Památkově chráněné dřevěnice ukazují, jak žili dělníci v zaniklé třinecké kolonii Starý Borek

Oba památkově chráněné domky pocházejí zřejmě z roku 1878, kdy kolonie vznikla. „Před rekonstrukcí byly ve velmi neutěšeném stavu, zatékalo do nich, střechy byly polorozpadlé. Pár lidí je využívalo jako nějaké letní sídlo, někdo tady pančoval alkohol, choval nepovolená zvířata. Víceméně padaly i hospodářské objekty,“ popsal Marian Razima, výkonný tajemník spolku Regionální rada rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci.

Dodal, že v té době vlastnila roubené domky ještě huť, kterou památkáři naháněli, ať s tím něco dělá. Nápad dřevěnky rekonstruovat přišel v roce 2017. To se nakonec podařilo díky česko-polskému programu Interreg. Obnova stavení vyšla na asi 35 milionů korun.

„Je to tak, jak chtěli památkáři,“ nastínil Razima. Zatímco v jedné dřevěnce je technické zázemí, pokladna, recepce, toalety a kanceláře, druhá se stala skanzenem. „Je to čtyřbytová roubená stavba. Podle památkářů to je prý unikát, nikde jinde v České republice prý není, že by v jednom velkém roubeném objektu byly čtyři bytové jednotky,“ poukázal.

Dřevěnky byly určeny zaměstnancům Třineckých železáren. Ti tak už nemuseli dojíždět do práce z širokého okolí, ale bydleli i s rodinami přímo u huti. „Měli tady malou zahrádku a hospodářské stavení, kde mohli chovat slepice, králíky či jiná zvířata. Na tu dobu to bylo poměrně luxusní bydlení, protože doma na vesnici takové neměli,“ upozornil Razima.

Při čištění dřevěnek se spolek spojil s experty na muzejnictví, kteří jim doporučili, co mají z nálezů zachovat a vystavit. „Je tady několik dochovaných kousků, například kamna, které jsme repasovali a zprovoznili. Zůstaly tady i různé komody, židle nebo stolky. I ty jsou dnes k vidění. A doplnili jsme ve spolupráci s Muzeem Těšínska věcmi z pozůstalostí,“ vysvětlil zástupce spolku, který se o areál stará.

Dřevěnky na Borku jsou jedním ze 16 zastavení naučné trasy Po stopách dřeva, železa a lidí, která vede z Třince až do polské Visly.

„Osm zastavení je na české, osm na polské straně a týká se života lidí v regionu v posledních 200 letech. Ukazuje, jak se rozvíjelo hutnictví, jak se těžily rudy, jak se pálilo vápno, jak naši předci pracovali se dřevem, jak žili. Trasa má necelých sto kilometrů a dá se pohodlně objet autem,“ láká Razima na turistickou novinku.

Podle Razimy ale není cílem mít dřevěnky jen jako skanzen. Spolek do budoucna počítá, že oživí nejen jejich zahrádky, ale i hospodářská stavení. „Už máme zájemce o komunitní zahrady a sdílené kurníky, takže je možné, že tady budou kokrhat kohouti a kvokat slepice,“ prozradil a doplnil, že v turistické sezoně budou dřevěnky otevřeny každý víkend a jeden den v týdnu.