Pinzolo v italských Dolomitech spojuje skvělé lyžování i gurmánské pochoutky

Cesta ke spojení trvala mnoho let, městečka totiž leží v srdci přírodního parku Adamello Brenta a celé Dolomity jsou navíc zapsané na seznamu UNESCO, a tak se přece jenom další lanovka zdála ochranářům jako přílišné zasahování do tamní přírody. Údolí Val Rendena na východě obklopují masívy Brentských Dolomit a na západě ledovce Adamello a Presanella.

Malé, stranou rušného dění odsunuté Pinzolo tak mělo čas se během doby dohadů soustředit na vybudování kvalitního zázemí pro rodiny a dnes má pověst ideálního střediska pro všechny věkové kategorie. Otázkou tedy je, zda mu vlastně spojení s proslulou Madonnou trochu neublíží a nesmaže jeho romantický ráz.

Při vjezdu do Pinzola, jehož historie sahá až do středověku a leží v osmi stech metrech nad mořem, vás upoutá štíhlá věž kostelíka a upravené centrum. Malé rodinné penzióny i hotely s nezbytným wellness zázemím jsou rozesety na úpatí horského masívu. Sjezdovky tady mají dohromady pouhých dvacet šest kilometrů, ale své pisty si tu najde každý. Ti nejmenší mohou využít areály Tana di Renda a Pratto Matto v lokalitě Pra Rodont (1505 m), kde se jim budou věnovat lyžařští instruktoři.

V Itálii se velmi dbá na bezpečnost lyžařů, a tak je tady nejenom povinnost nosit helmu do čtrnácti let, ale pečlivě oddělené jsou od sebe jak sjezdovky, tak svahy pro trénink začátečníků. Předchází se tak mnoha ošklivým úrazům.

Milovníci dlouhých sjezdů nad Pinzolem vyjedou až na vrchol Doss del Sabion do výšky 2100 metrů nad mořem a spustí se odtud do údolí. Převládají červeně značené pisty a příroda je tady velmi různorodá. A tak se sjezdovka s poetickým květinovým názvem Rododen klikatí na západě uprostřed modřínových lesů a je z ní jedinečný výhled na ledovec Presanella, zatímco sjezdy úžlabinou Grual se odehrávají na úbočí hory Crozzon di Brenta.

Kdo chce využít sluníčka, které v Trentinu svítí dvě stě dní v roce, a je tak pravděpodobné, že si ho užijete, zastaví se na Doss del Sabion na sluneční terase zdejší chaty. Odolat se nedá ani oblíbenému bombardinu, tedy horké kombinaci vaječného koňaku a whisky v mléčném základu se šlehačkovou čepicí. Jen to s alkoholem nepřehánějte, jeho pití je při případných komplikacích na svahu přitěžující okolnost.

K osmi vlekům a lanovkám v Pinzolu přibyla v prosinci minulého roku devátá, lanovka Tulot. Je zatím druhou kabinkou v této oblasti a díky ní se mohla otevřít i nová sjezdovka DoloMitica. Ta má dvě varianty; Star je ta obtížnější, měří tři a půl kilometru a má průměrný sklon šestatřicet stupňů. Tour je méně prudká, zato na ní najedete o dva kilometry víc.

Kdo se podívá na oficiální webové stránky Pinzola, už tam objeví zakreslenou budoucí chloubu regionu – téměř pět kilometrů dlouhou lanovku se čtyřmi stanicemi. Ta spodní v Puza dai Fó (1664 m) patří do areálu Pinzola a horní končí jen několik metrů nad sjezdovkou 3-Tre v Patascoss (1753 m n. m.) v Madonně. Kabiny se rozjedou letos v prosinci a mají přepravit za hodinu až 1800 lidí. Cesta bude trvat šestnáct minut.

V elegantní Madonně (1550 m n. m.), kde platí heslo vidět a být viděn, mezi povinnosti patří navštívit legendární apres ski bar Ober 1, a zrodila se tam i hvězda Alberta Tomby, je přece jen mezi šedesáti kilometry svahů větší výběr. Mezi další legendy Madonny patří černá pista Canalone Miramonti, kde se už padesát let jezdí mistrovství světa ve slalomu.

Červené sjezdy nabízí Spinale Diretta či Genziana. Koho zdejší atmosféra omrzí, může pokračovat do středisek Folgarida a Marilleva. Až se tedy všechny plány uskuteční, bude putování z Doss del Sabion přes Madonnu do Folgaridy a Marillevy zahrnovat celkem 150 kilometrů propojených sjezdařských tratí.

Pokud budete trávit čas v Pinzolu či Madonně, udělejte si čas a vypravte se do městečka Andala. Leží na druhé straně Brenty, proto ho musíte objet po silnici přes Tione a Molveno. Odtud vás koňský povoz dopraví přímo do srdce přírodního parku Adamello Brenta do vyhlášené restaurace La Tana dell’Ermellino.

V zimních horách se servíruje vydatná strava. Trentino je ale i místem, kde se střetává mnoho kuchyní – lehká středomořská i precizní rakousko-uherská, kde měla svůj vliv i naše česká – a tak tu najde turista od všeho něco. Sýry ze salaší, zvěřinu, tradiční uzeninu i kukuřičnou kaši zvanou polenta. V La Tana dell’Ermellino se jako předkrm objevilo na talířích i pikantní carpaccio z daňka nebo tence nakrájený špek, jak se tady říká nejlepší šunce.

Oblíbené jsou i knedlíky Strangola Preti. Dělají se ze starého chleba, špenátu, mouky a lehce se přichucují šalvějí. Prý se s nimi cpali až k udušení mniši, kteří si krátili v Tridentu čas při čekání na koncil. Ten probíhal od roku 1545 s přestávkami osmnáct let.

Dnes knedlíky dochucují třeba červenou řepou.

Na stole nemůže chybět ani panenský olivový olej, jablka (Trentino je vyváží ve velkém), čerstvé jahody, lesní plody, med. V provincii se daří také vínu, nejslavnější červená jsou Marzemino a Teroldego.

Nespletete se ani, pokud si dáte šumivé Trento Doc Metodo Classico. Proces výroby bublinek z vinné révy Chardonnay má velmi přísná pravidla. Hrozny se musí sbírat výhradně ručně, přesně stanovená je i doba zrání. Výčet pochutin doplňuje vinný destilát grappa. Hodí se jako digestiv třeba po skvělém jablečném štrúdlu.

Pokud se nechcete dlouho rozhodovat, do které restaurace zamířit, hledejte nálepku s označením Osteria Tipica Trentina, která je zárukou přísně sledované kvality.