Pod Hrubou Skálou vymysleli vlastenci název Český ráj pro kraj plný krásy

Ve skalách dominují dvě stavby, zámek Valdštejn, patřící městu Turnov, a zámek Hrubá Skála, z něhož se stal po letech odborářského rekreování hotel a je v soukromém vlastnictví.

Ve většině průvodců se dozvíte, že je veřejnosti volně přístupné nádvoří, odkud je skvostná vyhlídka na kus Českého ráje. Bohužel to již nějakou dobu neplatí, výhled je zpoplatněn zahraničním majitelem.

Zámek si zahrál ve dvou filmech, v Princi Bajajovi režiséra Antonína Kachlíka byl domovem princezny Slavěny, točilo se v exteriérech i interiérech. Ve filmu byly zdi potaženy barevnou textilií, pod věží se natáčely rytířské souboje. V Kovalově snímku Kočičí princ skupina dětí zámeckého správce pečuje o Hrubou Skálu. Nedaleko zámku je umělá jeskyně Adamovo lože, tady se Bajaja ukládal ke spánku.

Výlet po Hruboskalsku začneme v bývalých klimatických lázních Sedmihorky. Uprostřed nádherné přírody se scházely přední osobnosti kulturního i politického života své doby. Vlastenecká společnost v čele s Janem Nerudou a Eliškou Krásnohorskou, Jindřichem Mošnou, Jaroslavem Vrchlickým, Karlem Jaromírem Erbenem, Eduardem Vojanem, Svatoplukem Čechem a dalšími dala místu pojmenování Český ráj, kterým okolní krajina byla.

Léčilo se hlavně studenou vodou, jejíž prameny vyvěraly na pozemku panství Aloise Lexy z Aehrenthalu, ten místo poskytl turnovskému lékaři Antonínu Šlechtovi, vyznavači vodoléčebných metod Vincenze Priessnitze.

Pramenů bylo šestnáct, vodou se klienti myli, využívali ji v sedacích vanách, k potním kúrám, zábalům. Největší atrakcí byly vzdušné lázně, kdy se pacienti zabalení pouze do prostěradel vydali na rychlou procházku po lese, jen s klobouky na hlavách. Byla to mužská záležitost, dámy do lesa v tu dobu nesměly, také se to dělo za soumraku, a to by je stejně mezi stromy asi nikdo nedostal.

Místo původně známé pod názvem Bad Wartenberk, založené v roce 1841, bývalo chloubou lázeňství. Nyní jsou sice objekty v dobrém stavu, ale po lázních ani památky, webové stránky končí rokem 2012, kdy se objevil pokus jejich obnovy. Pouze první z domů u parkoviště jeví známky života.

Ale než se začalo se společenským životem, toulal se tu Karel Hynek Mácha, který nedotčenou krajinou procházel při své cestě do Krkonoš v roce 1833.  V té době navštívil i Hrubou Skálu, kde zřejmě přenocoval.

K bývalému zámku se od Sedmihorek dostanete po asfaltce, z ní se odbočí kolem skaliska Osudová po turistické značce, která vede mezi pitoreskními pískovcovými útvary, v závěru se protáhnete partií Myší díra na parkoviště k hotelu Štekl.

Vzduch ve skalách, a to platí pro všechna naše skalní města, je jiný. Plný kořeněné vůně listí, hrabanky, v užších místech cítíte vlhkost a pach mechu s lišejníky. Převážně listnaté zdravé stromy skýtají stín, tu a tam zazurčí potok, není tu žádné ticho, ptáci se ozývají ze všech směrů. Od drobných pěvců po pronikavé havraní, stračí a sojčí skřehotání. Občas identifikujete dravce. Že tu žije spousta zvěře, je jasné třeba podle trusu, ale málokdy nějakého živočicha zahlédnete. Snad ještě tak zvědavou veverku.

Občerstvení u parkoviště zve k návštěvě. Proti otevřenému kostelu svatého Josefa stojí velká budova hotelu Štekl, předlohou mu byla pevnost Miramare v Terstu. Část hotelu bohužel v roce 1967 zbořili.

