Albánie – země neobvyklých zážitků

Dobrá zpráva: pro cestu do Albánie nepotřebujete nic víc než do zemí EU. Tedy občané České republiky platný cestovní pas nebo občanský průkaz. Při cestě motorovým vozidlem mezinárodně platné potvrzení o jeho pojištění (tzv. zelenou kartu) malý technický průkaz a mezinárodní řidičský průkaz. Doporučení mít s sebou kopii cestovního dokladu platí v Albánii jako kdekoli jinde – přitom stačí originál nechat v trezoru na hotelu a chodit jen s kopií.

Dobrá zpráva: pro cestu do Albánie nepotřebujete nic víc než do zemí EU. Tedy občané České republiky platný cestovní pas nebo občanský průkaz. Při cestě motorovým vozidlem mezinárodně platné potvrzení o jeho pojištění (tzv. zelenou kartu) malý technický průkaz a mezinárodní řidičský průkaz. Doporučení mít s sebou kopii cestovního dokladu platí v Albánii jako kdekoli jinde – přitom stačí originál nechat v trezoru na hotelu a chodit jen s kopií.

Do Albánie smíte přivézt hotovost až do 1 000 000 ALL, tj. cca 7150 eur a bezcelně dovezete věci k osobní potřebě + dárky nepřevyšující hodnotu 30 tisíc ALL, tj. cca 215 eur. Bezcelní dovoz vína, tabákových výrobků atd. je obdobný jako jinde – např. 2l vína a 1 l destilátu – jenže proč to vozit, když místní víno je výborné a albánský „koňak“ Skanderbeg byl vyhlášený již v dobách, kdy se k nám dovážel. A dostanete ho levně.

Přímé letecké spojení v letošní sezóně zatím měly jen zájezdy cestovních kanceláří. Příští rok již budou operovány i pravidelné lety z Prahy do Tirany. Z Tirany je vlastně už všude blízko: k moři nějakých 30 kilometrů a i do nejvzdálenějších hor tak dvě tři hodinky autem. Albánie je totiž docela malá země: asi tak jako Belgie.

Po silnici pojedete od nás do Albánie 1500 a více kilometrů, takže takovou cestu je vhodnější spojit s poznáním míst v některé z projížděných zemí a rozhodně s přenocováním.

Můžete využít dálnici, která je ve standardní kvalitě a zdarma. Přesto počítejte se zdrženími. Některé úseky jsou ve výstavbě, a tak vás může překvapit omezení rychlosti na 20 km/hod. a následná objížďka velmi pomalým terénem. Mnoho vedlejších silnic má povrch asi jako naše okresky po tuhé zimě. V horských terénech k tomu přibude venkovská idyla, kdy se na silnici zatoulá kráva nebo ovce.

Albánie není jen zemí pro dovolenou u teplého moře. Kromě písčitých pláží (Sarande, Durres, Vlora, Porto Palermo aj.) je Albánie zemí památek, které lze navštěvovat i v mimosezóně, a zemí s nádhernou přírodou, lákající k horské turistice a raftingu.

V Albánii panuje stavební boom, a to zvláště na pobřeží. Najdete proto množství luxusních hotelů i levnější ubytování. Na pobřeží, ale i ve vnitrozemí. Vybavení lepších hotelů je velmi pěkné, na úrovni, ale počítejte s tím, že v Albánii se turistickým službám teprve učí. Takže všude je očividná snaha, ale ne všechno vždycky funguje bezchybně, obsluha je milá, ale ne vždy zcela profesionální. Číšník používá svých pár naučených anglických vět, ať se to hodí, nebo ne, pokojská třeba vymění denně ručníky – ale nevynese koš, když je v něm odpadků jen po dně.

Kilometry písčité pláže s množstvím hotelů najdete na severu v oblasti Durres (Drač). Hotelové pláže jsou vybavené slunečníky a lehátky, jsou hlídané a denně uklízeny. Vstup do moře je velmi pozvolný, ideální prostředí pro děti. Nejkrásnější písečné pláže jsou ovšem na jihu u Jónského moře (Sarande), kde se cestovní ruchu teprve rozvíjí – a kde se tyčí hory do výše až 2500 metrů doslova nad mořem. Jako mondénní středisko u Jónského moře lze označit výstavné přístavní město Vlora s již déle fungujícími i novými kapacitami. Pobřeží je členité, má vzájemně oddělené užší plážové úseky, někdy i jen skalní plata, ale zato krásné výhledy.

