Článek
Pod vrcholky se strategicky krčí vesnice tak, aby si jich piráti a dobyvatelé na lodích nevšimli. Dlouholetá zkušenost s nájezdníky vytvořila jedinečné vesničky, jež trochu připomínají ptačí hnízda.
Vypravili jsme se do vesnice Fikardou, kde dnes žijí jen dva stálí obyvatelé – Janakis a Jakovos. Mladí odcházeli do měst, a proto začalo Fikardou chátrat. Od 80. let 20. století se ale dvě stě let stará vesnice rekonstruuje, neboť je na seznamu UNESCO.
Úzké klikaté uličky, domky z neopracovaných kamenů, poskládané podle toho, jak se připletly pod ruku, mají své kouzlo. Navíc kameny v létě příjemně chladí. Středem je menší restaurace a muzeum, ve kterém jsme si prohlédli, jak asi vypadal život vesničanů.
Obdivovali jsme kithary (velké hliněné nádoby na vodu, víno a olej), nazouvák, dřevěnou desku posázenou oblázky, na které se vydělávaly kůže.
Archeologů ráj
Říká se, že kdekoli na Kypru začnete hledat, narazíte na památky. Nejzachovalejší a nejkrásnější antické mozaiky mají v archeologickém areálu v Pafosu. Znázorňují staré řecké báje. Největší v Dionýsově domě je Dionýsův triumf, na němž doprovází boha vína a nespoutaného veselí bůh Pan, indický otrok, krotitel, trubadúr a bakchantky. Uvnitř se nachází desítky dalších mozaik.
Těžko si představit, jak archeologové přemisťovali celé mozaiky do dnešní polohy, tak aby byly chráněné pod střechou. V okolí leží ještě několik vil s mozaikami, kde se jich můžete přímo dotknout a chodit po nich, zatím tu nebyly vybudovány ochranné ochozy.
Za věhlasnými římskými lázněmi jsme jeli do Kourionu nedaleko Pafosu, kde podél cesty žlutě kvetly mimózy. Na pahorku se dochovaly zbytky římského a řeckého osídlení. Nechybí tu agora, kde se scházeli lidé, veřejné lázně s původními trubkami a základy bazénu, dům pro gladiátory i pro bohaté občany a divadlo.
Zdejší amfiteátr, jak se říká, šel s dobou a přizpůsobil se Řekům a později i Římanům. Původně to bylo divadlo řeckého typu, kde se hrály tragédie, s Římany přišly zápasy gladiátorů, vodní balet a další.
S rozmachem křesťanství bylo divadlo ve 3. a 4. století vyhlášeno za pohanské, lidé nelenili a část si rozebrali jako dobrý stavební materiál. Na vápencové kvádry se usadilo na 3500 lidí, dnes má kapacitu o tisíc méně.
Ale stále si zachovalo svoji dokonalou akustiku a krásný výhled na moře. Akustiku vyzkoušel kolega valašským halekáním, stoupl si doprostřed, kde je lehce zvýrazněný bod. Když začal, všichni s respektem utichli. Ono totiž úplně stačí, když ze středu mluvíte, ani není třeba namáhat hlasivky.