Po stopách bájného mnicha k vodopádům i starobylé velšské hospodě

Snad kvůli chladnějšímu klimatu není dosud Čechy příliš navštěvován. Je to škoda, protože vesničky jižního Walesu jsou jako vystřižené z detektivek Agathy Christie a šťavnatá zeleň národního parku Brecon Beacons je doslova balzámem na duši.

Prozkoumat park důkladně by trvalo týdny, ale to nejzajímavější lze vidět i za prodloužený víkend. Ale našlapujme potichu, davy turistů pořizujících si tvrdošíjně selfie tuto doslova pohádkovou krajinu ještě neobjevily.

Jedné z pěti částí zmíněného národního parku se říká Země vodopádů a za pár dnů ji křížem krážem pohodlně prozkoumáte po svých. Vstupuje se do ní v malebné vesničce s trochu krkolomným názvem Pontneddfechan. Ve velštině ostatně vypadá většina slov jako náhodný, nevyslovitelný a pro cizince zcela nezapamatovatelný shluk písmen.

V Pontneddfechanu žije několik stovek stálých obyvatel pečujících o své vymazlené domky s předzahrádkami, lucerničkami a keramickými lesními obyvateli. A pak už je tam jen božský klid. Obchod byste tu hledali marně, ten je ve vedlejší vesnici. Příjemná procházka cestou tam se může stát poněkud náročnější cestou zpět, zvlášť pokud při nakupování neodoláte pivům a cidrům z výborné lokální produkce.

Pomoc je ale snadná, lze využít autobus nebo taxi. Jedno tam totiž funguje. Sympatický řidič obvykle vozí do školy děti ze vzdálenějších konců vesnice, ale rád popoveze i dospělé pasažéry za cenu v Británii více než vstřícnou (pět liber za šest kilometrů). Klasické hotely přímo ve vesnici též nenajdete, ale můžete si od místních pronajmout útulný domeček s krbem a zahradou. A vydat se vstříc vodnímu království.

Tras se nabízí hned několik a jsou rozděleny podle délky a náročnosti. Dobrou startovací možností je nenáročná, ale půvabná Elidirova stezka.

Elidir byl podle pověsti mladý novic a pověstný lenoch. Utekl ze svého opatství, aby si jinde polepšil. Měl štěstí. Ujali se jej elfové a vzali ho do svého světa. Vstup do něj je prý stále schovaný na břehu řeky Nedd Fechan, kterou stezka lemuje. A ať už se jej rozhodnete hledat, nebo ne, procházka starodávným keltským lesem je odměnou sama o sobě.

Dobře schůdná a jen mírně stoupající cesta se zurčícím vodním tokem napravo a divokým zeleným porostem nalevo vás po půlhodince pohodové chůze přivede k rozcestí s můstkem. Když budete pokračovat pořád rovně, dojdete k nejoblíbenějšímu místu trasy, asi šestimetrovému vodopádu Gwladus.

K vodopádu se váže další mýtus, tentokrát o velšském Romeovi a Julii. V šestém století se princezna Gwladus vrhla do rozbouřené řeky, protože jí otec zakázal provdat se za jejího milého Einiona. Vodopád vytryskl nad místy, kde zmizela v mrazivých vodách. Když to Einion zjistil, skočil do řeky v témže místě a vodopád od těch dob připomíná nešťastné milence.

I dnes se zde do často rozbouřených vod vrhají velšští mladíci, naštěstí za jiným účelem a s veselejším koncem. Vodopád je oblíbeným místem zdejší omladiny, která se zde osvěžuje a skoky do malé a nepříliš hluboké laguny demonstruje svoji odvahu.

Když se dostatečně vynadíváte a vrátíte zpět k rozcestí, za dřevěným mostkem máte dvě možnosti. Kratší, pravá cesta vede ke staré důlní štole, z větší části zatopené, k ruinám domu, který si již přivlastnila všudypřítomná bujná zeleň, a stezkou mezi kapradím až do vesnice Pont Melin-fach. Podél hlavní cesty po chvíli dojdete zpět do Pontneddfechanu.

