Článek
„Tento rok dokončíme 4. etapu, takže palác bude konečně zakonzervovaný. Další drobné úpravy budou následovat,“ přiblížil Právu Vladimír Havelka, který se do obnovy ruiny pustil s partou nadšenců před více než dvaceti lety.
Tím práce v zarostlém kopci nad řekou Sázavou zdaleka nekončí. „Když budu optimista, za finanční přízně bychom konzervaci Zlenice dokázali dořešit v řádu osmi let,“ odhaduje.
Cílem letitého snažení je uvést pozůstatky historické stavby do stavu, ve kterém se nebudou dál rozpadat. Peníze přicházejí od sponzorů, členů sdružení, obce i evropských fondů.
Dříve pusté místo
Poprvé Zlenice zmiňuje Oldřich ze Zlenic roku 1318, když žaluje Ctibora z Kožlí pro škody jím způsobené v osadě Kouty. K zániku přispěly poděbradské války v letech 1463–1465.
Když jsme s kamarádem Zlenice objevili, bylo to pusté místo, kam nechodili žádní turisté.
Nezisková organizace Sdružení Zlenice se o památku stará od roku 1995. „Začali jsme jako dvacetiletí mladí kluci, které zajímala historie. Když jsme s kamarádem Zlenice objevili, bylo to pusté místo, kam nechodili žádní turisté, pod kopcem se nacházely spálené zbytky prvorepublikových lázní. Obrovsky nás to zaujalo a chtěli jsme objekt dát dohromady,“ vzpomínal Havelka.
„Ve dvaceti jsme měli odvahu, že všechno půjde, jenže postupně se ukázalo, že je to mnohem komplikovanější, než si člověk představoval,“ krčil rameny. Na obnově trosek se podílejí nejen nadšení amatéři, ale když je třeba, nastoupí i odborníci.
Teď se na Zlenice chystají zedníci. Zatím se podle Havelky podařilo opravit největší dominantu hradu, která se mylně nazývá velká věž, zbytek velkého paláce.
Přibyla lávka pro pohodlnější vstup, v soutěži dřevěná stavba roku 2014 získala třetí místo. Severozápadní palác prochází obnovou čtvrtý rok. Žádné závratné historické nálezy hrad nevydal.
„Ale vždycky, když se něco dělá, vyvrátí se teorie, která se váže k danému místu. Když se konzervovala velká věž, údaje mluvily o typické hranolové obytné věži. Pak se ukázalo, že šlo o velký palác, místo 8 x 8 metrů měl půdorys 8 x 16 metrů,“ přiblížil Havelka. Na místě se našly kusy kování, nástrojů, keramiky.