Článek
Tento typ lodi, kterým jsme křižovali říční kanály a řeky v Gaskoňsku, na jihozápadě Francie, neohromuje svou rychlostí. Pluje zhruba šest až deset km/h. Což je něco mezi svižnou chůzí a lehkým poklusem. A to lze považovat za hlavní důvod, proč ho tady můžete řídit bez papírů a kapitánských zkoušek.
Když přijedete do určeného přístavu, abyste si loď převzali, ukáže vám jeho správce, jak se ovládá, a není problém si to za jeho asistence i vyzkoušet. Zbytek vás naučí praxe. Laminátová loď s gumovými pásy a fendry (válci) na bocích zvládne bez velkých problémů nechtěný výlet do vrbiček i většinu nárazů do zdí zdymadel nebo kotvišť.
Plavidla bývají různě velká (pro čtyři až dvanáct lidí) a vedle kajut, záchodů i sprch je v nich také jakási jídelna nebo spíš salónek s kuchyňským koutem a lednicí.
Sklepy s armagnakem za milión eur
Zvolna jsme vplouvali do miniaturního přístavu romantického městečka Nérac. V lesklé hladině řeky se odrážela modrá obloha, mraky, středověké domy i gotický most. Kdysi to byl rušný říční přístav, kde se na lodě překládaly sudy s armagnakem na trhy do nedalekého Agenu nebo do Bordeaux. Ty časy jsou však dávno pryč.
V podniku Domaine de Lapeyrade nás nečekaly žádné ohromující nápisy, nablýskaný bar nebo další atrakce vyrobené speciálně pro turisty. Majitelé, Luc Cervera a jeho žena Brigitte, jsou nefalšovaní sedláci. Do sklepení s armagnakem nás vzali přes stodolu se zemědělskými stroji pokrytými prachem z obilí. Pěstují řadu plodin. Víno, z kterého se pálí destilát, je jednou z nich.
Ve sklepě ležely dlouhé řady dubových sudů. A v nich armagnac za zhruba za milión eur. Nejstarší byl z roku 1968. „Na rozdíl od koňaku se nedestiluje dvakrát, ale jen jednou, což mu dává výraznější, ale i drsnější chuť,“ vysvětloval nám Luc Cervera. „Ta se pak zjemňuje ležením. Zraje minimálně deset let.“
Od moře k oceánu
Totální pohoda. To je plavba malebnými a ospalými městečky této části jihozápadní Francie. Řeky tu vytvářejí spolu s říčními kanály, vybudovanými v 19. století, vodní trasu. Spojuje Valence a Condom na jihu Gaskoňska s Toulouse a Bordeaux. Ale také Středozemní moře s Atlantikem.
Na každém kroku tu zakopáváme o pozoruhodné památky. V Néracu stojí hned nad řekou restaurované torzo zámku. Bylo původním sídlem francouzského krále Jindřicha IV. v dobách, kdy vládl zdejšímu francouzsko-španělskému regionu jako král Navarrský. Pohnutou minulost tohoto místa zarostl břečťan na hradbách města a z někdejší slávy tu zbyla jen ozvěna. Dnes je Nérac idylickým městečkem, kde vedle uliček a hospůdek v centru stojí za to navštívit královský park, případně výrobnu ručně dělané čokolády.
Boj o prezervativy
Čtyři meče míří rezolutně do jednoho bodu. Drží je v rukou čtyři mušketýři. A mezi nimi nejslavnější Gaskoněc, legendární D’Artagnan. Sochy stojí v městečku Condom hned vedle monumentální gotické katedrály, někdejšího sídla biskupa.
Condom kdysi proslul jako centrum obchodu s armagnakem. A letos na jaře také soudem s dvěma šlechtici (jeden z nich byl dokonce potomkem slavného francouzského krále Ludvíka XIV.). Ti vyrábějí prezervativy. Radnici se nelíbil jejich slogan: Originální kondom z Condomu. Považovala ho za zneužití názvu města. Proces s výrobcem, který formálně sídlí ve městě, ale továrnu má v Malajsii a své výrobky vyváží hlavně do USA, radnice vyhrála.
Jinak je prý vztah města ke kondomům kladný, o čemž svědčí expozice prezervativů, která dokumentuje vývoj této populární pomůcky od 18. století do dneška. Navštěvovanější se ale zdá být zdejší muzeum armagnaku.
Když se čluny vznášejí nad řekou
Lodě pomalu vybírají zákruty řeky, na jejíž hladině plave pyl a okvětní lístky. Pak proplouvají uměle vybudovaným kanálem od zdymadla ke zdymadlu a stoupají stále výš.
Nakonec se vydají po víc než půl kilometru dlouhém mostě respektive akvaduktu do města Agen. Plují při tom ve výšce zhruba 10 metrů nad silnicí a řekou Garonnou.
V Městském muzeu krásných umění v Agenu fascinovaně sleduji obrazy Franciska Goyi, náhodně objevené během inventury depozitáře v roce 1997. Horkovzdušný balón letí nad rozervanou krajinou. Býci se vznášejí jakoby na obloze. Matka se uprostřed mše sklání nad miminkem v náručí a ze spodních vrstev obrazu vystupuje obrovitá tvář…
Jsou expresivní a tajemně mystické. Geniální malíř na nich bezděky využil i prvky surrealismu. Víc než sto let před tím, než tento směr oficiálně vznikl. V muzeu mají obrazy Sisleye, Tintoretta a další pozoruhodná umělecká díla.
Místní dobroty
Ve vyhlášené cukrárně Confiserie P. Boison ochutnáváme sametové sušené švestky. Proslavily město ještě víc než ragby. Švestky tu rostou od 11. století, kdy je křižáci přivezli z výpravy na Střední východ. Z těch sušených tady dělají řadu delikates. Nakládají je třeba do armagnaku nebo je máčejí v různých druzích čokolád.
Ve zdejších restauracích ochutnáme další místní speciality. Typickou je třeba Floc de Gascogne, likérové víno (17 procent alkoholu), které obsahuje ze dvou třetin vinnou šťávu a z jedné armagnac. Pije se jako aperitiv. Delikatesou je paštika z husích jater. Ta, která nám chutnala nejvíc, měla v sobě proužek ze sušených švestek a zrníčka červeného pepře. Rozplývala se na jazyku jako pikantní máslo.
Rady na cestu
Jak se tam dostat
Do Toulouse a pak dál, do Gaskoňska, můžete autem nebo letadlem. Letenky Praha - Toulouse a zpět lze koupit už od 3000 Kč.
Cestu z letiště do přístavu, kde kotví lodě, vám pomůže zajistit kancelář, která je pronajímá.
Kolik to stojí
Lodě stojí na týden od 22 500 Kč pro 3 až 5 osob, do 110 000 Kč pro 8 až 12 lidí. Záleží na období a typu lodi. Při pronajímání existuje systém slev, poplatků a nabízených služeb. Je potřeba si pozorně projít podmínky.
www.hausbot-dovolena.cz
www.hausboty-europa.cz
Více informací
www.tourisme-aquitaine.fr
www.tourisme-midi-pyrenees.com
Další informace najdete třeba v knize Turistický průvodce: Francie (Rough Guides) nebo v publikaci Francie - Společník cestovatele (Knižní klub).
WWW stránky
www.armagnac-lapeyrade.fr
www.albret-tourisme.com
Když jsme se večer vrátili na loď, odrážely se v hladině zdejší zátoky pouliční lampy jako obrovské svíce a vysoko nad námi vzdáleně hučelo jedno z těch letadel, kterým jsme druhý den ráno odletěli domů.