Po železnici z Moskvy na Bajkal

Transsibiřská magistrála byla vystavěna v letech 1896 až 1916, tedy na konci carského období. Až do roku 1904, kdy byla dokončena trať kolem Bajkalu, překonávali cestující i náklad jezero na lodích a na ledoborcích.

Vlaky na Transsibiřské magistrále projíždějí mnoha různými částmi Ruska. Na cestě můžete vidět husté tajgové lesy i středoasijské stepi, průzračná jezera i mohutné sibiřské veletoky, historická i nově založená města, malebné vesničky jako vystřižené z ruských pohádek, památky pravoslaví, buddhismu, judaismu i dalších náboženství.

Zážitkem je samozřejmě i samotná jízda ve vlaku. Pokud nemáte na cestování po magistrále několik měsíců, vyplatí se vybrat si k návštěvě jen několik míst či oblastí, zbývající vynechat a nesnažit se za každou cenu dojet z Moskvy až do Vladivostoku, jakkoli je to lákavá představa. Jinak z cestování nebudete nic mít a tisícikilometrové vzdálenosti vás brzy otráví.

Transsibiřská magistrála začíná v Moskvě na Jaroslavském nádraží v blízkosti stanice metra Komsomolskaja na okružní lince. Jedete-li na Sibiř, je nejlepší v evropské části Ruska nezastavovat a dojet minimálně do Jekatěrinburgu. Krajina středního Povolží, přes které pojedete, je rovná jako placka a hustě osídlená. Všechna města vypadají podobně: spousta dřevěných domů, velké panelové sídliště a továrna s několika komíny. Do Jekatěrinburgu dorazíte po více než čtyřiadvaceti hodinách.

Jekatěrinburg je jedno z největších ruských měst. Založil je v roce 1723 Petr Veliký a pojmenoval podle své manželky Kateřiny. Je známé především jako místo zavraždění rodiny posledního cara Mikuláše II. v červenci 1918. V letech 1924 až 1991 se jmenovalo Sverdlovsk podle Leninova blízkého spolupracovníka.

Kromě památného místa, kde byl zavražděn sesazený car s rodinou, stojí ve městě za vidění několik původních dřevěných domů a řada kostelů, divadel, památníků a muzeí. Mezi nimi vynikají např. muzea fotografie, kovářství, geologie Uralu nebo vojenské historie.

Dalším významným, ale z turistického hlediska průměrným místem na trase je Omsk na řece Irtyš, kam vlak dorazí z Jekatěrinburgu za 12 hodin. Stepní krajinou nedaleko kazašských hranic přijedete po dalších osmi hodinách do Novosibirsku, třetího největšího města Ruska. Novosibirsk je starý jen málo přes 100 let a nebýt transsibiřské magistrály, možná by žádný Novosibirsk nevznikl.

Budete-li mít alespoň dva dny času, udělejte si vlakem výlet do pět hodin vzdáleného Tomsku. Půlmiliónové město, které oslavilo 400. výročí založení, se pyšní krásnými dřevěnými domy s vyřezávanými a malovanými okny, kostely i dalšími zajímavými budovami. O tom, že během posledních staletí byl Tomsk významným opěrným bodem Rusů při kolonizaci Sibiře, se můžete přesvědčit ve velmi zajímavém místním muzeu.

V místě, kde magistrála křižuje další sibiřský veletok Jenisej, leží Krasnojarsk, kde žije bezmála milión obyvatel. Centrum města má evropský vzhled, za což místní obyvatelé vděčí investicím ze strany města i soukromých firem v posledních letech. Běžné jsou tu upravené parky s fontánami, zámkovou dlažbou, nápaditými sochami atd.

Asi 30 kilometrů od Krasnojarsku proti proudu Jeniseje se u městečka Divnogorsk nachází vodní přehrada, kdysi největší v Eurasii (Číňané ji nedávno pokořili přehradou Tři soutěsky). Na stavbu jsou místní velmi pyšní, přestože je velkým zásahem do jinak malebného údolí Jeniseje.

Velmi pěkným dvoudenním výletem z Krasnojarsku je v létě vyjížďka rychlou lodí - raketou po Jeniseji do městečka Jenisejsk (lodě jezdí od června do září přibližně každý třetí den). Plavba trvá 8 hodin, cestou můžete sledovat lodní provoz na řece, rybářské vesničky a březové háje na březích. v Jenisejsku můžete přespat a zpátky jet opět po řece nebo autobusem.

Bajkal bývá hlavním cílem všech cestovatelů, kteří zamíří na Sibiř. Do Irkutska, který je hlavním výchozím bodem k návštěvě Bajkalu, jede vlak z Moskvy více než 3,5 dne. Irkutsk samotný leží na řece Angaře asi 60 kilometrů od jezera. Nejbližším místem na břehu Bajkalu je vesnice Listvjanka, která má dobré zázemí pro turisty, ale zase tu návštěvník postrádá romantiku a divočinu krajiny kolem nejhlubšího jezera světa. I ti, kteří mají málo času, by si měli udělat z Listvjanky alespoň výlet lodí do některé z odlehlejších vesnic (např. Bolšije Koty), kde je krajina přece jen méně civilizovaná.

Ti, kteří mají na návštěvu Bajkalu více dnů či několik týdnů, mohou navštívit například ostrov Ožchon, kam z Irkutsku jezdí autobus. Trajekt vás i s ním přeplaví na nádherný ostrov, porostlý loukami a lesy a obydlený svéráznými obyvateli burjatské i ruské národnosti. Ostrov má protáhlý tvar a je dlouhý přes 50 kilometrů. Skaliska na břehu ostrova bývají častými náměty pro pohlednice z Bajkalu. Nejznámější z nich se nazývá Šamanova skála a tyčí se hned u vesnice Chužir, která je správním centrem ostrova. V Chužiru najdete několik obchodů a jednoduchých ubytoven, pořádají se odtud také jednodenní výlety mikrobusem po ostrově.