Článek
Rezervace Samburu leží jen zhruba hodinu letu Cessnou od hlavního keňského města Nairobi. Na první pohled působí vyprahleji než nejznámější národní park Maasai Mara s rozlehlými zelenými pláněmi, ale Samburu je obdobně bohaté na množství druhů volně žijících divokých zvířat.
Uchvátí vás zde pohled na mnoho endemických druhů a přivítá vás také „samburská velká pětka“ reprezentující zebru Grévyho, somálského pštrosa, žirafu síťovanou, oryxe a gerenuka, neboli antilopu žirafí.
Národní rezervace Samburu byla také jednou ze dvou oblastí, ve které ochránci přírody George a Joy Adamson, rodačka z Opavy, vychovali lvici Elsu, jejíž příběh byl proslaven v knize a v oceňovaném filmu Volání divočiny.
Sloni, kam se podíváš
Rezervace je výjimečná díky velkému počtu slonů, žije zde více jak 900 jedinců. Samburu je také domovem organizace Save the elephants, která se v rámci svých projektů zasazuje o ochranu slonů a o zachování biotopů. Organizace pomáhá revitalizaci populace afrických slonů a současně zvyšuje povědomí o křehké sloní existenci.
Kromě pochodujících sloních stád napříč vyprahlou buší, můžete pozorovat velké predátory, jako jsou lvi, gepardi a s trochou štěstí uvidíte i levharta.
Možná znáte dojemný příběh, kdy lvice zázračně adoptovala mládě oryxe. Ten se odehrál právě v této rezervaci. Připomínku tohoto příběhu naleznete u hlavní brány Samburu.
Na své si přijdou i ornitologové, a to při pozorování ptačích druhů obývajících vyprahlou severní buš i říční lesy. Celkem zde lze pozorovat více než 450 druhů.
Samburové představují jeden z nejzajímavějších keňských pouštních kmenů a do dnešní doby si zachovávají původní styl života. Tento kmen nomádských bojovníků se také nazývá Loikopové, či „Zlatí Masajové“.
Jsou vzdálení příbuzní Masajů a podobně jako oni bydlí v chýších z trusu, větví a trávy manyattas. Vyznávají mnohoženství a praktikují obřízku u obou pohlaví.
Samburové kladou důraz na velmi dekorativní zdobení a ověšují se uměleckými díly z korálků a barevných látek.
Pro život Samburů je důležité propojení s jejich stády dobytka, a to zejména skotu, ovcí a koz. Nyní jsou u nich stále častěji oblíbení i velbloudi, kteří dokáží rychle spást jejich pastviny a současně potřebují méně vody, která je zde vzácná. Její nedostatek znamená hrozbu nejen pro dobytek, ale i pro samotný kmen.
Z kravího mléka vyrábějí pokrmy připomínající jogurty a tvaroh. Současně věří, že při požití pro nás nevábného koktejlu mléka a kozí krve načerpají bojovnou sílu.
Role dětí, žen i mužů jsou zde striktně rozděleny. Zatímco děti se již od šesti až sedmi let věnují plně pastevectví, ženy obstarávají důležité zásoby vody a věcí na otop, aby dokázaly udržet oheň. Současně se starají o děti a stavbu manyatt. Nevzdalují se příliš od vesnic. Nejčastěji vaří velmi jednoduchou stravu, která představuje kaši z kukuřičné mouky ugali, případně placky a čaj.
Neopakují chyby Masajů
Ve vesnici žije nejčastěji několik rodin společně, ale najdeme zde i osady, ve kterých žije pouze jedna rodina.
Samburové naštěstí neopakují chyby Masajů. Některé komunity Samburů odmítají otevřít svá území cestovnímu ruchu. A jiné naopak našly způsob, jak zachovat veškerá svá pravidla daná pradávnými předky a zároveň využít turismus ve svůj prospěch a pro ochranu svého území.
Právě u nich budete mít příležitost nahlédnout do života jednoho z nejpůvodnějších kmenů v Keni.
Počasí a kdy vyrazit
Průměrná denní teplota v této oblasti se pohybuje mezi 20-30°C, v noci klesá. Nejteplejší měsíce jsou leden, únor, březen, nejchladnější červenec a srpen, sucho je tu od ledna do března a od června do října - to je také nejlepší doba pro návštěvu. Deště jsou tu v dubnu a květnu, kratší pak od konce října do půli prosince.
Telefonní číslo pro nouzové situace (policie, ambulance, hasiči) je 999.