Článek
Češi jsou pro značnou část světa známí jako národ, který ve velkém holduje turistice, pohostinství a doslova zbožňuje psy. Vzhledem k těmto charakteristikám působí Poslední večeře v portugalském podání tak trochu jako na objednávku. Byla vytvořena a sídlí ve městě Viseu, které je pro lehce poznávací turistiku skvělou destinací a vyniká chutnou kuchyní. Huňatý čtvernožec je pak už jen třešinkou na dortu.
Proč ale umístil tajemný Velký Vasco Poslední večeři do velmi netradičního prostředí hospody? A čím je vlastně tajemný? O malíři, kterým je Vasco Fernandes, toho totiž mnoho nevíme. Kdy se narodil, komu, kde přesně, a jak se vyučil uměleckému řemeslu je zahaleno tajemstvím.
První záznamy o jeho osobě jsou z úplného počátku 16. století, kdy už byl ženatý a maloval ve městě Viseu. To je dnes známo jako město zahrad, bohatá zeleň je totiž v této oblasti chápána jako symbol prosperity a města středního Portugalska spolu v otázce pomíjivé krásy sezónních květů čile soupeří.
Obraz budí otázky
Vascovy obrazy je ve Viseu možné zhlédnout v národním muzeu nesoucím jeho jméno. Vasco Fernandes je totiž jedním z nejvýznamnějších portugalských renesančních malířů. A jeho Poslední večeře vzbuzuje pro pozorného diváka podobné množství otázek jako ta od Leonarda da Vinciho.
Umístil snad malíř takto velké téma do krčmy kvůli jakémusi zesvětštění a přiblížení pro prostý lid, či se jedná o laškovný odkaz k vyhlášené kulinářské tradici města? A co onen huňatý čtvernožec? Jelikož se nachází v části triptychu, kde se vyskytuje Jidáš, bývá chápán jako kontrastní symbol věrnosti k jeho zradě.
Vascova Poslední večeře - detail psa
Poněkud netradiční je i zobrazení dvou ženských postav, z nichž jedna má svatozář, kterou Jidáš jako jediný z apoštolů na obraze postrádá. Dokonce i samotné rozestavění částí obrazu budí otázky - ač je totiž Jidáš v současné expozici umístěn vpravo, starší fotografie naznačují, že okrajové části triptychu byly v minulosti umístěny naopak.
Skutečná love story, tragičtější než Romeo a Julie
Až se dostatečně zamyslíte a pokocháte Vascovými díly, a že je na co se dívat, protože kupříkladu další obraz výstavy, Stigmata sv. Františka, lehce připomíná pouštění svatého draka, navštivte i přilehlou katedrálu. Budova, s jejíž stavbou se začalo už ve 12. století, je nejvýznamnější historickou památkou města. Prohlídka působivého interiéru je v současnosti doplněna výstavou vzácných děl a z horního patra je skvělý výhled na město.
Katedrála, kostel, dvě muzea i vyhlášená restaurace sídlí ve Viseu na stejném náměstí. Občerstvení čeká pod stromem.
A protože málokde se tak dobře diskutuje nad zhlédnutým uměním jako u talíře a sklenky něčeho chutného, můžete se zastavit v restauraci Muralha da Sé, která získala Bib Gourmand v prestižním průvodci Michelin. Příhodně sídlí v rohu téhož náměstí jako muzeum i katedrála. Dáte-li si cokoli z mořské říše, jen těžko šlápnete vedle.
Na dezert je pak nejlepší se zastavit v některé z cukráren ve staré části města. Zdejší ulice jsou zdobeny proutěnými lustry, což potěší nejen instagramové nadšence.
Je libo sladké pečivo plněné červeným vínem?
Místní specialitou jsou pak casacas. Misky ze sladkého těsta s cukrovou polevou různých velikostí vypadají trochu jako malé chlebové bochníky, do nichž se v našich končinách nalévají husté polévky. Ovšem s tím rozdílem, že casaeas nejen nemají „pokličku“, ale leje se do nich červené víno. To se pak gurmánsky usrkává, tedy pokud se dřív nevsákne do těsta. Netradiční zákusek lze chutí vzdáleně přirovnat k rumovým perníčkům konzumovaným s chlazeným svařákem. Nechali byste se zlákat?
