Po stopách pálivého Sečuánu

Provincie Sečuán (S’-čchuan), často přezdívaná jako země hojnosti, leží v jihozápadní části Číny a sousedí s Tibetem. Svou rozlohou je o trochu menší než Francie a podobně jako celá Čína je i Sečuán díky svému strmému vývoji zemí kontrastů. Nalezneme zde moderní města, ale také původní vesničky s tradiční zástavbou uprostřed rozmanité přírody.

K objevování Sečuánu českými turisty významně přispěl vznik přímého spojení mezi Prahou a hlavním městem Čcheng-tu, pátým největším městem Číny. Se společností Sichuan Airlines sem můžete vyrazit dvakrát týdně (každé úterý a pátek) a let trvá přibližně devět a půl hodiny. Po příletu si nezapomeňte přeřídit hodinky o 6 hodin zpět oproti našemu času.

Hlavní město provincie, co se počtu obyvatelstva týče, pojme bez problémů celou Českou republiku. A svou příjemnou atmosférou vás naprosto pohltí. Čcheng-tu totiž nabízí o poznání pomalejší život než v jiných čínských metropolích.

Ráno se cvičí v parcích čchi-kung, přes den pak Číňané v rozlehlých čajových zahradách diskutují nad několika šálky čaje, hrají oblíbenou čínskou hru mahjong nebo prostě jen spí.

Zřejmě nabírají síly na jejich večerní představení na náměstí, kde se scházejí místní, aby zakončili den skupinovým tancem nebo karaoke. Z reproduktorů nevalné kvality se line většinou pop music. Doprovodný šum nijak nevadí, hlavně že se baví.

A to umí místní velice dobře – úsměv jim z tváře skoro nemizí. Možná jen ve chvíli, kdy na některého z nich zkusíte promluvit anglicky. Čcheng-tu toho ale nabízí  rozhodně víc.

Přibližně 10 kilometrů severovýchodně od centra Čcheng-tu objevíte největší turistickou atrakci metropole – a vlastně i ikonu celého Sečuánu – chovnou stanici pandy velké (Chengdu Research Base of Giant Panda).

V této rozlehlé pandí zoo se tváří v tvář můžete setkat s tímto vzácným kočkomedvědem, jak zní správný čínský překlad. Záchranná stanice vznikla již v roce 1987 a ve dnešní době čítá více než 100 živočichů. Každým rokem se tu rodí i nová mláďata, letos v létě přibylo dokonce šest nových přírůstků.

Kromě milovaných velkých pand tu jsou k vidění i zástupci pandy červené nebo zlaté opice. Vzhledem k velikosti stanice si na návštěvu vyhraďte několik hodin. Doporučujeme vyrazit časně ráno, kdy pandy snídají bambus a bývají čilejší. V průběhu dne je pak zastihnete hlavně během spánku, ale i pohled na strom ověšený spícími pandami v jakýchkoli pozicích je nezapomenutelný.

V Čcheng-tu ještě na chvíli zůstaneme. Odpočinout po vzoru místních si můžete v buddhistickém klášteře Wen-šu s rozlehlou čajovnou a vegetariánskou restaurací. Kromě turistů sem proudí i davy čínských poutníků. Zvednete-li zrak od šálku chutného zeleného čaje, naskytne se vám zajímavý pohled na obrysy mrakodrapů s business centry obklopující klášter se zahradou.

Chcete-li poznat noční život metropole, využijte velmi levných taxi služeb a vydejte se do Jinli. Jde o spleť historických vyzdobených uliček, které jsou posety bary, krámky a stánky se suvenýry nebo s typickým sečuánským jídlem.

Kromě taxi, které si chytnete na každém kroku (pokud svítí žlutě nápis, je volné), můžete cestovat i městskými autobusy nebo metrem.

Vyrazíte-li za brány metropole, na výběr máte z nepřeberného množství zajímavostí. Třeba unikátní čínský zavlažovací, dříve protipovodňový, systém Tu-ťiang-jen (Dujiangyan). Byl vybudován ve 3. století před naším letopočtem na řece Min a od roku 2000 je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Dodnes zavlažuje zemědělskou plochu s rozlohou více než 5300 kilometrů čtverečních. Pro zvýšení cestovního ruchu by měl do dvou let ve městě Tu-ťiang-jen vyrůst projekt Wanda Culture Tourism City, čínská podoba evropského Disneylandu. Tvořit jej budou hotelové komplexy, zábavní parky a dokonce i umělé jezero.

Na cestě po Sečuánu vás bude na každém kroku provázet buddhistický duch. Zdejší posvátná místa rozhodně stojí za návštěvu. Přibližně dvě a půl hodiny cesty od Čcheng-tu najdete ve městě Le-šan největší kamennou sochu sedícího Buddhy na světě.

Ta-fo neboli Velký Buddha dosahuje do výšky 71 metrů a byl v 7.– 9. století vytesán do skalního masivu hory E-mej-šan při soutoku tří řek, které má Buddha chránit. Socha, jejíž palec je velký 8,5 metru, byla v průběhu minulého století zrekonstruována.

V celé své kráse ji uvidíte pouze při plavbě řekou na výletní lodi. Zblízka si ji prohlédnete díky přístupným a místy poměrně příkrým cestičkám vybudovaným ve skalách. Areál Lešanského Buddhy tvoří také zahrady a chrámy, ve kterých můžete načerpat energii před cestou.

Provincie nabízí i bohaté kulturní dědictví. Unikátem je tradiční sečuánská opera, oslavující zpěvem a tancem dějiny, přírodu i povahu národa. Součástí představení je hra stínů a světla, akrobatické kousky a umění rychlého střídání masek (Bian Lian).

Číňané v tradičním kroji během vystoupení vystřídají na obličeji pouhým mrknutím na více než třicet masek. Technika se dědí z generace na generaci a princip měnění tváří je dodnes velkým tajemstvím. Opera s mnoha formami, která má kolébku v této čínské provincii, je známá po celém světě.

Čím však je Sečuán nechvalně znám, je jeho tradiční kuchyně. Do kulinářského světa se zapsala díky své specifické palivé a kořeněné chuti. Základní ingrediencí jsou totiž chilli papričky, ze kterých se tu dělá speciální pasta, a sečuánský pepř.

Papričky pak identifikujete v takřka každém předkrmu, polévce i v hlavním jídle. Několikachodové menu bývá mnohdy pro Evropana vskutku výzvou.

V Sečuánu se vůbec vše točí kolem jídla. S přáteli se nechodí na pivo, ale na kung-pao nebo na kotlík, tzv. hot pot. V restauracích jsou umístěny speciální stoly s plynovým vařičem, na který se pokládá dvojitý hrnec.

V jedné části hrnce se vaří voda plná chilli papriček, ve druhé voda s menším počtem papriček. Ve vývaru pak povaříte cokoliv, na co máte chuť – bambusové výhonky, čínské houby, lotosový květ nebo plátky syrového hovězího.

Gurmáni si mohou povařit i vnitřnosti nebo třeba slepičí a kachní pařátky. Ostatně ty si můžete zakoupit kdekoliv na trhu čerstvě osmažené, jedná se o místní lahůdku. Ne každý na tuto výraznou gastronomii slyší. Ale říká se, že ke všemu se člověk může časem projíst.