Poláci jsou národem poutníků

Mnozí z nich vyrážejí i do jihofrancouzských Lurd, portugalské Fátimy či dalších známých míst náboženského kultu po světě. Modlí se tu hlavně za uzdravení své či svých blízkých, ale také prozaicky třeba za složení maturity, dobrou úrodu či štěstí v lásce.

Nejvíc – takřka pět miliónů Poláků – přichází ročně na pahorek Jasná Hora v Čenstochové, uvádějí polské statistiky. Na nejslavnějším poutním místě v zemi a třetím nejnavštěvovanějším na světě se nachází kostel a klášter s proslulou ikonou Panny Marie Čenstochovské, které Poláci kvůli tmavosti obrazu říkají Černá Madona.

Klášter nechal v roce 1382 postavit kníže Vladislav Opolský. O dva roky později mu podle byzantské tradice věnoval obraz Matky Boží s dítětem. Vítězná obrana kláštera proti obrovské přesile švédských dobyvatelů v roce 1655 proslavila město a zrodila víru v zázračnou moc obrazu.

Víc než 200 tisíc poutníků, kteří v největším počtu přicházejí k Černé Madoně především v srpnu a září, ujde trasu po svých.

Ostatní cestují autobusy, vlaky, auty, na kolech, motocyklech či koních. Nejdelší z celkem 50 tradičních poutních cest měří 638 kilometrů, vede z poloostrova Hel, a zdatní věřící ji urazí za přibližně dvacet dní.

Poutníci se zpravidla objevují na Jasné Hoře v jakýchsi tematických skupinách. Letos v létě dorazili podle Gazety Czestochowské jako první věřící maturanti, vzápětí nezaměstnaní, bezdomovci, vězni a policisté.

Po nich sem zavítali pobožní pošťáci, zahradníci, veterináři, hluchoněmí a slepci. Pak přišla u Černé Madony řada na zemědělce, rybáře, odboráře, hasiče, milovníky Baltského moře a abstinující alkoholiky.

Karol (40) z Gdaňsku se vroucně modlil za svou střízlivost do konce života. „Její dlouhodobý nedostatek mě připravil o rodinu, střechu nad hlavou, práci i zdraví. Madona mi dala naději, takže věřím v její zázračnou sílu,“ vysvětluje v Aleji Nejjasnější Panny Marie. Všichni, kteří míří ke klášteru, musí tudy projít, takže o víkendu se zde tvoří několikakilometrové fronty.

Ne všechny přivedlo na Jasnou Horu náboženské cítění. Zejména v poslední době mladí Poláci využívají poutě jako výjimečně účinného způsobu pro shození přebytečných kilogramů.

„S kamarádkou jsme si vyrazily na tento v podstatě týdenní finančně nenáročný kondiční trénink,“ uvedla pro Onet.pl Katarzyna (26), jež absolvovala pouť poprvé. Na internetových fórech se dozvěděla, že víc než hodinový pochod denně a střídmé stravování zaručuje úbytek šesti i více kilogramů.

Během denních pochodů, obvykle delších než třicet kilometrů, se oběma nevyhnuly ani kritické chvíle. V třetině přes 200 kilometrů dlouhého putování to chtěly vzdát. „Naštěstí jsme zaťaly zuby a výsledek stojí za to,“ pochvaluje si stejně stará Malgorzata. Na otázku, co považuje na pouti za nejhorší, překvapivě odpověděla, že „ani ne tak extrémní fyzické úsilí, ale až příliš panbíčkářskou atmosféru“.

Malgorzata není příliš nábožensky založená. Pochází z varšavské učitelské rodiny, v níž se během jejího dětství chodilo do kostela jen výjimečně a v posledních letech vůbec.

Poutnice Magda si stěžuje, že značná část mladých lidí bere návštěvu poutních míst jako příležitost k tomu, aby se ztratila z dohledu rodičů a pořádně se pobavila. „Když se kněz nedíval, alkohol tekl plným proudem,“ přiznal Rafal ze Štětína, který s celou maturitní třídou jel autobusem do Čenstochové.

„Farář přece není policajt,“ dodal jeho spolužák Krzystof. „Když hladina alkoholu v krvi stoupla, veškeré zábrany vzaly za své,“ dodává.

Zároveň se pochválil, že během poutě vydělal hotové jmění na prodeji prezervativů. „Pomohl jsem každému, kdo potřeboval, a těch bylo jako máku,“ dodal s tím, že jednu pánskou ochranu prodával v přepočtu za 35 korun.

Bohatě zásobený tímto zbožím navštívil ještě několik dalších poutí. Zboží šlo neuvěřitelně na dračku a Krzystof se už nemůže dočkat příštího léta.