Článek
Celá trasa je novinkou. Byla otevřena v loňském roce. Skládá se z devíti etap, které by zájemci měli zvládnout během devíti dnů. Na zádech přitom nesete nezbytné věci pro nocleh a převlečení. Pro test naší odolnosti je připravena jen část z druhého partu. Nemáme přitom tušení, jak velká porce je nachystána a co přesně nás čeká.
V časném ránu se před řezavým chladem chumláme do mikin, svetrů či nepromokavých větrovek. Sluneční paprsky ospale olizují štíty hor. My jsme však na úpatí a krev v žilách se brzy bude vařit. Lehce zvlněnou rovinku na úvod totiž brzy střídá prudké stoupání po rosou oslizlých kamenech. Mikiny či svetry nacházejí místo v batozích. Výstup nabírá na intenzitě, dech se mnohonásobně zrychlil. Terén pod nohama už je hodně strmý.
Odměna za dřinu - luxusní výhled
"Za první světové války tudy pochodovaly dělostřelecké oddíly. Ale také se stalo, že vystoupaly na vrchol, rozstřílely pevnost nepřítele a zase i s děly mířily zpět do údolí," říká náš čtyřiatřicetiletý horský vůdce Toni.
"Na vrcholcích s ohledem na postupující čas, zejména během časného jara po oblevě, turisté nacházejí části zbraní či dokonce ještě celá děla," tvrdí Toni. Jak, sakra, po těchto strmých kopcích mohli vojáci ještě vláčet děla? Zodpovězení téhle otázky nám zůstává utajeno.
I vysoko v horách je možné potkat pasoucí se krávy. Foto: PRÁVO/Radek Malina
Vydrásat se na vrchol, to je totiž pekelně těžký úkol. Prakticky tři hodiny v kuse jdete jen vzhůru. "Je možné absolvovat trasu i v koňském sedle," dává recept na poněkud snadnější způsob, jak se dostat k pohádkovým výhledům, Toni.
I v případě využití nejstaršího dopravního prostředku jste však stejně v nejtěžších pasážích odkázáni na vlastní nohy...
Za pot a tvrdou dřinu je však nachystána pohádková odměna. Luxusní pohledy na krásné rozeklané skalní masivy Dolomit proseté jezírky jsou pohlazením duše. Podél jejich stěn a kolem nejednoho křišťálově čistého jezera vystoupáte do výšky, o níž si v tuzemsku můžete nechat jen zdát.
Noc v kamenné boudě
Je však velkým omylem domnívat se, že po náročném výstupu máte nejhorší za sebou. Zvonce na ovcích spásajících trávu jakoby se smály bláznivým nápadům turistů měřících své síly v nerovném boji s tisíc let starými skalisky. I tady, na nejvyšších místech Dolomit, se i s odstupem osmdesáti let můžete reálně přesvědčit o dávné přítomnosti vojenské vřavy.
"Podívejte se, kus hlavně z děla," ukazuje horský průvodce na zrezivělý kousek kovu v trávě. Jeho slova se naplnila. Na tváři má blažený úsměv.
Túra nabízí pohled na jedinečné scenérie. Foto: PRÁVO/Radek Malina
"Tři měsíce v rozmezí června až srpna si prakticky neodpočinu. Každý den mám program s klienty. Ale nejde o žádný stereotyp a pouhý trekking. Někdy lezu po skalách se zkušenými horolezci, jindy učím úplné začátečníky. Nikdy se nenudím," naznačuje Toni, že nicnedělání nemá v Trentinu prostě nárok.
Jeho slova potvrzuje i sestup z vrcholku Frocella ve výšce 2565 metrů do Rifugio Cauriol v nadmořské výšce 1593 metrů, kde bude prostor pro odpočinek a také připraven nocleh v kamenné salaši. Uprostřed přírody, za kravským chlévem na obyčejných skládacích postelích ve spacáku. "Při absolvování celého trekkingu legend se nocuje jenom takto," upozorňuje případné zájemce Toni.
Respekt k horám
Mnozí už se vidí v "základním táboře". "Nesmíte ztrácet koncentraci," nabádá Toni před dlouhým sestupem. Po kluzkých kamenech místy prorůstajících trávou se i sebemenší nepozornost může nevyplatit.
Zvláště, když se znenadání mění počasí a stezku bičují provazy deště. Když všichni bez újmy už znovu pod paprsky slunce sestoupíme nezraněni k dočasnému útočišti, slyšíme od horského vůdce pochvalu.
"Zvládli jste to znamenitě," tvrdí. Jeho slova však poněkud ztrácejí váhu v okamžiku, kdy se absolvovaná trasa ukáže jako třetina skutečné denní porce pro Trekking legend.
"Jsem rád, že lidé vyhledávají tyhle aktivity. Mám radost, když vidím, jak se jim v Trentinu líbí. Třeba kaňoning je naprostá bomba. Pro jiné je atraktivní trekking nebo jízda na horském kole. Vždyť třeba lezení po zamrzlých vodopádech je přitahuje v posledních sezónách neskutečné množství milovníků hor.
Tvrdím, že není třeba se žádného z méně populárních sportů bát. Jen stačí mít k horám úctu a respekt. Pak tu můžete prožít neopakovatelné chvíle," říká Toni.
Muzeum zbraní. Foto: PRÁVO/Radek Malina
Stejně jako turisté si po náročném dni vychutnává zdejší vyhlášené víno Marzemino, místní tvarohový produkt Tosela či "smradlavé" sýry z Moeny. Pohledem se přitom probírá muzejními kousky zbraní z první světové války na stěnách horské chaty snesenými turisty či místními horaly.
Než se horský vůdce rozloučí, ujišťuje o lásce k horám prozrazením náplně vlastní dovolené. "Na skalách v těžce dostupných místech se zdokonaluji jako horolezec," směje se Toni s výhledem dalšího dne prošpikovaného dobrodružstvím v srdci Trentina.