Polské Podkrkonoší je plné šlechtických sídel s výhledem na Sněžku

Jelenohorská kotlina bývá přirovnávána k francouzskému údolí Loiry, neboť se v ní vyskytuje nejvíce zámků na kilometr čtvereční v celém Polsku. Řada z nich po pádu komunismu získala nové majitele, většinou soukromníky, kteří chátrajícím památkám vracejí život. Jen minimum z nich dnes nabízí prohlídky - většinou slouží jako hotely a dobré výchozí místo pro objevování této části dolnoslezského regionu, kterou mnozí Češi znají jen z výhodných nákupů v příhraničních supermarketech.

V zámku Łomnica vzdáleném asi šest kilometrů od Jelení Hory můžete navštívit expozici, která ve třech patrech představuje životní styl smetánky od sedmnáctého do dvacátého století.

Příslušníci tehdy pruské aristokracie si v Podkrkonoší pořizovali letní sídla po vzoru krále Fridricha Viléma III., který si v roce 1831 nechal upravit objekt v Mystakowicích. Důležitou podmínkou byl přitom výhled na Sněžku. Pokud ho neumožňoval přirozený terén, vznikaly vyhlídkové plošiny, či přímo rozhledny.

Osud desítek zámků, paláců a rezidencí v Jelenohorské kotlině byl často jako přes kopírák. Po roce 1945 majetek německých (dříve pruských) vlastníků propadl státu, který v nich zřídil například školy, ústavy, knihovny a skladiště, v některých sídlila zemědělská družstva. Na údržbu však stát neměl peníze a po změně režimu začal budovy rozprodávat.

Łomnický komplex na počátku 90. let minulého století koupili příbuzní posledních majitelů, rodina von Küster. Za třicet let zrekonstruovali také Malý palác z roku 1803, v němž se nachází hotel, hospodářské budovy, kde je dnes restaurace, nebo obchody s tradičními produkty - kromě potravin jde například o keramiku a především lněné výrobky.

Len se kdysi z Dolního Slezska vyvážel a obchodníci s ním patřili k nejbohatším lidem v regionu. Jedním z nich byl Christian Mentzel, který v oblasti rozjel manufaktury na počátku osmnáctého století.

Ze zámeckého vybavení se nic nedochovalo. Co nespálili rudoarmějci, to se většinou rozkradlo. Autentický mobiliář Velkého paláce představující jednotlivé historické epochy tedy bylo nutné znovu nakoupit. V přízemí se přenesete do baroka a rokoka, v prvním patře do 19. a 20. století a na závěr prohlídky vás čeká sestup do středověkého sklepení (pozůstatek hradu) s kuchyní, která se používala až do roku 1945. Nahlédnout lze také do školní třídy, která zde fungovala do 70. let minulého století.

Mezi obnovené objekty patří rovněž takzvaná modlitebna, evangelický kostel, který pro katolické Polsko není typický. Protestantské svatyně se stavěly na území, které ve slezských válkách (1740-1763) dobyl pruský král Fridrich II. Když po druhé světové válce začali do oblasti přicházet „noví“ Poláci, většinou katolíci, zůstaly tyto kostely bez využití, nebo se v nich zřídily třeba sklady. Łomnický komplex obklopuje park, kterým protéká řeka Bóbr.

Romantické procházky s výhledy na hory si však více užijete v šest kilometrů vzdáleném Bukowci, kde je terén rozlehlejší i členitější. Zahrnuje i několik rybníků a zahradních staveb a přirozeně přechází v les.

Panství kdysi patřilo Friedrichu Wilhelmovi von Reden (1752-1815), pruskému ministrovi, který se ve Slezsku zasloužil o rozvoj hornictví a metalurgie. Jeho o dvaadvacet let mladší manželka Friederike byla v Jelenohorské kotlině proslulá jako altruistka a mecenáška umění.

Zatímco zámek se stále opravuje, někdejší hospodářské budovy a park už díky nadaci Údolí paláců a zahrad slouží veřejnosti. Pod názvem Ornamentální farma zde najdete rekonstruovanou stodolu (dnes kavárna a expozice věnovaná Údolí paláců a zahrad), pivovar (dnes muzeum Tajemný les), ovčín (dnes hotel a vzdělávací centrum), administrativní budovu (dnes apartmánový dům).

Obnoveny byly také zahradní objekty v druhém největším přírodním parku v Polsku. Stačí popojít pár set metrů do kopce a ocitnete se u pavilonu připomínajícího Athénin chrám. Jde o čajovnu, kterou hrabě věnoval manželce k druhému výročí svatby.

