Článek
Chystali jsme se na let z Monte Cermis nad údolím, rozkládajícím se nějakých dva tisíce metrů pod námi.
Běžel jsem jako o život, Giorgio mi byl v patách a něco italsky hulákal. Neznělo to jako povel k zastavení, tak jsem se dál hnal z kopce. Najednou to škublo a ucítil jsem, že ztrácím půdu pod nohama, což znamenalo, že start se podařil. "Teď máš volno, můžeš se rozhlížet, fotit, dělat si, co chceš. Já budu řídit," slyším Giorgia, který je zavěšen v popruzích někde nade mnou.
Viděno jinak
Nedivím se Ikarovi, že nedal na otcovy rady. Prostě na ně zapomněl. Let vzduchem, pokud jste předtím třeba neprorazili čelní sklo auta, je opravdu opojný zážitek.
Pod námi se vinula řeka Avisio, na jejímž protějším břehu je městečko Cavalese. No městečko. Když jsem chodil jeho ulicemi, měl jsem dojem, že je docela velké, ale teď jsem se po letech přesvědčil, že je to jen taková větší vesnice. V dálce na severu se tyčila Marmolada a ještě o kus dál masív Sella. Na to jsem nepřišel sám, to Giorgio.
Kraj pod námi zářil všemi barvami. Na vrcholcích a v horských sedlech se bělal sníh, nekonečné borové lesy byly temně zelené a v nich svítily zlaté pochodně modřínů.
Měl jsem jen krátkých dvacet minut na to, abych si to užil a taky abych si z té výšky udělal nějaké fotky. Fotil jsem o sto šest kolem sebe i dolů, takže na několika snímcích jsou i má kolena. Když nastal čas přistání, Giorgio začal znovu poučovat. "Běžet začneš ještě ve vzduchu, dřív, než se dotkneš země, jinak se vyválíme."
Snesli jsme se nad loučku mezi silnicí a řekou. Měl jsem dojem, že jsem všechno udělal podle pokynů svého "pilota", ale přesto jsme se vyváleli. Nebylo to nic strašného, až na to, že na louce, kde jsme přistáli, se obvykle pásávaly krávy a ovce. Přistání bylo tedy se všemi z toho plynoucími následky.
Cykloextremisté
Madonna di Campiglio je takové noblesnější horské středisko. Zlí jazykové říkají, že tam lidé nejezdí proto, aby chodili po horách nebo lyžovali, ale aby je ti ostatní viděli a aby oni sami mohli později ve společnosti nedbale poznamenat: "Strávili jsme teď nějaký čas v Madonně."
Když jsme v půjčovně nafasovali kola, dali nám před horským sjezdem na vybranou. Buď si to nahoru vyšlápneme sami, nebo nás tam vyvezou a my pak jen sjedeme. Hrdě se hlásím k tomu, že jsem svezení odmítl.
Nerad připouštím, že jsem nevěděl, do čeho jdu. Každý nějak, ale všichni jsme se dostali nahoru. Větší potíže byly kupodivu cestou zpět, kdy někteří z nás přecenili při prudkém sjezdu v zatáčkách svou dovednost a skončili ve křoví.
Divím se naší dopravní policii, která si neví rady se zběsilými motorkáři. Stačí přece dobře rozhozená lopata písku v zatáčce...
Cyklistika v horách nad Madonnou di Campiglio je - když vyjedete nahoru - celkem pohodové ježdění po dobrých cestách, s malým převýšením. Je ale neuvěřitelné, že na cyklisty narazíte i cestou na dvoukilometrovou horu Altíssimo.
Ve stoupání, na pěšině, místy zavalené mohutnými balvany, vás najednou předjede cyklista. Tam, kde se jet nedá, vás s kolem na rameni předběhne. Další jedou po stejné cestě dolů. Tyto cykloextremisty můžete v Dolomitech potkat všude. Vyrážejí na kolech do míst, kam se normální lidé obtížně dostávají pěšky.
