí v Coloradu. Ferrellová si dodělala doktorát a dnes je docentkou na tamní univerzitě, Zych je projektovým manažerem města, kam kdysi následoval svou lásku.

Své setkání těsně před zatměním Měsíce dnes popisují své 17leté dceři jako vesmírnou náhodu, ke které dochází maximálně jednou za život.