Plnou parou Moskvou na lodi Moskva

Plavba vyhlídkových lodí začíná buď od Kyjevského nádraží, kde se v pozadí črtá typická silueta výškového hotelu Ukrajina, anebo zde naopak končí, pokud jste se nalodili na opačném konci trasy u Novospasského mostu, nedaleko další ze "Stalinových sester", jak se typickým sovětským mrakodrapům říká. Z této "rodinky" lze z řeky zahlédnout ještě další dvě členky: sídlo ministerstva zahraničí a ověžičkovanou budovu Lomonosovovy univerzity.

Rozptýlení při plavbě nemusejí představovat jen pamětihodnosti, jako třeba sídlo někdejší "unie" východního bloku, Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), v podobě rozevřené knihy. Na palubě kocábek, pokřtěných Moskva a lišících se jen čísly, od počátku panuje bujará nálada.

"Na zdraví!" zní od sousedních sedaček. Než se nadějete, máte v rukou kalíšek koňaku, vaše dáma pohárek šampaňského a znějí přípitky. Další sousedé, mladíci se vzezřením skinheadů, na pokyn svých slečen mizí v podpalubí, aby v baru obstarali alespoň pár lahví piva pro doplnění tekutin. "Natáčet a fotit je přísně zakázáno. Povoluje se jedině za tuto sušenku," prohlašuje plavčík a zmocňuje se pamlsku.

To už loď odráží od mola a míří k centru metropole. Za chvíli po levé ruce probleskují věže Novoděvičího kláštera, skvostu staré ruské architektury, který se dostal i na seznam světového dědictví UNESCO. Zde spí věčným spánkem i carevna Sofie Alexejevna, spisovatel Anton Pavlovič Čechov nebo carský generál Alexej Brusilov.

Za zelení lze tušit přilehlý hřbitov, kde spočívá i první ruský prezident Boris Jelcin.

Fotografovat se ale lze i na pozadí prosklených mrakodrapů "Moscow City", nového finančního a podnikatelského srdce metropole, i když kvůli krizi "Věž federace" přišla o tři desítky pater.

To už se po levé ruce objevuje typicky kulatý stadion v Lužnikách, který před 30 lety zažil olympiádu a ještě loni i českého fotbalového kanonýra Jana Kollera, když tu hostoval v dresu Křídel sovětů.

Na druhé straně se pod Vrabčími horami prohánějí běžci, cyklisté či bruslaři. Výzdoba lodí na řece i záhon v parku, sestříhaný do tvaru zlaté hvězdy hrdiny, připomíná, že Rusko právě slaví válečné vítězství. I paluby jsou plné veteránů. "Hotové cunami," výskají výletníci nadšením nad vlnou od motoráčku, která zaplavuje nábřeží.

Mezitím se na pravoboku přiblížil Gorkého park, o kterém zpívá v notoricky známém hitu o "větru změn" německá rocková skupina Scorpions. Z paluby je vidět i raketoplán Buran, sovětská odpověď na americký program Space Shuttle.

Buran se však do vesmíru podíval jen jedinkrát na pouhých 205 minut v roce 1988, a to ještě bez posádky. Onen exemplář ale zhynul v troskách hangáru na kosmodromu Bajkonur. V parku je stroj, který se už nedočkal letu s posádkou, plánovaného na rok 1992.

Hrůzyplněji než horské dráhy a další atrakce zřejmě působí neuvěřitelně fádní budova Ústředního domu umělců. Kromě sálu, v němž zpívali i Lucie Bílá, Eva Pilarová či naposledy Jarek Nohavica, však skrývá i skvělou expozici moderního umění Treťjakovské galerie.

Za pořádné zvěrstvo však mnozí Moskvané stále pokládají sochu cara Petra Velikého z dílny kontroverzního umělce Zuraba Cereteliho, tyčící se 96 metrů nad řekou. Zlé jazyky tvrdí, že sochař se nejprve snažil dílo vnutit New Yorku jako Kryštofa Kolumba a po odmítnutí prý jen vyměnil hlavu a dílo opatřil legendou o oslavě 300 let ruské flotily.

Pokud je to jen pomluva, tak natolik obří, že docela odpovídá bombastickým proporcím sochy. Komu se však líbí, může být spokojen, že umělec kromě Leninova řádu nyní dostal i řád Čestné legie.

Od sochy se už loď ubírá kolem čokoládovny Rudý říjen, vyrábějící "gardovou čokoládu" pro válečné piloty a jejich potomky, ke chrámu Krista Spasitele, který v éře prezidenta Borise Jelcina znovu vstal z trosek katedrály, odstřelené bolševiky. A pak následuje zlatý hřeb plavby - rudé zdi Kremlu a zlaté báně jeho chrámů.

Komu to nestačilo, může si lodí vyrazit z Moskvy třeba až do Petrohradu či jinam. Ačkoli se to nezdá, ruská metropole je i křižovatka mořských cest, díky síti vodních kanálů, propojujících řeky ústící daleko na severu, do Baltu či Černého moře. A parníky s turisty plují po stejných trasách, po kterých za studené války putovaly i sovětské ponorky. Jedna z nich v Moskvě dodnes kotví.