Porto na nedostižný prodloužený víkend. Anebo klidně i déle

Porto je často nazýváno nejkrásnějším městem Portugalska, což nesou nelibě nejen obyvatelé Lisabonu, kteří cítí k Portu obvykle přirozenou řevnivost. Pravdou je, že Porto disponuje vším tím, za čím turisté rádi jezdívají. Fotogenický je tam snad každý růžek, možností nákupů přehršle, a kdybyste se mě ptali, kam si nejlépe sednou na víno či koktejl, nebudu vědět, kde začít. To všechno si spojte s tím, že cenová hladina v Portu není vyšší než v Praze, a získáte vskutku mocnou destinaci na únik ze sychravé podzimozimy.

Připouštím, že tuto destinaci neumím popisovat nezaujatě. Ale ten pocit možná znáte sami. Některá destinace vám jednoduše sedne každým coulem a vy jste pak ochotni prominout jí i některé drobné nedostatky. Porto je velmi dobře ucelený útvar. Na to, že v něm žije bezmála čtvrt milionu lidí, tak nepředstavuje větší problém se dostat z jednoho konce centra na druhý poměrně rychle. Což je něco, co člověk v době covidové umí patřičně ocenit.

Ale pěkně popořadě. Vše v Portu prochází žaludkem. Nenechte se zmást tím, že obyvatelé Porta bývají napříč zemí často označováni jako „pojídači drštěk”. Ano, v restauracích na ně sice narazíte, ale jde spíše o historický odkaz než o cokoliv jiného. Tato přezdívka pochází z věku zámořských objevů, kdy Jindřich Mořeplavec dával to nejlepší jídlo k dispozici na paluby svých objevitelských lodí a běžným obyvatelům města tak zbývaly k jídlu často právě jen dršťky.

Dnes však Porto láká na jiné speciality. Těžko si zvládnete nedat typický sendvič zvaný Francesinha. Ten je opravdu štědře plněný šunkou, tradiční klobáskou či steakem, zapečený sýrem a bývá přelitý hutnou pivní omáčkou a dozdoben smaženým vejcem. Přidejte k tomu ještě hranolky, se kterými je často servírovaný, a máte na talíři plnohodnotné jídlo za pár eur. Pokud naopak nešetříte a na cestách se rádi plácnete přes kapsu, skočte si na něj do Café Santiago. Pro ty rozmařilejší jistě stojí alespoň za zmínku, že je v Portu pět restaurací ověnčených michelinskou hvězdou, dvě z nich dokonce dvěma.

Pokud patříte mezi naprostou většinu běžných turistů, určitě vás potěší nabídka pečených mas, grilovaných ryb, tepelně upravené zeleniny a po čertech sladkých dezertů. Důležité však je, čím se rozhodnete svůj pokrm zapít. Pokud nejste abstinenti, bude váš výběr nápojů vskutku bohatý.

Pokud razíte názor, že pivo pijete i na konci světa, objednejte si aspoň značku Super Bock, která je pro tuto část Portugalska typická. Portské a inovativní koktejly z něj jsou pak samozřejmě základ nápojových menu. Z čeho se skládá koktejl Portonic, to si asi odvodíte. A pokud byste raději něco tvrdšího, třešňový likér Ginja (nejlepší je ten z Óbidos) nebo likér Beirão ze skořice, eukalyptu, rozmarýnu a levandule je k dostání úplně všude.

Základem je získat solidní rozhled. A ten vám, alespoň ten doslovný, nejlépe poskytne 75metrová věž kostelu Clérigos. Jen si trochu procvičte svaly na nohou, protože vás cestou na vrchol čeká nějakých 240 schodů. Pokud máte však nohy připravené a plánujete obíhat všechny možné zajímavosti, mám několik tipů na místa, která byste při návštěvě Porta neměli vynechat.

Jedním z nich je knihkupectví Lello nacházející se v centru města. Čím je takové knihkupectví výjimečné? Inu, třeba svým designem, který inspiroval i ságu o Harry Potterovi, protože její autorka nějakou dobu v Portu pobývala. V tomto výjimečném, 115 let starém knihkupectví se ročně prodá na 300 000 knih a všechny rozhodně nejsou pouze v portugalštině. Kdo ví, třeba si také vyberete.

Vynechat byste neměli ani návštěvu parku Serralves, ve kterém si můžete nejen trochu vydechnout od ruchu města, ale také si prohlédnout cenné historické a kulturní dědictví. Pokud vám navíc něco říká moderní umění, přijdete si na své.

Za návštěvu rozhodně stojí také sklep známého vinařství Sandeman. Tedy sklep to býval, dnes jde už spíše o muzeum, které vypráví historii této značky portského vína. Ale ať už navštívíte vinařství Sandeman nebo jakékoliv jiné, asi netřeba říkat, že ochutnávky jsou významnou součástí těchto exkurzí.

Pozitivní skutečností v tomto ohledu je, že za volant můžete po jedné či dvou malých sklenkách bez potíží usednout, tolerance na tamějších silnicích totiž hovoří o limitu 0,5 promile.

Pokud se budete poohlížet po nějakém tom výletu do přírody, byl by asi hřích nezajet si do údolí řeky Douro, která je proslulá produkcí velmi kvalitních vín. Turisté si tuto oblast v posledních letech oblíbili i kvůli cyklostezkám. Vždyť to znáte z Moravy, od sklípku do sklípku. Ale pozor, tady je přece jen o chloupek tepleji, a tak se vám mohou nohy zamotat o něco snáze...