Plzeňské podzemí rozšířilo okruh. Je delší a tajemnější

„Je to nejzásadnější rozšíření zpřístupněné části podzemí od roku 1985, kdy bylo otevřeno pro veřejnost,“ řekla Právu Pavla Mášková z Plzeňského Prazdroje. Ten podzemí, které patří městu, provozuje deset let.

O statisícové náklady na otevření dalšího úseku se podělila radnice s pivovarem. „Neprováděly se ani tak stavební jako technické úpravy,“ podotkla Mášková. „Bylo nutné překrýt odvodňovací kanály, osadit mříže od odbočovacích chodeb, zakrýt studny, nainstalovat zabezpečovací zařízení,“ dodala.

Světla tady ale nehledejte. „Není zde zavedená elektřina,“ vysvětlila Mášková. „Tuto část podzemí chceme provozovat jako zážitkovou trasu, návštěvníci si ji projdou jen s baterkami, samozřejmě za doprovodu průvodce,“ dodala.

Tak jsme si to vyzkoušeli. Do nově otevřené části se návštěvníci dostanou pouze přes původní okruh. První rozdíl — bez svítilny ani ránu. A zatímco na tradičním prohlídkovém okruhu na zvědavce čeká řada vitrín s nejrůznějšími exponáty, tady je to sázka jen a pouze na tajuplnou atmosféru labyrintu chodeb.

„Jsme devět metrů pod Rooseveltovou ulicí,“ podotkla Mášková. Někde vysoko nad námi je vidět úzký proužek světla. „To je kanál.“ Asi ano, vajgl, který sem propadl ze světa na povrchu, je toho důkazem. Do tmy odbočují zamřížované boční chodby, občas sklepení protne studnu — díra nad námi, díra pod námi. Tamhle je u zdi jakási pískovcová lavice. „Na tu se dávaly soudky s pivem.“

Středověké klenby vysekané v pískovci, ale také cihly a beton. „To je výsledek velké sanace, která proběhla v letech 1967 až 1985. Nebyla zrovna nejcitlivější, ale dá se říci, že podzemí, které už bylo z velké části v havarijním stavu, zachránila,“ konstatovala Mášková.

Zatímco okruh podzemím je otevřen celoročně, do nové části se lidé dostanou pouze výjimečně — nyní mají šanci do konce února, jinak se otevře pouze při významných příležitostech třikrát, čtyřikrát do roka. „Chceme nalákat hlavně Plzeňany, kteří už dole kdysi byli. Teď mohou poznat další prostory, a to v trochu jiné atmosféře,“ uvedla Mášková.

Historickým podzemím ročně projde na čtyřicet tisíc lidí. „Zhruba polovina jsou cizinci,“ sdělil jeden z tamních průvodců Jan Hus. „Nejvíc zaujmou původní sklepy vysekané do pískovce, velké množství studní, spletitost i rozsáhlost chodeb,“ poznamenal Hus. Zpřístupněný je jen jejich zlomek – celé historické podzemí měří 13 kilometrů.