Pokladem albánského cestovního ruchu, zatím ještě poněkud méně vyzdviženým, je překrásná příroda ve vnitrozemí. Hory, tyčící se nad mořem nebo nad rozsáhlými jezery, vytvářejí úchvatnou kombinaci. Horská příroda je ještě dost panenská, místy se ale komercionalizace začíná probouzet. Nicméně turistické značení tam nenajdete, tím méně horskou službu. Ani na mapy rozhodně nelze spoléhat, takže když opravdu do hor, tak s místním průvodcem.

Pokladem albánského cestovního ruchu, zatím ještě poněkud méně vyzdviženým, je překrásná příroda ve vnitrozemí. Hory, tyčící se nad mořem nebo nad rozsáhlými jezery, vytvářejí úchvatnou kombinaci. Horská příroda je ještě dost panenská, místy se ale komercionalizace začíná probouzet. Nicméně turistické značení tam nenajdete, tím méně horskou službu. Ani na mapy rozhodně nelze spoléhat, takže když opravdu do hor, tak s místním průvodcem.

České cestovní kanceláře pořádají jak zájezdy po vnitrozemí, tak i jednodenní výlety z Durres. Za návštěvu pak stojí Ohridské a Skadarské jezero, která jsou léta uznávanou rezervací ptáků. Albánií procházely dějiny – a jejich stopy najdete ve světských i církevních památkách. V Durres například zachovalé části hradeb a největšího amfiteátru na Balkáně.

Jídla v hotelech a restauracích se po hygienické stránce nebojte – ale nezapomínejte si předem pečlivě umýt ruce. Neváhejte okusit skopové maso – bývá upraveno tak skvěle, že zachutná i těm, kdo u nás obvyklý čich skopového neradi. Na pobřeží samozřejmě podávají ryby a mořské plody, ale také kebab a všudypřítomnou výbornou pizzu. A všude plno chutně upravené zeleniny.

Vodu kupujte raději balenou. Výborná jsou místní vína, výtečné je albánské espresso.

Měnou je albánský lek. Směníte dolary nebo eura (často za ně můžete nakoupit i přímo – ale obvykle v horším kurzu), za 1 euro dostanete kolem 137 lek, takže

Měnou je albánský lek. Směníte dolary nebo eura (často za ně můžete nakoupit i přímo – ale obvykle v horším kurzu), za 1 euro dostanete kolem 137 lek, takže 1 lek je cca 0,20 Kč. Ceny jsou obdobné nebo trochu nižší než u nás. 2 litry balené vody koupíte za 80 leků, espreso za 50–150 lek.

Orientační ceny pohonných hmot: natural i nafta kolem 170 lek.

Albánie prošla složitým vývojem. Najdete vzácné křesťanské památky – i ještě dnes věřící křesťany; Albánie se hlásí k Matce Tereze, ale je převážně muslimskou zemí s tím, že vzhledem k létům komunistického režimu, který potlačoval jakékoli náboženství, je zdejší islám velmi umírněný. Přesto v kavárničkách vysedávají z místních obyvatel jen muži; ženám-turistkám se nedoporučuje, aby chodily ven v noci.

Pro opalování na plážích v turistických střediscích platí to co v letoviscích ve většině islámských zemí: ženy se mohou opalovat bez problémů, ale v plavkách včetně horního dílu.

S jazykovými znalostmi je to trochu slabší: zkusit lze italštinu a angličtinu. V turistických zařízeních s tím celkem vystačíte, tam, kde ne, napomůže ochota a snaha. Albánci jsou většinou velmi milí; když vám nedokážou vysvětlit, jak se dostat k místu, které hledáte, tak vás prostě dovedou přinejmenším tak daleko, abyste trefili.

POZOR! Albánci (podobně jako Bulhaři) mají opačné posunky pro přitakání a pro zápor než my: tedy ano je pohyb hlavou ze strany na stranu, zatímco kývnutí je ne – a ještě ke všemu se albánsky „ne“ řekne „jo“! „Ano“ se řekne „po“.

V případě potřeby je možno volat:

V případě potřeby je možno volat: 112 - tísňové volání

V případě potřeby je možno volat: 112 - tísňové volání 129 - policie rychlý zásah

V případě potřeby je možno volat: 112 - tísňové volání 129 - policie rychlý zásah 127 - záchranná služba

V případě potřeby je možno volat: 112 - tísňové volání 129 - policie rychlý zásah 127 - záchranná služba 126 - dopravní policie

355 684 090 111 - Nouzová linka českého velvyslanectví v Tiraně