Ani ne dvouhodinová trasa příhodně končí nedaleko nejstylovější hospody v okolí s názvem Starý bílý kůň (Old White Horse). Historie tradičního podniku se datuje až do šestnáctého století a není od věci dodat, že zde vaří opravdu skvěle. Zvláště pokrmy s pórkem, národní zeleninou, se těší velké oblibě. A v útulném interiéru s plápolajícím krbem uprostřed místnosti servírují poctivé venkovské porce.

Pokud však toužíte po delším a poutavějším treku, vydejte se na rozcestí rovně proti proudu dalšího ramene řeky. Tato cesta už je náročnější, vyžaduje pevnou obuv, odhodlání a nejméně šest hodin času. Odměnou za úsilí vám záhy budou několikery peřeje a následně další, kaskádovité vodopády.

Záhy po posledním vodopádu končí les a trasa pokračuje přes kamenný mostek nefrekventovanou silnicí k nedalekému statku. A tady začíná ta pravá zábava pro milovníky zvířat. Dřevěnými schůdky totiž sestoupíte do ohrady. Turistické trasy často vedou soukromými pozemky a farmáři výletníkům laskavě dovolují projít mezi chundelatými bekajícími ovcemi.

Cesty bývají obstojně značené ukazateli s šipkami a názvy ve velštině a angličtině. Jen kilometráž na nich nenajdete, maximálně ambiciózní časový údaj pro dobře trénované jedince. Někdy se však stane, že šipka vede dvěma opačnými směry a název kýžené lokality nikde. Pak to chce zapojit orientační smysl a doufat. Na místo určení pravděpodobně dojdete oběma cestami, jen jedna z nich bývá nezanedbatelně kratší.

Ve sporném bodě jsme vhodně zvolili směr doprava a přes louku s pestrobarevným kvítím dorazili ke starému hřbitovu a následně typicky britské červené telefonní budce. Spolu s nedalekou benzinkou a minimarketem, který dělá čest svému jménu, jediným vymoženostem civilizace na trase.

Pár set metrů po silnici šipka doleva s popiskem Sgwd, tedy vodopád, naznačuje, že přes pastviny navážete na další turistickou trasu s všeříkajícím názvem Čtyři vodopády. Každý z nich je přitom větší, působivější a nebezpečnější než ty předchozí. Stejně jako cesta k nim.

Chodníčky na úpatí skály střídají sestupy ze svahu kořenovými systémy majestátních stromů a někde uměle vytvořené schody, často však ve zrádně kluzkém nebo drolivém provedení. Tady už pár turistů potkáte, protože trocha klouzání za ty výhledy stojí. Navíc se dá ke všem vodopádům dostat a můžete se tu i vykoupat. Exoticky vyhlížející červené a jantarové zbarvení kamenů v jezírkách je dnes už jen připomínkou těžební historie železitých rud v oblasti.

Působivým zakončením výletu je pak poslední vodopád, Sgwd yr Eira. Chcete-li totiž dojít zpět do vísky Pontneddfechan, musíte projít přímo pod ním. Pohled skrz pohyblivou vodní záclonu je obzvláště působivý. A stezka pod vodopádem je kupodivu méně kluzká než většina cesty k němu.

A pak už vás čeká jen poklidná více než hodinová procházka loukami vonícími bylinkami a vřesovišti, kolem romantických stromových solitérů a vápencové skály Dinas zpět do vesnice. Kamenný mostek ústí přímo naproti jediného nájemního domku ve vesnici. A ke Starému bílému koni též není daleko. Po patnácti kilometrech v krásném a různorodém, ale chvílemi pořádně náročném terénu je přece třeba uhasit žízeň.

Na území národního parku Brecon Beacons se nachází čtrnáct církevních staveb a dvanáct středověkých hradů nebo jejich ruin. Za nejimpozantnější bývá označován Carreg Cennen Castle v obci Trapp. Zajímavostí jistě je, že se v této oblasti nachází také rozsáhlý jeskynní systém. Kromě již zmíněných vodopádů jsou tu i Henrhyd Falls, které se objevily v batmanovském filmu Temný rytíř povstal.