Výběr vstupného na nádvoří mě poněkud odradil, obrátil jsem se a vydal směrem k hradu Valdštejn. Mácha platit nemusel, zastavil se tu se svým přítelem Eduardem Hindlem, v nedaleké Bukovině měl známou zpěvačku a harfenistku Annu Vrabcovou.

Zda lkala na svůj nástroj ve skalách, těžko říct, ale bylo by to velmi romantické. Harfy tóny v ráji, slzy by šly z očí samy.

V Máchově soupisu Hrady spatřené má Hrubá Skála číslo 74. Kresbou ale objekt zřejmě nepoctil.

Zámek Hrubá Skála stojí na místě hradu Skály, který nechal vystavět patrně Hynek z Valdštejna kolem roku 1350, za husitských válek patřil Janu z Jenštejna, poté od roku 1460 Zajícům z Hazmburka.

V roce 1469 tu útočilo proti vojákům Jana Zajíce královské vojsko, majitel byl odpůrcem Jiřího z Poděbrad. V roce 1525 hrad vyhořel, to již patřil Smiřickým. Ti ho přestavěli do renesanční podoby, vlastnili ho přes sto let, po jejich vymření přešel do vlastnictví tehdejšího velkomagnáta Albrechta z Valdštejna. Po požáru 1710 ho Valdštejnové nechali přestavět v barokním stylu.

Valdštejnové panství vlastnili do roku 1821, kdy ho prodali Janu Lexovi z Aehrenthalu, ten zařídil poslední úpravy do podoby romantického novogotického zámku. Aehrenthalové drželi objekt do roku 1945, pak byl zabaven kvůli vstupu Jana Lexy do německé armády.

V letech 1948 až 1952 tady sídlila škola, pořádaly se tu dělnické kurzy, poté přešel jako rekreační objekt do vlastnictví ROH. To bylo období devastace, většinu interiéru pracující zničili.

Nyní je objekt přístupný v rámci hotelu.

Hrubá Skála, bez hradu, je námětem obrazu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Plátno Mikoláše Alše a dalších malířů visí v Muzeu Českého ráje v Turnově. Zachycuje neexistující bitvu mezi markrabětem Siegfriedem von Meissen a Benešem, synem českého feudála Heřmana. Měla se odehrát, podle falza Královedvorského rukopisu, za vlády Přemysla Otakara I.

Plátno o rozměru 10 krát 8,5 metru patří mezi největší na světě, představuje neexistující vítězství Čechů a mělo povzbudit národní hrdost a vlastenectví.

Cesta z Hrubé Skály dále pokračuje na nedaleký Valdštejn. Je pohodlná, měří asi tři a půl kilometru a z části vede po hraně skal. Odbočit můžete na Mariánskou vyhlídku, odtud je nejhezčí pohled na Hrubou Skálu.

Nedaleko najdete symbolický horolezecký hřbitov.

Přes arboretum na Bukovině, kde se můžete pokochat nejen mohutnými stromy, ale také se v informačním středisku Agentury ochrany přírody třeba napojit hruborohozeckým pivem nebo limonádou, směřuje stezka k vyhlídce na Kapelu.

Na skalní hraně se nachází několik vyhlídkových plošin opatřených infopanely, vyhlídky jsou zajištěny kovovým zábradlím. Z „kapelní“ je nejhezčí pohled na skalní město, občas se poštěstí zahlédnou lezce, jak zdolávají jednotlivé věže Kapely. Když je máte před sebou na Kapelníkovi, jen se tají dech nad jejich odvahou a uměním.

Přes skály se na druhé straně údolí, nad výpadovkou na Jičín, tyčí bájný Kozákov a další kopce.

Další vyhlídka je u Lvíčka, posunete se asi o tři stovky metrů dál, Kapelu s ostatními věžemi vidíte z jiného úhlu.

Posledním výhledovým místem před příchodem k hradu Valdštejn je Janova vyhlídka, musí se na ni odbočit doprava, stojí to za to. Od ní se dá sestoupat trochu strmější cestou na dno skalního města.

