Článek
Ten ovšem místní přestavěli v rámci projektu Po stopách blanických rytířů na ubytovnu, kde je jeden z pokojů speciálně upravený pro invalidy. K dispozici je i půjčovna kol nebo veřejný internet.
Běžně ale v žlutě natřeném rekonstruovaném domě s příznačným názvem U Blanických rytířů a se vzorně udržovanou předzahrádkou hledají útočiště hlavně cyklisté. Vyrážejí odtud na více než dvacet kilometrů dlouhou, dobře značenou a většinou po místních komunikacích vedoucí cyklostezku.
Kdo si snad potřebuje udělat drobné opravy na svém jednostopém přibližovadle, najde nářadí zavěšené na panelu před ubytovnou. I tenhle detail napovídá, že jsem v obci, kde víc než polovina obyvatel má méně než pětatřicet let.
Od hornin po vydru
Už na začátku cyklostezky – před bývalým obecním úřadem – je první z panelů, který zachycuje jednu z pověstí, jež se vážou k Blaníku.
Vyznavači pěší turistiky mohou už odtud vyrazit na dva kilometry dlouhou naučnou stezku se čtyřmi zastaveními přes Krasovice k úpatí Velkého Blaníku, kde se navazuje na další naučnou stezku vedoucí na legendární horu.
My jsme ovšem dali přednost jízdě autem až na parkoviště nad Kondrací. Tam turisté ocení nejen informace o historii budování silnice, po níž se sem dostali, ale také možnost v klidu se najíst na udržovaném odpočívadle s lavicemi a stolkem.
Šikmo přes silnici pokračuje cesta k prvnímu zastavení – expozici geologie Podblanicka. Na jedné straně louky jsou do půlkruhu umístěny na panelech vzorky hornin včetně vysvětlujících tabulek s geologickou historií, vlastně prehistorií, a s mapkami, kde se jednotlivé kameny nacházejí. Hned u vstupu na zelený pás je krytá dřevěná stavba s dalšími informacemi a zase tu jsou lavičky. Po červené značce se noříme do lesa.
Interaktivní stezka
Po pár metrech lituji, že jsem si nevzala lepší boty. Ne snad že bych vyrazila v lodičkách, ale prudce se svažující cesta s mnoha kořeny si přece jen žádá pevnou turistickou obuv.
Brzy potkáváme rodiny s dětmi, postarší výletníky i partu dospívajících chlapců. Jeden si frajersky vykračuje s holí udělanou z větve, občas se snaží trefit šiškou vzdálený strom, nakonec zcela dětsky zajásal, když objeví dětské zastavení, v němž má poznat podle listů jednotlivé stromy. Jen mu chybí průvodce.
Je možné vyzvednout si ho v infocentrech ve Vlašimi, Louňovicích a také v ubytovně v Kondraci. Děti si do něj mohou zapisovat řešení jednotlivých úkolů.
Nejmenším návštěvníkům se tady věnuje opravdu velká péče. Stezka se postupně mění v interaktivní – po naučných panelech následuje „listování“ a pak desky omotané lany.
Děti za ně nejdřív nadšeně tahají, pak se ty větší pokusí propojit třeba obrázek jedlé houby se symbolem vidličky a nože, ke smrtelně jedovaté patří lebka se zkříženými hnáty.
Když překonáme potok Brodec (naučná tabule hlásá, že tu mimo jiné žije i vydra říční), cesta začne prudce stoupat a vrchol je už na dosah. Velký Blaník je se svými 683 metry nejvyšší ze čtyř vrchů vyčnívajících nad okolní mírně zvlněnou krajinu. V roce 1940 tady Klub českých turistů postavil dvaatřicet metrů vysokou rozhlednu.
A pak už sestupujeme do Louňovic. Bohužel stezka, kde průvodcem je blanický rytíř, měří čtyři kilometry, má celkem 14 zastávek (pro děti dalších 17) a není okružní. Kdo si tedy nechá auto na parkovišti u Kondraci, musí se stejnou cestou vrátit. Platí to samozřejmě i obráceně.
Více na www.kondrac.cz
Kdy vojsko vyjíždí
Jádro pověstí o spícím vojsku svatého Václava pochází s největší pravděpodobností z keltských dob a souvisí s tradičním keltským pojetím některých hor jako sídla Aes Sidhe – mocnosti hory.
Jádro pověstí o spícím vojsku svatého Václava pochází s největší pravděpodobností z keltských dob a souvisí s tradičním keltským pojetím některých hor jako sídla Aes Sidhe – mocnosti hory.
Tato místa jsou branami do říše, kde vládnou jiné zákonitosti. Brána do tohoto časoprostoru se otvírá o hlavních keltských svátcích roku. Potom vyjíždí do noci přízračné vojsko nebo naopak lidé z tohoto světa pronikají do neznámých říší skrývajících se za těmito branami.
Foto Miroslav Sova a archív Právo