Posměšky okolí je neodradily. Čeští manželé sbalili čtyři děti a vyrazili hledat skutečné hodnoty

Největším impulzem k razantní změně života bylo podle Rychtaříka právě narození dvojčat v roce 2015. „Dětem jsme se do té doby věnovali tak nějak standardně, to znamená odvoz do školy, večer se s nimi pozdravit, zbývaly nám akorát volné víkendy. Přišlo nám to dost málo na to, že jsme byli obdařeni hned čtyřmi ratolestmi. Začali jsme vymýšlet, jak bychom spolu mohli trávit víc času,“ uvedl Rychtařík v podcastu.

Než však uzrál finální plán, uběhly zhruba dva roky. Manželé do té doby neměli s nomádským stylem života žádné zkušenosti, a tak se chtěli na vše opravdu důkladně připravit. Vybrali úspory, pronajali dům, prodali auto a pořídili si místo něj obytňák, do kterého se v šesti pohodlně vešli.

Během výpravy, jejíž plán se tak trochu tvořil postupně sám, ovšem nešlo jen o pouhé cestování. Manželé si dělali zastávky na nejrůznějších farmách, kde pracovali i se staršími syny coby dobrovolníci – dětem chtěli totiž ukázat mimo jiné i to, jak vypadá produkce potravin.

„Vždy jsme si při pohledu na krabici mléka v obchodě říkali, že musíme dětem vysvětlit, jak se to mléko do té krabice vlastně dostane. To jsme si vyzkoušeli nejprve i v Česku prostřednictvím organizace WWOOF. Jde v podstatě o práci, za niž dostanete výměnou ubytování a stravu,“ vysvětlil Rychtařík s tím, že díky dobrovolnictví lze výrazně srazit náklady na cestu.

Manželé během putování nepracovali na dálku – psal se přece jen rok 2018 -, a tak žili víceméně jen z naspořených peněz. Sami si navíc chtěli vyzkoušet manuální práci na farmách, aby sobě i své duši dopřáli restart a detox. „Já jsem třeba dlouho toužil po vlastní kozí farmě. Pak jsme jednu navštívili a už ji nechci,“ směje se Rychtařík s tím, že i pro něj samotného byla cesta v mnohém formativní a objevná.

Rychtařík popisuje, že při takovém velkém rozhodnutí, jako bylo opuštění dosavadního života, musela panovat v rodině jednotná shoda. Manželé si nepostavili hlavu a nenatlačili starší syny do něčeho, co by sami nechtěli.

„Museli jsme jim vysvětlit, co to pro ně znamená. Nejstarší syn byl tenkrát v prvním ročníku na střední škole a hned řekl, že všechno je lepší než sedět v lavici. Vzal si tedy odklad, aby si rozmyslel, zda se pak vrátí, nebo půjde jinou cestou. Desetiletý syn dostal ve škole individuální plán a přešli jsme na domácí vzdělávání,“ vysvětlil Rychtařík a doplnil, že právě na toto téma dostává i dnes množství dotazů. „V Česku máme výhodu, že je tento styl výuky možný, třeba v Německu a ve Španělsku takovou možnost nemají.“

Rychtařík připouští, že měli navíc s manželkou pocit, že se děti na cestách naučí zase trochu jiným věcem a případné učivo doženou zpětně. „Co je rok v celém životě? Říkali jsme si, že návštěva nových krajů rozšíří synovi obzory. Vyjmenovaná slova jsme tedy procvičovali, ale druhou odmocninu ne,“ usmívá se Čech.

Nakonec nastaly větší zádrhely přímo v rodině a blízkém okolí. I tady bylo podle Rychtaříka zapotřebí hodně vysvětlovat, co s sebou celá cesta obnáší. „Ve chvíli, kdy se vy sami rozhodnete, tak pořád není vyhráno. Okolí vás začne odrazovat. Babička třeba dětem těsně před odjezdem řekla, ať se naposledy pořádně nají, protože teď budou hladovět,“ vzpomíná.

Někteří prý zase uzavírali sázky, po jak dlouhé době budou muset manželé volat o pomoc. Posměšky i obavy se ale nakonec ukázaly jako zcela liché.

Rychtaříkovi nakonec projeli několik zemí, v závěru léta 2019 zakotvili na jihu Evropy ve Španělsku a Portugalsku.

Po ročním putování měli v plánu návrat do Česka, osvěžení a pak další dobrodružství. Do toho jim však vidle hodila začínající pandemie – kdyby nepřišla, možná by evropské silnice brázdili dodnes.

Covid aktivity Rychtaříkových zbrzdil, ale zcela nezastavil. Hlava rodiny Jan se začal v následujících letech věnovat přestavbě dodávek a dnes je pro zájemce upravuje na klíč. Fenomén vanlife, tedy život v dodávce, totiž nabyl na značné popularitě, a to zejména mezi mladými páry. Mohou za to i sociální sítě.

„Jen za loňský rok jsem zrealizoval přestavbu tří dodávek. Všechny pro lidi, kteří se rozhodli v nich bydlet. Vanlife je dneska jednoduchý, takže trend určitě vzrůstá,“ potvrzuje Rychtařík s tím, že úprava jedné obytné dodávky mu zabere zhruba tisíc hodin práce. Propagace tohoto životního stylu se pro něj navíc stala určitým posláním.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak složité je naplánovat roční cestu obytňákem v šesti lidech? Kolik takové dobrodružství stojí a jakým způsobem lze snížit náklady? Je dobrovolnictví na farmách výměnou za ubytování a stravu obohacující? Jak se v obytňáku či dodávce řeší soukromí a případná napjatá atmosféra? A je dnes vanlife záležitostí mas? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.