Po stopách Kryštofa Kolumba ve španělské Huelvě

Huelva z východu sousedí s provincií Sevilla. Hlavní město provincie leží na atlantickém pobřeží, v místech, kde se vlévají do moře Odiel a Tinto. Ty tvoří pozoruhodnou, členitou a hlubokou deltu. Právě v ní se nachází průmyslové město Huelva.

Pro návštěvníky sice není nijak pozoruhodné. Může ale sloužit jako krátkodobá základna pro seznámení s významnou částí života Kryštofa Kolumba.

Většinu historických památek v této části Španělska spláchla voda v roce 1755. Tehdy postihlo Evropu obrovské zemětřesení, které se dotklo především jihovýchodního cípu Pyrenejského poloostrova. Neunikl ani františkánský klášter Santa María de la Rábida.

Dnes je v rekonstruovaném objektu muzeum, kde se návštěvníci mohou seznámit s životem Kryštofa Kolumba před jeho první cestou.

Mladý muž sem dorazil roku 1484, aby u františkánů hledal podporu pro své plány. Jak známo, jeho projekty byly stále odmítány pro jejich zdánlivou nesmyslnost. Pomohl mu ale nakonec Juan Pérez, který byl zpovědníkem a důvěrníkem královny Isabely Kastilské, a také bratři Pinzónové, jejichž pomník je na jiném místě. Klášter poskytoval útočiště Kryštofu Kolumbovi celkem sedm let.

Rábida znamená původně opevněný klášter. Ve slově samotném lze vysledovat arabský základ, stavba pak připomíná misie, jak je znají třeba návštěvníci Kalifornie. Všechno dohromady to dává pěknou představu o propojenosti dějin.

Klášter stojí na místě, kde měli svoje stavby již Féničané a Římané. Jeho dnešní podoba vychází z rekonstrukce po velkém zemětřesení. Roku 1856 byla stavba v mudejarském slohu prohlášena za národní památku.

Místo, odkud Kryštof vyplul na svou první expedici, při níž místo Indie narazil na Ameriku, se jmenuje Palos de la Frontera. Od Kolumbových dob se to tady samozřejmě změnilo k nepoznání. Zůstal jen zbytek studny, kde si posádky nabíraly sladkou vodu na cestu.

La Fontanilla pochází ze 13. století, ale v současnosti z ní zbyl jen malý pavilonek, protože studna je samozřejmě zasypaná. Poblíž někdejší studny je dnes sousoší dvou mladších bratrů Pinzónových. Jejich život byl složitý a plný dobrodružství, zúčastnili se Kolumbových výprav, ale do jeho života vstupují především jako sponzoři, kteří mu umožnili první objevitelskou cestu a poskytli mu část financí.

Martín Alonso Pinzón, nejstarší z bratrů, se plavil na lodi Pinta. Ten má svou vlastní sochu na jiném místě. Nemladší bratr, Vicente Yánez velel lodi Niňa a prostřední Francisco Martín byl prvním důstojníkem na Pintě.

V roce 1992, u příležitosti pětistého výročí, byly postaveny repliky lodí, s nimiž přistál Kryštof Kolumbus v Americe. V Palos de la Frontera jsou vystaveny všechny tři. Pinta a Niňa se ukázaly po první plavbě jako rychlé a svižné. Santa María byla široká a pomalá. Všechny tři lodě jsou přístupné.

Na některých místech jsou pro větší zábavu zejména menších návštěvníků instalovány různé figury. Všichni si mohou prolézt paluby i podpalubí a zkusit si představit, jaké to na moři bylo. Námořníci byli vedle sebe ve dne i v noci, k jídlu měli přesolené maso a suchary. Pouze Kryštof Kolumbus měl vlastní kajutu, kterou můžete také vidět.

Nezanedbatelným přínosem pro úspěch Kolumbovy první cesty byla i diplomatická obratnost bratří Pinzónů, kteří dokázali zažehnat po třech měsících plavby nervozitu posádky, dnes běžně nazývanou ponorková nemoc.

Centrum města Lepe ležící pár kilometrů od pobřeží není pro nepoučeného návštěvníka Huelvy ničím pozoruhodné. V celém Španělsku se traduje, že tady pobývají lidé mdlého ducha, a tak se o nich vypráví spousta vtipů. Čím nám dříve byli policajti a čím jsou světu blondýnky, tím jsou Španělům Lepeští.

Víte třeba, proč chodí lidé z města Lepe do kina ve skupinách po devatenácti? Protože se bojí, že by film byl do osmnácti nepřístupný! A když se zkříží osel a želva vznikne z toho ninža z Lepe. Znalcům španělského jazyka stačí, aby požádali svůj internetový vyhledávač o nějaké Chistes de Lepe, a vysypou se jich celé stránky.