Plavba po Nilu starým Egyptem vás zanese do časů mocných faraónů

Dějiny Asuánu jsou však mnohem delší. Už před nějakými čtyřmi tisíci lety se ve městě a v jeho okolí děly nevídané věci. V kamenolomu na břehu Nilu se tesaly mnohametrové žulové monolity a asuánský kámen se používal na stavbu chrámů, vzdálených stovky kilometrů po proudu řeky, po níž se tam vozil.

Na Nilu býval čilý provoz nejen v dávném starověku. Možná ještě větší ruch tam panuje dnes. Místo stavebního kamene převážejí lodě po řece turisty, kteří se na ty kameny přijíždějí podívat.

Po prohlídce Asuánu, kam vás dopraví vlak nebo letadlo, se nalodíte na veliký ponton. Na pontonu stojí hotel. Má klimatizované pokoje, restauraci, bar i bazén s lehátky, kolem něj a na chodbách v přízemí bývá i několik obchůdků. Prostě hotel se vším všudy.

Z horní paluby pontonu uvidíte během plavby obyčejný Egypt. Shluky hliněných chatrčí, některé jsou bez střech, protože tam skoro neprší. Pradleny a koupající se děti v řece, do níž by se Evropan asi rozpakoval vstoupit i v gumových holínkách. Oslíci a buvoli odevzdaně táhnou náklad po prašné cestě. Rybáři se pokoušejí ulovit v kalných vodách něco k večeři.

Cílem třídenní plavby je Luxor, ale než tam dorazíte, zastavíte se v Kóm Ombo a Edfú a navštívíte tamní staroegyptské chrámy.

Když do města na březích Nilu více než dva tisíce let před vámi přišli řečtí vojáci, nenapadlo je nic jiného, než ho v ohromení srovnat s Thébami, tehdy významným a výstavným řeckým městem. Luxor figuruje i v bibli, ve Starém zákoně se o něm mluví jako o městě Nó.

Dnešní Luxor, v období Nové říše známý také jako Veset, byl náboženským střediskem tehdejšího Egypta. Měl na padesát tisíc obyvatel a patřil k nejvýznamnějším městům říše faraonů. Dominují mu dva chrámové komplexy, Luxor a Karnak, které bývaly spojeny vodní cestou a alejí sfing.

Z písečných nánosů byla dosud vydolována jen nepatrná část někdejšího města, ale i ta je tak majestátní a působivá, že patří k nejvýznamnějším místům ilustrujícím dějiny egyptského starověku. Po pyramidách v Gíze je nejnavštěvovanější památkou v zemi.

Chrám v Karnaku, zasvěcený bohu Amonovi, je pro návštěvníky přístupný jen zčásti a je označován za největší muzeum pod širým nebem. Ten, kdo není odborníkem na starý Egypt, má jen malou šanci vyznat se ve jménech, letopočtech, významu sloupových síní či jednotlivých svatostánků.

Je toho moc a vše je tak monumentální, že většina návštěvníků prostorem prochází v němém okouzlení.

Nedaleký luxorský chrám je pozoruhodný mj. tím, že jsou v něm patrné „vrstvy“, stavby z doby Thutmose III., Alexandra Velikého a nad tím vším, na základech starověkých staveb, stojí současná mešita.

Na protějším břehu Nilu, tam, kde zapadá slunce, je říše mrtvých. Rozlehlé pohřebiště, známé jako Údolí králů, Údolí královen, zádušní chrám královny Hatšepsovet, Memnonovy kolosy. Vyprahlý dlouhý kaňon ve skalách, na nichž neroste jediný keř, je místem, v němž byly ukryty hroby faraonů a dalších významných osobností tehdejších starověkých říší.

Byť byly pečlivě ukryté, většinu z nich našli vykradači hrobů dříve než archeologové. Některé hrobky mají na stěnách malby, ale ve většině z nich může návštěvník obdivovat jen umění starověkých stavitelů.

Výjimkou byla hrobka Tutanchamóna, k níž se v roce 1922 dostal anglický archeolog Howard Carter. Hrobka byla neporušená a její průzkum a studium významně posunuly míru znalostí o starověkém Egyptě. Poklady nalezené v Tutanchamónově hrobce tvoří dnes samostatnou expozici Egyptského muzea v Káhiře.

Povinnou zastávkou na západním břehu Nilu je již zmíněný zádušní chrám královny Hatšepsovet. Je to mohutná a nádherně vyzdobená stavba, věnovaná jedné z nejvýznamnějších vládkyň starověkého Egypta.

Do Luxoru nevedou jen plavby po Nilu, ale také autobusové zájezdy z Hurgády, nejnavštěvovanějšího letoviska na břehu Rudého moře.

Prohlídce pamětihodností na obou březích Nilu je zpravidla věnován jeden den. Luxor by si nesporně zasloužil víc času.