Pod drážďanským balkonem Evropy vynalezli porcelán a drželi tu zločince

Ten se obával, že město bude postiženo konfliktem mezi protestanty a katolíky, v té době postupovali do Evropy i Turci a také se stále více rozvíjely palné zbraně. Mořic proto nechal kolem Drážďan postavit hradby. Stavební práce probíhaly od roku 1545, město se stalo moderní pevností. Ale již po 15 letech se začalo přestavovat a pevnost nakonec zrušili.

Rozsáhlé pozemky získal hrabě Heinrich von Brühl, oblíbenec kurfiřta Augusta Silného a všemocný ministerský předseda ve vládě jeho syna Fridricha Augusta II. Hrabě zde nechal zbudovat několik soukromých rezidencí a také zahrady. Změnilo se tak celé nábřeží a vznikl tu oblíbený prostor, který Johann Wolfgang Goethe nazval „balkonem Evropy“.

Brühl u svého „zaměstnavatele“ velmi zbohatl, nakupoval pro něho umělecké předměty, nejvýznamnějším počinem byla koupě Raffaelovy Sixtinské madony. Paralelně také rozšiřoval své sbírky, nakonec tato vášeň pro pompéznost a umění přivodila saský státní bankrot.

K tomu se ještě přidaly výdaje za sedmiletou válku a hraběti hrozil soud. Protože ale prokázal, že jednal vždy na rozkaz panovníka, nebylo ho možné odsoudit, tím by se zpochybnil i saský stát. Po jeho smrti se většina uměleckých předmětů rozprodala, část obrazů koupila ruská panovnice Kateřina Veliká.

Po bitvě národů u Lipska, kdy se Sasko ocitlo pod ruskou správou, zanikly i stavby, které na terase nechal Brühl zřídit. V roce 1814 nechal na západním konci terasy ruský guvernér kníže Repnin-Volkonský postavit velkolepé schodiště, zdobené čtyřmi plastikami. Zbořen byl i Brühlův palác, na jeho místě vystavěli obří Stavovský dům, na vrcholu jeho 50metrové věže shlíží na město pozlacená socha Saxonie. Do roku 1933 zde zasedal saský sněm.

Terase vévodí Sekundogenitura, kde je sbírka mědirytin a knihovna druhorozeného saského prince. V budově se nachází také oblíbená restaurace. Albertinum na východní straně u vchodu do podzemí nese jméno saského krále, tady najdete dvě expozice – Sbírku soch a Galerii nových mistrů. U Albertina se rozkládá menší park Brühlova zahrada s několika pomníky.

Pod částí Brühlovy terasy je v podzemí několik zachovaných sálů, kde je instalována velmi zajímavá interaktivní expozice. Vchod do bývalé pevnosti je nenápadný, vypadá jako zakončení výtahové šachty. Dole vás obklopí silné stěny a rozsáhlá videoprojekce, která představuje výstavbu pevnosti, události s ní spojené a nejdůležitější etapy rozvoje města. K prohlídce je k dispozici audio průvodce, ale jen v němčině a angličtině, český text není ani tištěný.

V podzemí měl dílnu alchymista Johann Friedrich Böttger, kterého sem nechal zavřít kurfiřt August Silný, aby mu vyráběl zlato. To se mu nepodařilo, ale 15. ledna 1708 došlo k zásadnímu objevu, který přinesl v budoucnu obrovské peníze. Spolu s Ehrenfriedem Waltherem von Tschirnhaus, který byl jeho mentorem, vyrobili první porcelánovou nádobu v Evropě. August byl navýsost spokojený, porcelán se za hříšné peníze dovážel z Asie, a oba vynálezce podporoval.

Chtěl, aby se výroba rozběhla ve velkém, což se stalo otevřením porcelánové manufaktury v nedaleké Míšni v roce 1710. Böttger se stal jejím prvním ředitelem, ale jeho společník byl již rok po smrti.

Do drážďanské dílny se ještě Böttger vrátil, chtěl splnit Augustovo „zlaté“ přání, ale v roce 1719 zemřel, zřejmě na otravu jedovatými látkami. Vynálezce byl během svého života v podstatě státním vězněm, tajemství porcelánu bylo co nejpřísněji střeženo. I tato kapitola dějin se objevuje na světelných panelech v podzemí.

V 16. století byla pevnost nejbezpečnějším místem, poté postupně ztrácela význam, až se nakonec ukázala zcela zbytečnou, když za sedmileté války Prusové Drážďany vyplenili.

Pevnost sloužila i jako vězení, na popravu tu čekal věhlasný zločinec Lips Tullian, kterého nám v komiksové formě skvěle připravil spolu s Michalem Weiglem Kája Saudek. Lips byl náčelníkem tlupy Černá garda, ta měla asi 60 členů a řádila přes deset let nejen v Sasku a Durynsku, ale i v Čechách, kde kradla a mordovala.

Lipse několikrát zadrželi, vždy utekl, nakonec ho chytli a drželi v pevnosti, i on má své místo v expozici. Jeho poprava byla velkou událostí, krom kurfiřta Augusta Silného a jeho dvora přihlíželo jeho stětí 8. března 1715 přes 20 tisíc lidí.

Příběhy lupiče a jeho bandy byly idealizovány, vycházely v Rakousku-Uhersku u vydavatele Aloise Hynka, jako autor se uváděl Kvidon z Felsů. Obsah tenkých sešitů, kterých vyšlo 118, vydal dohromady přes tisíc stránek. V každém sešitu byla celostránková ilustrace.

Na okraji terasy stály postupně čtyři letohrádky, kde se odehrávaly různé slavnosti a hudební produkce, poslední zanikl během války v roce 1945.

Nezaniklo ale kouzlo Brühlovy terasy, naopak, pozemky se po zrušení pevnosti v roce revitalizovaly, jejich majitelé byli bohatě odškodněni a cena byla pro město hodně vysoká. V podzemí zůstaly jen sklepy a Cihlová brána, která se zachovala ze 16. století. Nyní je půlkilometrové prostranství mezi dvěma mosty jedním z nejvyhledávanějších míst, vyplouvají odtud třeba oblíbené výletní lodě.