Pod bílými štíty Dolomitů leží lyžařské areály propojené 800 km sjezdovek

Sníh a lyžování sice zůstávají tím nejdůležitějším lákadlem, ale rozhodně nejsou tím jediným, co může oblast Trentino nabídnout svým každoročním čtyřem miliónům návštěvníků.

Dolomiti di Brenta na západě, půvabná náhorní planina Altopiano di Folgaria na jihu, vrcholy Pale di San Martino na východě a Dolomiti di Fassa na severu. To jsou čtyři hlavní body, uvnitř kterých leží jedna z nejvýznamnějších lyžařských oblastí alpského oblouku.

Jsou protkány 800 km sjezdovek, patřících ke dvěma samostatným lyžařským okruhům (Skirama a Dolomiti Superski), které pokrývají téměř celou oblast, přičemž Dolomiti Superski propojuje Trentino s dalšími několika oblastmi. Většina sjezdovek je v případě potřeby uměle zasněžována.

V Trentinu jsou stovky kilometrů sjezdovek různých úrovní. Mezi nimi je opravdu kultovních osm svahů s vysokými technickými parametry, které zdoláte jedním dechem. Začněme od sjezdovky Canalone Miramonti v Madonně di Campiglio, kde se závodí v prestižním 3-Tre, neboli slalomu s velkým S, a jejíž extrémní svahy vyvolávají silné emoce. Je sice dlouhá jen 600 metrů, ale má sklon 60 %. Za ní následuje sjezdovka Ciampac v Albě Canazei, jež je úplně obklopená lesem lemujícím sjezd do údolí.

Další jsou sjezdovka Paradiso na Passo del Tonale, Salizzona v Altopianu di Folgaria, jeden z oblíbených úseků šampióna Davida Simoncelliho z Rovereta. Ten, kdo rád jezdí v dlouhých dynamických obloucích s pocitem nejvyšší bezpečnosti a pohody, musí vyzkoušet sjezdovku Tognola v San Martinu di Castrozza, zatímco sjezdovka Tomba na Ciampediu ve Vigu di Fassa vyžaduje maximální soustředění již od prvních serpentýn kvůli náhlým změnám sklonu a kvůli svému skoro extrémnímu výškovému rozdílu.

Rozhodně strhující kvůli své pětikilometrové délce, tisíci metrům výškového rozdílu a neustálým změnám směru je sjezdovka Olimpica Due na Paganelle a konečně obnovená sjezdovka Olimpia na Alpe Cermis, která je se svými sedmi kilometry náročná na začátku a mírnější ke konci.

Sjezdovkou nazvanou Streif Schumacher chtěla Madonna di Campiglio vzdát hold německému šampiónovi. Otevřel ji sám závodník ze stáje Ferrari v roce 2006. Je to nejnáročnější sjezdovka této lyžařské zóny, černá a technicky na vysoké úrovni. Jedná se o závěrečný Žlab z Direttissima dello Spinale, dlouhý 250 metrů s výškovým rozdílem 140 metrů, průměrným sklonem 51 % a nejvyšším sklonem 70 %. Tato trasa před dvěma lety podstoupila některé zásadní technické úpravy a také pořádné rozšíření.

Oblíbené jsou trekingové túry organizované horskými průvodci, procházky za úplňku s večeří v horské chatě a pochodňové průvody, které se pořádají v hlavních turistických střediscích. Na náhorní plošině Paganella, v Parco Naturale Adamello Brenta, na hoře Bondone se tyto aktivity nabízejí o víkendech.

Na pěší procházky po horách se chodí také v zimě. Stačí si obout sněžnice a vyjít na první z mnoha stezek, které se nacházejí v Trentinu. Sněžnice vám půjčí např. v okolí Pinzola, v Parco Naturale Adamello Brenta. S horským vůdcem se mohou zájemci vypravit na dvoudenní výlety s noclehem v horské chatě.

Jednoduché trasy jsou vyznačeny v zóně Panarotta s překrásným traverzem Fravort – Gronlait a na planinách Folgaria, Lavarone a Luserna podél cest z První světové války. Denní procházky můžete uskutečnit ve Val di Fiemme a ve Val di Fassa.

Procházky na sněžnicích zpravidla vedou místy, kam nikdo jiný nechodí. V klidném prostředí luk a lesů tak mají jejich účastníci příležitost sledovat stopy a fotografovat i některé z obyvatel zimní přírody. Je to něco jako safari v bílém prostředí.

K dalším sportovním disciplínám, které můžete v Trentinu praktikovat, patří nordic walking, skialpinismus, lezení po zamrzlých vodopádech, jízda se psím spřežením nebo sjezdy na saních.

Na jednání komise světového dědictví UNESCO v červnu 2009 byly severoitalské Dolomity, nejvyšší korálové útesy světa, zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUCN) nominoval Dolomity na prestižní ocenění pro jejich výjimečnou krásu a proto, že Dolomity jsou všeobecně pokládané za jedno z „nejpodmanivějších pohoří na světě“, představují jedinečný příklad geologického vývoje planety Země.

Italský horal Reinhold Messner, jeden z největších světových horolezců všech dob, vysvětluje, proč byl z kampaně od počátku nadšený: „Nevšední krása Dolomit je výsledkem kontrastu mezi zelenými loukami, strmými skalními stěnami a geologickým složením skal samotných, které během dne vystřídají celou škálu barev. Každý z vrcholů má svou jedinečnou, nezaměnitelnou tvář a své typické povahové vlastnosti.“

Název Dolomity získaly podle francouzského mineraloga Déodata Grateta de Dolomieu, který jako první popsal místní horninu – dolomit. Jeho vlastnosti mají na svědomí charakteristické tvary a jedinečné zbarvení těchto hor.

Dolomity jsou díky svým 300 slunečným dnům v roce také vyhledávaným cílem turistů, včetně těch českých. Podle místních statistik navštíví tuto horskou oblast kolem čtyř miliónů italských i zahraničních návštěvníků. Mezi přírodní unikáty Dolomitů patří skalní masívy Marmolada, Sella nebo Catinaccio (Rosegarten).

Z dějin, psaných člověkem, tvoří nejdramatičtější kapitolu první světová válka, kdy horami procházela rakousko-italská frontová linie. Při putování po Cestě míru se může návštěvník zastavit nejen v muzeích, ale i u zbytků mohutných pevností, nebo obdivovat desítky tunelů a chodeb, které tam prorazili za války ženisté.