Článek
Olympijskému areálu Sestriere, který hostil závody v alpském lyžování olympiády v Turíně v roce 2006, se podařilo, že neskončil jako město duchů, nýbrž nastartoval turistický boom. Počet návštěvníků se od té doby zdvojnásobil.
Převažují domácí, mezi 20 procenty cizinců jsou nejvíce zastoupeni Francouzi a Britové. To posílilo ekonomiku celé oblasti italského Piemontu, kde se od olympiády stala turistika druhým největším odvětvím. Přitom má tohle lyžařské středisko více než osmdesátiletou historii. Ve třicátých letech minulého století je nechal vybudovat zakladatel firmy FIAT Giovanni Agnelli jako rekreační zázemí pro zaměstnance své továrny v Turínu, vzdáleném devadesát kilometrů.
Pro dobrodruhy i pohodáře
Dnes by to tu asi automobilový magnát nepoznal. Lyžaři se v alpském lyžařském středisku, které bylo pro hustou síť tratí a vleků pokřtěno na Via Lattea (Mléčná dráha), prohánějí po 400 km sjezdovek spojujících vrcholky Sises (2658 m), Motta (2823 m), Fraiteve (2702 m) a Colle Bercia (2290 m). Západním směrem zasahuje Mléčná dráha do francouzského Montgenèvre. Francouzským sousedům konkuruje Mléčná dráha nižšími cenami a dokonalou péčí o sjezdovky.
Sestriere přetavilo olympijské zkušenosti v turistický boom.
Těm kralují obdivuhodně dlouhé červené (celkem 180 km), jež si užijí ti, kteří toho rádi hodně najezdí na jeden zátah. Sportovnější jezdci se vyžijí na 86 km černých. Sjezd z téměř třítisícového vrcholu Motta, zakončený olympijskou závodní tratí, uspokojí i nejnáročnější lyžaře. A kdo by měl adrenalinu málo, poohlédne se po označených svazích vhodných pro freeride — Via Lattea je považována za evropský freeridový ráj.
Na milovníky extrémních zážitků tu čekají na heliportech v Sestriere a Pragelatu helikoptéry, které je vynesou na některý z vrcholků. Pak už mohou překonávat pod dohledem zkušených průvodců nevídaná převýšení. Dobře si tu však zajezdí i lyžařští pohodáři. Přes 130 km modrých sjezdovek proplétajících se pláněmi a modřínovými lesy skýtá radost z jízdy a kouzelné výhledy do alpské krajiny.
Vyžití zde najdou zkušení lyžaři i ti, kteří tolik zkušeností nemají.
A nebyli bychom v Itálii, kdyby vždy v příhodnou dobu nečekalo i v nečekaných nadmořských výškách nějaké příjemné posezení spojené s kulinářskou exkurzí do piemontské gastronomie. Určitě nebudou chybět vedle tradiční polenty s houbami ravioli, dlouhé tenké tyčinky grissini a pikantní suchý salám. Zkrátka nepřijdou ani děti, na které čeká několik lyžařských školiček.
Olympijské lyžování i ubytování
Kdo chce zažít olympijskou atmosféru v plné míře, ubytuje se v olympijské vesnici (Villaggio Olimpico), což je dnes čtyřhvězdičkový komplex s 350 prostornými a světlými apartmány s bezplatným krytým parkováním a vytápěnými lyžárnami.
Vzpomínka na alpské lyžování na olympiádě v Turíně v roce 2006.
Webové stránky sice inzerují wi-fi zdarma, ta však pokrývá jen prostor kolem recepce. Apartmány jsou pro čtyři osoby, k nim mohou zdarma přibýt až dvě děti do pěti let na přistýlkách. K vlekům dojdou hosté pohodlně v lyžařských botách — stačí přejít silnici.
Jak se tam dostat?
Z Prahy: Plzeň, Rozvadov, Regensburg, München, Innsbruck, Brenner, Bolzano, Trento, Verona, Milano, Torino, Susa, dálniční sjezd Oulx Est, Oulx, Cesana, Sestriere (1077 km).
Z Brna: Mikulov (Znojmo) přes Linec, Salcburk a Innsbruck a dál stejnou cestou (1230 km).
Pětidenní skipas na všech 90 vleků Via Lattea vyjde na 170 eur, děti narozené v roce 2009 a později zaplatí 42,50. Seniorská laťka je tady hodně vysoko: třetinovou slevu dostanou jen lyžaři narození před rokem 1941.
Kdo ví, že toho tolik nenalyžuje, a hlavně se mu nechce ráno spěchat na vleky, může si za 27 eur pořídit odpolední skipas platný od 13 hodin. Na stejné peníze vyjde denní vstup do začátečnické zóny.