Raději jsem se vrátil a pokračoval ke hradu, kde bylo téměř přelidněno.

S rekonstruovanou památkou a zároveň zříceninou je spojena historická hádanka v podobě údajného portrétu Karla Hynka Máchy v kapličce poblíž vchodu. I když se s jistotou ví, že portrét od Františka Maška znázorňuje Jana Křtitele, mnozí věří, že se dívají na českého barda.

Máchův bratr Michal píše v prosinci 1857 Josefu Václavu Fričovi: „Obraz, který bratrovi dle výpovědi pana Hoška, bývalého bývalého barevníka v kosmanoské fabrice, velmi podoben má býti, jest v kapli Jána na zříceninách hradu Valdštýna blízko Turnova, v té kapli jest hlavní oltář svatého Jána Křtitele, a ten má být bratrovi, když prý do extazu přišel, velmi podoben.“ (Jiří Padevět, Cesty s Karlem Hynkem Máchou, Academia 2010, str. 222)

Valdštejn, romanticky upravená zřícenina, je jedním z nejčastějších cílů návštěvníků Českého ráje. Původní název se sice vžil pro malou enklávu Hruboskalska, ale postupně se rozšířil na Sobotecko, Maloskalsko, okolí Mnichova Hradiště, Semilsko a Železnobrodsko.

Hrad navštívil Mácha v roce 1836, v Hradech spatřených je jeho kresba s číslem 75.

Hrad byl zřejmě založený Jaroslavem z Hruštice z rodu Markvarticů. Jednou z událostí, kdy byl nejvíce vzpomínán, je rok 1424, kdy ho oblehla vojska Jana Žižky při tažení na Turnovsko.

Husité hrad dobyli a chvíli ho i drželi, Žižka naň dosadil svého hejtmana Bernarta z Valečova. Pobýval tu i známý Jan Čapek ze Sán, ten tu instaloval Jana Talafuse z Ostrova, pak se tu usídlil Soběslav Mrzák z Miletínka.

O pevnost husitští vládci moc nepečovali, takže se stala peleší lapků. Protože velmi škodili, přijela je srovnat zemská hotovost, a to doslova. Roku 1440 hrad po obléhání padl, útočníci ho vypálili a vypadalo to na jeho konec. O čtyři roky později ho koupil Kryštof Šouf z Helfenburku a ruinu opravil. Asi mu stála za investici. V letech 1514 až 1620 ho drželi Smiřičtí, ti měli na Jičínsku velké panství, ale hrad neobývali a pustl.

Jako zříceninu ho vlastnili po dvě století Valdštejnové, až do roku 1821.

V 17. století se v ruinách jako poustevník usadil uznávaný autor barokní církevní hudby, vyšehradský varhaník Václav Holan Rohanský, postupně tu bylo poustevníků více. Hradní zříceniny si zamiloval i skladatel Josef Bohuslav Foerster, oratorium Svatý Václav je inspirováno sochami na barokním hradním mostě.

Kapli svatého Jana Nepomuckého postavili v roce 1722. O sto let později Valdštejn koupil Jan Lexa z Aehrenthalu a nechal ho romanticky přestavět. Stavělo se až do roku 1843, Aerhenthalové zpřístupnili hrad jako první oficiální turistický cíl v Česku.

Zabaven byl z téhož důvodu jako Hrubá Skála, Lexa se provinil proti zákonům republiky.

V objektu je několik příležitostných výstav.

Na hradě a v okolí je už turisticky hodně husto, tak to beru silnicí po žluté s odbočkou do skalního města. Chvíli lesem, pak asfalt, kouknout se zespodu na Kapelníka, Čertovu rukavici a stočit se k sedmihoreckému kempu, který je v závěru prázdnin plný. K autu na parkovišti u bývalých lázní mi zbývají necelé dva kilometry.

Letem světem Hruboskalskem byl hezký výlet, dá se protáhnout od Valdštejna ke Kopicovu statku nebo dále po hřebeni na vyhlídku Hlavatici nad Turnovem. Vhodné i pro čtvernožce.