Pasov pojí s Čechy nejen pivo, ale i Rudolf II. a Zlatá stezka

Aby jejich podzemní sklepy udržely tu jedinou správnou teplotu, sázeli nad nimi majitelé stromy. Vznikly tak oblíbené zahrady. „Do některých z nich si můžete vzít vlastní jídlo a obsluha nebude nikterak pohoršena ani tehdy, když se v nich vaří,“ potvrzuje Pia Olligschlägerová z pasovské marketinkové agentury.

Ale od pěnivého moku přejdeme ke vznešenějším záležitostem. Jakmile vystoupáte na místní Horní hrad, bude vám všechno jasné: odtud se vám naskytne jedinečný pohled na dva soutoky tří řek: modrého Dunaje, zeleného Innu a černého Illzu.

Od jara do podzimu dopravní lodě i honosná plavidla, rybáři i cvrkot na nástupních molech vytvářejí atmosféru srovnatelnou s přímořským nábřežím v Itálii či Chorvatsku.

A určitě si nenechte ujít zákoutí a uličky ve Starém městě. Nejpůvabnější bývají za soumraku, kdy se rozsvěcují svíčky v oknech restaurací a barů ve sklepeních. Pohoda dne se tak nenuceně přenáší i na jeho závěr. Chcete-li přirovnání, tak tady je: Paříž.

Když se tu po pádu římského císařství objevili Bavoři, začali sídlu říkat Passawe a později Passau. Jelikož v Pasově založil svatý Bonifác biskupství už v roce 739, šířili odtud církevní hodnostáři křesťanskou víru dál na východ. Právě odtud přijala křest dynastie Mojmírovců, vládnoucí rozsáhlému slovanskému státu známému jako Velká Morava. Zatímco v případě moravských knížat biskup uspěl, snaha pokřtít vládce již v Panonii usazených, avšak původně kočujících Maďarů vyšla naprázdno.

Přesto si pasovští biskupové nemohli v žádném případě stěžovat. Nejenže se stali světskými pány města, ale císař Fridrich I., přezdívaný Rudovous čili Barbarossa, jim udělil ještě předtím, než se na území dnešního Turecka utopil na křížové výpravě proti muslimům, rozsáhlé pozemky sahající až k českým hranicím.

„Žádné jiné biskupství v Německu nespravovalo větší území. Navíc Pasovem procházela řada obchodních cest včetně proslulé Zlaté stezky, kudy karavany soumarů převážely sůl z bavorských a rakouských dolů do severnějších částí Evropy včetně Prahy,“ dodává průvodkyně.

Do dějin českých zemí zasáhli pasovští ještě jednou. Na počátku roku 1611 podivínský císař Rudolf II., který se více než o správu svých držav zajímal o alchymii a umění, povolal do Prahy vojsko svého bratrance, arciknížete a biskupa Leopolda Pasovského. Počítal, že tak setne hřebínek jak zpupným českým stavům, tak bratru Matyáši, kterému s výstředním Rudolfem docházela trpělivost. Císař se ale přepočítal. I když žoldnéři v pasovských službách Prahu obsadili, nakonec císařovo sídelní město neslavně opustili a Rudolf se musel vzdát českého trůnu ve prospěch Matyáše.

Turisté, kteří si prohlížejí nádherné barokní stavby ve Starém městě, netuší, že za jejich vznik město vděčí neštěstí. „Pasov zasáhl v letech 1634 a 1650 mor. A aby toho nebylo málo, o dvanáct let později město vyhořelo. Další požár v roce 1680 byl tak ničivý, že je biskupové museli nechat postavit z velké části znovu,“ vysvětluje Pia Olligschlägerová.

Kromě toho, že město představuje významnou železniční křižovatku, dobře je znají i cyklisté. Po cyklostezce sledující tok Dunaje se dostanete až k jeho ústí do Černého moře. Nejvyhledávanější část trasy mezi Pasovem a Vídní láká nejen sportovce, ale i celé rodiny milovníků kol dokonalou údržbou a spolehlivým značením.

Pokud vás zrovna nebaví šlapat do pedálů, můžete využít výletní lodě nejen k prohlídce města, ale i k delší plavbě po proudu Dunaje.

;Na krajany dnes narazíte v Pasově poměrně často. I když někteří ve městě a v jeho okolí pracují, mnohem více jich do bývalého obchodního města přijíždí – jak jinak než za levnými nákupy.

Giovanni Battista Corleone miloval s vroucí náruživostí horkokrevného Itala obojí – rodinu i práci. Kvůli druhému musel opustit, přesněji řečeno opouštět, to první.

Bavorské zimy se závějemi, vánicemi a mrazem se mu z duše příčily. V dobách ledových se naštěstí pravidelně pěti až sedmitýdenním putováním vracel na slunnější jih. Když si to jednou namířil zpátky za obživou do Pasova, doma zanechal několikaměsíčního synka.

„Aby obraz hošíkovy tváře udržel před očima co nejdéle, ztvárnil ji v chrámu, kde právě pracoval na zakázce – katedrále svatého Štěpána u nás v Pasově. Přenesl ji, jak nejlépe uměl, na cherubína, tedy na dětského anděla,“ vysvětluje průvodkyně Pia Olligschlägerová.

Stesk po potomkovi, kterého uviděl až příští zimu, se pak projevil v tom, že Corleone pojal všechny ostatní andílky smutné, bez úsměvu a dětského rozradostnění.

To však není jediná pozoruhodnost vznešeného dómu ve stylu zářivého italského baroka. Tamější varhany složené z 17 774 píšťal a 233 rejstříků si dlouhou dobu udržovaly primát největších na světě.

Teprve v roce 1994 je předstihl nástroj Prvního kongregačního kostela v americkém Los Angeles. Když si tu vyslechl koncert papež Benedikt XVI., prohlásil: „Kdo chce hrát pro potěšení, pustí se do Mozarta. Kdo pro Boha, ten hraje Bacha.“ Courání uličkami plnými kavárniček, obchůdků a hospůdek vás zavede třeba ke dvorní lékárně U Černého orla vyhlášené loni internetovým hlasováním za nejkrásnější lékárnu v Německu.

Nebo se vaše kroky zastaví před domem U Divého muže. Před odjezdem na velkolepou svatbu do Vídně se svým bratrancem Františkem Josefem I. zde nocovala Alžběta Bavorská, řečená Sissi a proslavená ve filmové sérii mladičkou Romy Schneiderovou.

Když se do stejného lůžka natáhl Michail Gorbačov, ptali se ho: jak se vám spalo v posteli, Sissi? „Příjemně, ale to nemohlo být ono původní lůžko. To by za ta léta pořádně ztvrdlo,“ smál se Gorbi.