Článek
Park Torres del Paine je přírodním celkem světového významu. Už v roce 1978 se stal biosférickou rezervací UNESCO, která je domovem kupříkladu lišek šedých, lam, pštrosů a kondorů. Tento mikrosvět na jihu Chile přivítá za rok okolo 100 000 turistů. Přístupný je celoročně. Nejčastěji sem cestovatelé míří autobusem z města Puerto Natales, vzdáleného zhruba tři hodiny.
Rozloha 242 242 hektarů dělá z Torres del Paine jeden z největších národních parků v Chile. O tom, že patří k nejpůvabnějším na světě, není třeba dlouze mluvit, to je zřetelné prakticky na první pohled.
Probuzení v parku Torres del Paine je nezapomenutelným zážitkem.
Stezky v parku Torres del Paine šplhají z nadmořské výšky 50 až do 3000 metrů nad mořem. Zasněžené skalnaté hory a ledovce střídá vodní hladina jezer, vodopády, říčky, mechové břehy i travnaté louky v údolích. Tamní panenská příroda jako by byla člověkem netknutá.
Klidno hladinu jezer střídají divoké říčky a vodopády.
Jednou z dominant parku je masiv Paine, východní výběžek And. Horská hradba a další kousky zdejší pohádkové krajiny se zrcadlí v hladinách jezer. Těch je tu řada, namátkou třeba Pehoe Lake, Dickson Lake, Del Toro Lake nebo Grey Lake.
Blankytný hladina Pehoe Lake
Před cestou do parku je dobré se informovat nejen o možných výletních trasách a možnostech kempování, ale také o počasí. V létě se teplota v parku pohybuje okolo 16 stupňů Celsia a níže, a to i v nejteplejším měsíci, kterým je leden.
V červenci dosahuje průměrná nejvyšší teplota pěti stupňů Celsia, nejnižší pak mínus tří stupňů. V březnu ani v dubnu se návštěva parku příliš nevyplatí, protože to je nejdeštivější období roku. Naopak nejlepším časem na návštěvu parku jsou měsíce prosinec, leden a únor.
Tajuplná atmosféra po setmění
Ať už chcete v Torres del Paine strávit jakkoliv dlouhý čas, nezapomeňte si na cestu přibalit fotoaparát. Park totiž patří k fotograficky nejvděčnějším oblastem na světě. Motivů jsou tu milióny.
