Článek
Originální podpis Ernesta Hemingwaye, který dostal Nobelovu cenu za literaturu za novelu Stařec a moře, hledejte na zdi havanského podniku La Floridita. Americké vydání časopisu Esquire ho v roce 1959 zařadilo mezi sedm nejlepších barů světa. Bohužel doba kubánských barmanských mistrů dávno odezněla. Dnes jde víc o povinnou turistickou atrakci, kde cinkání šejkrů přehlušuje cvakání závěrek fotoaparátů. Žíznivý výkřik „mé mojito v Bodegitě a mé daiquiri ve Floriditě“ zakončený Hemingwayovým podpisem je schován za sklem v popraskaném rámu stejně jako snímky Hemingwaye s herci Spencerem Tracym či Errolem Flynnem i s kubánským prezidentem Fidelem Castrem.
Tito dva titáni historie se přitom potkali pouze jednou. To když se na konci 50. let minulého století uskutečnila rybářská soutěž o vylovení největšího mečouna. Mladičký Fidel, který právě stanul v čele země, měl předat cenu vítězi. Nakonec to byl on sám, kdo po třech dnech na moři ulovil skutečně královskou rybu. Pohár mu tak odevzdal spisovatel se slovy: „Gratuluji, commandante. Kdo umí, ten umí.“
Druhý domov velkého spisovatele
Zažloutlé fotografie zdobí i pokojíky usedlosti Finca Vigía u městečka San Francisco de Paula, necelou hodinu jízdy z centra Havany. Z kopečku, kde dnes stojí vila s Hemingwayovým muzeem, se nabízel ničím nerušený výhled do kraje na straně jedné a na nekonečný horizont moře na té druhé. Žádný div, že si tam nechal postavit dům bohatý majitel havanské sodovkárny. Hemingway si ho od něj zprvu pronajímal za 100 dolarů měsíčně, aby ho v roce 1939 koupil i s přilehlými 3,5 ha pozemků za 18 000 dolarů. Padl na to celý honorář za vydání úspěšného románu Komu zvoní hrana.
Časem si tam navezl i část svých věcí z podobného domu na floridském Key Westu, vzdáleném přes moře pouhých 120 kilometrů. Jinak ve vile vše nechal při starém. Hemingway nenáviděl malování, a tak stěny jen ozdobil trofejemi z lovů, obrazy, jež dostal od umělců jako Miró, Klee či Picasso, plakáty z býčích zápasů a samozřejmě přidal knihovny a poličky. Ve Fince byste tak napočítali na 10 000 svazků včetně řady výtisků autorových děl přeložených do mnoha světových jazyků.
Sám spisovatel své rituály příliš neměnil. Vstával v šest ráno a psával do oběda, průměrně 300 až 800 slov, vyťukávaje vstoje písmenka jedno po druhém do kláves psacího stroje značky Royal Arrow. Právě na Kubě vytvořil knihy, které se řadí do pokladnice literatury 20. století. Vzniklo tam několik kapitol ze Zelených pahorků afrických, román Mít a nemít, Pohyblivý svátek, Přes řeku do stínu lesa, Ostrovy uprostřed proudu a samozřejmě Stařec a moře.
Dům, kde vzpomínky zůstaly živé
Pouze skrz okenní skla lze dnes nahlédnout do soukromí spisovatele, které zůstává tak, jak je po dvaceti letech navždy opustil. Dodnes to vypadá, že se musí každou chvíli vrátit. Na posteli jsou rozložené rozečtené noviny, před ní jsou divoce rozhozené velké Hemingwayovy sandály. Váhu, kde se každý den vážil a hodnoty si pečlivě zaznamenával, zdobí papírek s tužkou psanými záznamy. Snad aby se neporušilo toto kouzlo nekonečného okamžiku, dovnitř domu se nesmí.
O to příjemnější je vydat se na procházku do hustě zarostlé, romantické zahrady. Oleandry se střídají s kaktusy a mexickými opunciemi, v květináčích svítí petúnie a mečíky. Cestička vede kolem dávno vypuštěného bazénu, kde se svého času koupávala filmová kráska Ava Gardner jen tak – na-ha-tá! Pod malými pomníčky odpočívají spisovatelovi čtyři psi a několik desítek koček, a to už jste u ševelící bambusové opony. Ta halí do věčného přítmí dvanáctimetrovou motorovou jachtu Pilar.
Hemingwayovu chloubu, milenku i lásku, kterou jedinou nikdy neopustil… Nechal si ji zbudovat z tmavého leštěného ořechu, když obdržel zálohu 3000 dolarů za sérii povídek o rybolovu. Za druhé světové války s ní vyplouval z nedalekého Cojímaru a brázdil pobřežní vody u ostrůvků Cayo Levisa, Coco a Paraíso v naději, že dělem na přídi potopí nepřátelskou německou ponorku. Zahlédl však pouze jednu a než stačil cokoli udělat, zmizelo její kovové tělo v hlubině.
Nobelovka pro Kubu
Bylo to právě na usedlosti Finca Vigía, kde zvedl 28. října 1954 po ránu pětapadesátiletý Hemingway vyzvánějící telefon. Volal mu švédský velvyslanec, aby mu pogratuloval k udělení prestižní ceny za literaturu. Na večerním slavnostním shromáždění v Havaně pak spisovatel před nějakými dvěma sty hosty prohlásil: „Tato cena patří Kubě! Zemi, která mi poskytla druhý domov…“ Nemohl tušit, že o šest let později mu bude jeho dům stejně jako všem ostatním Američanům zkonfiskován a on sám opustí milovaný ostrov nadobro.
V šedesátém roce Hemingway z Kuby odjel a 2. července o rok později sáhl v americké Minnesotě po nabité dvouhlavňovce. To už ho trápila cukrovka, cirhóza jater, vysoký krevní tlak i zjištění, že se na náhle nesvobodný Ostrov svobody jen tak nevrátí. „Nic už nefunguje ve starém stroji,“ nechal se slyšet předtím, než dobrovolně stiskl spoušť.
Inzertní sdělení:
Na ostrov svobody jedině s cestovní kanceláří Delfín travel. Vydejte se s námi poznávat nespoutanou kubánskou přírodu i barevná koloniální městečka, která si po staletí zachovávají svůj tradiční ráz. Čeká vás i návštěva Havany s projížďkou v historických amerických autech hýřících barvami.
Na závěr poznávacího okruhu si užijete i zasloužený odpočinek na bělostných plážích krásného letoviska Varadero. Čekají vás báječné tři dny ve 4* resortu přímo na pláži, kde si skvěle odpočinete a načerpáte nové síly.