Otevírá se odtud výhled na Krkonoše včetně Sněžky. Podobných vyhlídek najdeme v parku několik. O kilometr dál stojí například celoročně volně přístupná věž ve stylu anglické novogotiky.

Další výhledy si můžete vychutnat z původně novogotického altánu, který byl po smrti hraběte von Reden přeměněn na mauzoleum. Mezi další drobné stavby v areálu patří dům zahradníka a rybáře. Ponurá kaple a od letoška i kopie lavičky na břehu jednoho z rybníků, kterou hraběnce daroval král Fridrich Vilém IV. Klasicistní půlkruhové dílo z mramoru s postavami gryfů na obou koncích vzniklo na 3D tiskárně.

I díky mohutným stromům, zejména bukům a dubům, které mohou mít i přes 200 let, je procházka v okolí Bukowce opravdovým zážitkem. Kousek od stodoly si v něm můžete prohlédnout někdejší majitele umělecky vyřezané do podoby včelích úlů. Polský unikát lze spatřit v sousedních Mystakowicích, kde stojí na třicet budov tyrolského typu. Patřily protestantským emigrantům z Rakouska, o jejichž přijetí se zasloužila hraběnka von Reden.

Řeč bude o městě, které dalo kotlině název. Podle legendy vznikla Jelení Hora na místě, kde piastovský panovník Boleslav Křivoústý ve 12. století pronásledoval jelena. Když zvíře dohnal a uviděl, že pláče, ušetřil ho. V centru jsou dodnes patrné zbytky hradeb. Radniční náměstí obklopují barokní a rokokové domy s podloubím, v nichž kdysi sídlily krámky a řemeslnické dílny.

Uprostřed, jak je v Dolním Slezsku zvykem, stojí klasicistní radnice a u ní kašna s vládcem moří Neptunem připomínajícím zlaté časy obchodu se lnem, který putoval až za oceán. Dalším artefaktem je tramvajový vůz s prodejnou suvenýrů jako památka na druh hromadné dopravy, který ve městě fungoval v letech 1897-1969. Na náměstí samozřejmě nesmí chybět socha jelena.

Za návštěvu stojí Krkonošské muzeum, které představuje nejen dějiny Jelení Hory a okolí, ale také životní styl bohatých a chudých vrstev společnosti. Hned u vchodu si lze prohlédnout model dřevěnice s originálním vybavením, naproti stojí kopie měšťanského domu z náměstí z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století se zařízeným kupeckým pokojem.

V muzeu se nachází také největší sbírka uměleckého skla v Polsku. Z více než devíti tisíc předmětů z různých historických období včetně mnoha unikátů je vystavena asi tisícovka. Nejstarší exponáty pocházejí z baroka a jsou zdobené především motivy krajiny, rostlin a cechovními symboly. V druhé polovině osmnáctého století se začalo vyrábět mléčné sklo připomínající porcelán, které se zakalovalo práškem ze zvířecích kostí.

Další století přineslo styl zvaný biedermeier, který se inspiroval romantismem. Z tohoto období pochází například sklo s motivy lázní Slezské Teplice, které jsou součástí Jelení Hory. Zajímavostí je zelené uranové sklo, počátek 20. století pak přinesl zdobení formou leptání. Na závěr jsou vystavena díla moderních umělců.

Za sklem se lze vypravit i do Piechowic směrem k českým hranicím. Historie jedné z nejvýznamnějších skláren v zemi s novodobým názvem Julia sahá do roku 1866. Během exkurze se seznámíte s prací návrhářů, potěžkáte si píšťaly a budete pozorovat foukače u pecí. Julia pořádá i workshopy - na sklo v nich mohou malovat už čtyřleté děti.

Region ovšem nabízí nejen potěchu ducha, ale i žaludku. Začít můžete třeba v Łomnici ve výrobně sýra spojené s prodejnou. Rodinná firma zpracovává hlavně kozí a kravské nepasterizované mléko podle originálních receptů. Úspěch slaví produkty s pískavicí nebo černým bezem. Posedět tu lze u talíře s ochutnávkou sýrů a sklenkou dolnoslezského vína či piva a při tom přes sklo pozorovat práci v sýrárně.

V Mystakowicích nevynechejte Pstruží sídliště. V restauraci tuto rybu dostanete připravenou na několik způsobů. Pečenou na bylinkách, která se doslova rozplývá na jazyku, ve sladkovinném nálevu, v polévce, v pastě, paštice nebo uzenou.

Předtím, než se dostane na stůl, pobývá v prostředí, které simuluje divokou řeku. Za třicet zlotých (asi 180 korun) můžete s vlastním rybářským vybavením strávit den u tamního rybníka.