Na laně i pod vodou
V letních a podzimních Dolomitech si může člověk užít opravdu dosyta. Kromě paraglidingu, cyklistiky a samozřejmě chození po horách jsou v nabídce i další kratochvíle. Na horských řekách se provozuje rafting.
V prudce tekoucích horských potocích se v neoprénu, s plovací vestou s přilbou necháte vláčet proudem, otloukáte se o šutry, padáte z výšky do jeskynních tůní. Tomu se říká kaňoning.
Po soustavě lan, sám k nim karabinou připevněn, šplháte po skalních stěnách, přecházíte přes hluboké strže a děláte podobné vylomeniny. Tomuhle se zase říká tarzaning.
Tohle je jen část nevšedních zážitků, které podzimní Dolomity návštěvníkům nabízejí. Ty další mohou být spojeny s tím, že zdejší kraj je proslulou vinařskou oblastí, má dlouhou tradici spojování kultury a přírody, takže můžete slyšet symfonické skladby na horských pastvinách, a v neposlední řadě je to kraj vyhlášený svou vybranou gastronomií.
Rady a informace na cestu
PŘES BRENNER
Většina našich návštěvníků míří do severoitalské oblasti Trentino - Horní Adiže (Jižního Tyrolska) po silnici. Nejjednodušší je cesta přes rakouský Linec a Innsbruck a pak Brennerským průsmykem. Nejbližší letiště, na které letají pravidelné linky z Prahy, je Miláno, odkud je to do Trentina přece jen poněkud z ruky. Z Vídně se dá letět do bližší Verony nebo do Bergama.
EURO A LIRA
Euro vytlačilo liru z oběhu, ale zatím ne z mysli Italů. Ti stále ještě přepočítávají mnohé ceny na liry, aby věděli, kolik co vlastně stojí. V prvních měsících po zavedení eura to bylo přepočítávání bolestné, neboť se ukázalo, že navzdory všem slibům podražilo skoro všechno.
OBĚD, PIVO, KAFE...
Dobrá káva v kavárně na ulici vás přijde na 1,10 eura, capuccino na 1,60. Sklenička minerálky k tomu je za stejnou cenu jako káva, oranžáda, cola apod., přijde na 1,90 eura. Zmrzlina a ovocné poháry jsou od 2 do 5 eur. Půllitr točeného piva je podle místa a druhu za 2,75 až 4 eura, sklenička vinné pálenky grappy za 2 eura. Hlavní jídlo v pizzerii (pizza nebo těstoviny) je za 5 až 9 eur, v restauraci vyjde celý oběd (bez nápojů) na 12 až 25 eur, cena tzv. turistického menu o třech chodech se pohybuje od 10 do 15 eur.
TÁBOŘENÍ
Všude v Trentinu je dostatečná ubytovací kapacita pro turisty. Jako jinde v Itálii, není to úplně nejlevnější, dvoulůžkový pokoj ve tříhvězdičkovém hotelu přijde tak na 70 eur, penzióny na polovinu. Táboření ve volné přírodě není dovoleno a podobně je to s rozděláváním ohně. Zvláště po letošním horkém a suchém létě, během něhož postihly i Itálii četné požáry, jsou úřady velice přísné.
HOUBAŘSKÝ LÍSTEK
Na rozdíl od jiných krajů potřebují houbaři v Trentinu placenou povolenku. Je to jakýsi kolek, který je k dostání např. v trafikách nebo v turistických informačních střediscích. Jeho cena se pohybuje kolem tří eur, platí jeden den a opravňuje člověka k nasbírání dvou kilo hub. Lesní stráž a četníci mohou houbaře kontrolovat a pokutovat.
ROUGH GUIDES
Jedním z průvodců, který vám poskytne veliké množství praktických informací, je Itálie z edice Rough Guides. V českém překladu vydává tituly této renomované mezinárodní edice brněnské nakladatelství Jota. Průvodce z edice Rough Guides jsou určeny především nezávislým cestovatelům a Jota vydala již více než sedmdesát titulů těchto průvodců.
WWW STRÁNKY: