Portugalsko pro malé potěší i velké

Půvabná Coimbra ve středním Portugalsku má kolem sta tisíc stálých obyvatel a v průběhu školního roku je přezdívána městem studentů. Sídlí zde totiž nejstarší univerzita v zemi, která je zároveň jednou z nejstarších v Evropě. Byla založena už ve třináctém století a nachází se na seznamu světového dědictví UNESCO.

Pokud byste si ji chtěli prohlédnout opravdu podrobně a strávit zde více času, ve zdejším areálu najdete Sapientia Boutique Hotel, jediné oficiální ubytování, jehož ústředním motivem jsou, jak se na akademickou půdu patří, knihy. Univerzita totiž sídlí vysoko na kopci a šplhat do něj několikrát denně by asi ocenili jen turisté, kteří chtějí nahnat fyzičku. Výhledy z univerzity ovšem stojí za to. A to nejen z typické věže, která je jejím symbolem.

Zavzpomínat na vlastní studentská léta při procházení areálu vysoko nad řekou Mondego je však kratochvílí, kterou by si neměl nechat ujít žádný turista. Největším lákadlem univerzity je ale bezesporu Biblioteca Joanina. Zlatem zářící knihovna sídlí v bývalém královském paláci.

Obdivovat tři sály, v nichž se nachází čtvrt milionu vzácných svazků, by člověk vydržel mnohem déle, než kolik dovoluje prohlídková trasa s průvodcem. Dodržování pravidel je však důležité kvůli zachování speciálního mikroklimatu, které knihy potřebují. Déle se mohou zdržet pouze akademici a netopýři, kteří knihovnu střeží už více než sto let.

Z univerzity se můžete spustit romantickými úzkými uličkami kolem studentských kolejí, kde najdete četné kostely i stylové bary a restaurace. Každému podle preferencí. Druhou možností je vydat se opačným směrem k jedné z bran univerzitní botanické zahrady. Ta je největší zahradou v celém Portugalsku a je přístupná zcela zdarma.

Projít si ji je prý jako navštívit celý svět a přitom neopustit hranice města. A v neděli ráno jsem v ní byla první hodinu po jejím otevření úplně sama. Zahrada v samém srdci Coimbry byla založena už v roce 1772, nejstarší a nejromantičtější část je „náměstí“ s fontánou, obklopené japonskými javory, magnoliemi a třešněmi.

Nechybí samozřejmě ani tropická sekce s palmami a skleníky, ve kterých najdete i Viktorii královskou, největší leknín světa. Ten objevil jako první český cestovatel Tadeáš Haenke. Můžete se zde nechat okouzlit i tajemnou atmosférou bambusového lesa nebo se pokochat citronovníky obsypanými plody.

Na konci jara si nenechte ujít omamně vonící lipovou alej a v kteroukoli roční robu se můžete „ztratit“ v místních lesích, které čítají až na 50 druhů eukalyptovníků, stromů tolik typických pro Portugalsko. Zahrada je otevřená po celý rok od deváté hodiny ranní. V létě její brány zavírají v osm večer, v zimním období pak v půl šesté.

Vyšla jsem bránou jen asi dvě stě metrů od řeky Mondego a vydala se přes most sv. Kláry na druhou stranu řeky. Most je dalším skvělým místem k pořízení působivých fotografií staré části Coimbry.

Jen asi 300 metrů za ním se nachází atrakce primárně určená pro děti, ale bez uzardění přiznávám, že mě bavila i s pomalu, ale jistě se blížícími čtyřmi křížky na krku.

Se stavbou Portugal dos Pequenitos, tedy Portugalska pro maličké, se začalo už v roce 1938. Zábavní park byl nápadem lékaře a profesora z Coimberské univerzity Fernanda Bissaya Barreta, jehož zhmotnění se ujal architekt Cassiano Branco.

První část areálu, kde se nejen děti baví, ale zároveň i učí o historii země, byla otevřena už o dva roky později. Dnes je park rozdělený do pěti tematických oblastí a v každé z nich najdete miniaturní vyobrazení portugalského architektonického dědictví. Během několika málo hodin si tu vlastně můžete prohlédnout celou zemi včetně jejích bývalých kolonií, a to ve velmi podrobném zmenšeném vydání.

Nechybí ani mapa portugalských objevů z 15. až 17. století. Mimo jiné se zde nachází dokonale vyhlížející repliky Belémské věže, kláštera jeronymů a Vítězného oblouku v Lisabonu, Národního paláce v Sintře nebo Coimberské katedrály. Nechybí ani ukázka půvabných svorových domků, u nás méně známé chlouby středního Portugalska.

Děti, jejich doprovod a sem tam nějaký podivín středního věku si tu mohou prohlédnout, prolézt i osahat nejikoničtější portugalské stavby i sochy ve zmenšené velikosti. Domečky i paláce jsou navíc propracované i zevnitř. Dospělí by se do některých z nich sice vměstnávali těžko, ale na roztomilých balkoncích se tu fotí jak děti, tak i jejich babičky. A do křížové chodby kláštera, kde lze obdivovat miniaturní vitrážová okna a lomené oblouky, se pohodlně vejde i dospělý.

V parku najdete i krámek se suvenýry a občerstvením. Nečekejte ale žádné kráčející plyšáky a hudební či světelné efekty, není to Disneyland. Místu vládne příjemná komorní atmosféra a zní tu pouze dětský smích.

Pokud chcete pořídit krásné fotografie svých ratolestí v typických portugalských domcích, kapli nebo na hradě, vyrazte ideálně na otvíračku. Nejfotogeničtější část se nachází v nejvzdálenější části areálu, takže je ideální tam začít, pokud toužíte po snímcích bez dalších návštěvníků. A co si budeme povídat, malí lidé vykukující z půvabných malých domků je výjev, který vyloudí úsměv snad na každé tváři. Vstupné pro dospělého vyjde na bezmála 350 korun, děti (3–13 let) zaplatí 220 korun.

Nedaleko zábavního parku se nachází ruiny klášteře Santa Clara-a-Velha, jehož historie je spjatá s osudem nejtragičtější love story portugalské historie. Příběh o velké lásce Petra I. Portugalského a Inês de Castrové si můžete přečíst zde.

A pokud by rodiče na sklonku dne zatoužili ještě po nějaké té romantice, mohou vyrazit buď do nedalekých zahrad Quinta das Lágrimas a spočinout v místním luxusním hotelu a restauraci, nebo se vrátit do historického centra poslechnout si podmanivé fado.

Fado je zvukem portugalské duše, a to coimberské má svá vlastní specifika. Podle tradice by jej měli zpívat výhradně muži odění v akademickém šatu. Můžete se do něj zaposlouchat v některém z barů nebo přímo v ulicích a na starobylých náměstích, která jsou za voňavého soumraku tou nejpůsobivější scénou.