Po stopách švýcarského národního hrdiny, který možná nikdy neexistoval

Stojíme nedaleko Tellova muzea ve vesničce Bürglen nad hlavním městem švýcarského kantonu Uri Altdorfem, a namačkaní nad mapou hledáme první stanoviště s úkolem. Je kousek od nás označeno barevným štítkem. Stejnobarevná kartička nám nejprve vypoví příběh, který se zde odehrál, a pak nám dá tip, jak místo činu vyšetřit.

Zdá se to možná jako triviální úkol, ale než přijdeme na to, co přesně máme dělat a kde, vášnivě diskutujeme a přemýšlíme, co podniknout. Nakonec se shodneme na tom, že nápověda nám radí použít lupu. Začneme se tedy téměř plazit po kočičích hlavách a hledat. Nevíme, co přesně.

Lidé v projíždějícím autobusu si nás se zájmem prohlížejí a asi úplně nechápou, co děláme. CSI: Tell je totiž poměrně nová turistická atrakce, funguje teprve od května, a ani místní na ni nejsou ještě zcela navyklí. Není tudíž divu, že také někteří kolemjdoucí neskrývají zmatené pohledy.

Hra tak trochu spojuje geocaching s principem únikových místností, kdy se musí pomocí logického uvažování vyřešit hádanka. Účastníci si zahrají na detektivy vyšetřující místa zločinu (odtud zkratka CSI — crime scene investigation).

Dostanou mapu, na které jsou všechny body zachyceny, a také batoh plný nejrůznějších věcí, které jim mají s jednotlivými úkoly pomoct, například lupu, dalekohled, deštník či malou dřevěnou kuši, tedy zbraň, která je s Tellem úzce spjata. Pokud hádanku vyluští správně, zaznamenají to ve svém deníčku z místa činu.

Účelem hry je samozřejmě získat co možná největší počet bodů, ale vedle toho si také projít město Altdorf a přilehlé okolí. Vyšetřování totiž zavede turisty třeba do zmíněné vesničky Bürglen, ke kapucínskému klášteru nad altdorfskou vinicí, od které je nádherný pohled na město a údolí, nebo k několik kilometrů vzdálenému Sisikonu na březích Lucernského jezera.

Místa činu jsou většinou strategicky umístěna u významných památek či budov, díky čemuž se turisté vždy dostanou na podstatná místa kolem Altdorfu, která by neměla jejich pozornosti uniknout. Jedná se o dobrý způsob, jak oživit standardní procházky s průvodcem. Cesta navíc příjemně utíká, zatímco míjíte krásné stavby a před vámi se otevírá údolí lemované horskými hřebeny.

Na trase čekají i různé úsměvné libůstky. Například na jednom stanovišti se musí účastníci postavit s deštníkem pod „sprchu“ a voda, která na něj dopadá začne vytvářet zvuk švýcarské národní hymny. Mechanismus funguje jen s deštníkem, když déšť dopadá na zem, je slyšet pouze voda.

Vzhledem k občasné náročnosti úkolů zaujme hra spíše dospělé než děti. Herní čas celé trasy se odhaduje na zhruba šest hodin. Cena pro dospělého je 24 švýcarských franků (zhruba 600 korun) a pro děti do 16 let 16 franků (zhruba 400 korun). Hra je zatím dostupná pouze v němčině a angličtině.

Legenda vypráví, že se Vilém Tell vzepřel habsburskému místodržícímu Albrechtu Gesslerovi, za což byl uvězněn. Aby si mohl vykoupit svobodu, byl donucen sestřelit jablko z hlavy svého syna kuší. „Tell byl velmi přímý — kdyby svého syna zabil, měl připraven druhý šíp pro Gesslera, což mu po osvobození sdělil. A byl uvězněn znovu,” vypráví Nadine Hauserová z altdorfského turismu.

Švýcarský hrdina měl být převezen na Gesslerův hrad, ale při cestě po jezeru se strhla silná bouře a posádka nebyla schopna zvládnout loď. Požádali o pomoc Tella, který ji dovedl na břehy Sisikonu (kde dnes stojí jeho kaple) a utekl, aby vykonal pomstu na Gesslerovi.

„I když nevíme, jestli Tell vůbec existoval, učí se o něm už malé děti ve škole. Jelikož se tehdy vzepřel habsburské nadvládě, je pro nás takovým symbolem nezávislosti země, který se promítá i do současnosti,” tvrdí Hauserová.