Článek
Lesbos, ležící v severní oblasti Egejského moře, nějakých šestnáct kilometrů od turecké pevniny, není tím pravým místem pro ty, kteří si dovolenou spojují nejen s plážemi a mořem, ale i s diskotékami a zábavními parky. Je to klidné místo, kde dění neurčují zahraniční turisté, ale tradiční způsob života místních obyvatel.
Ti proti zahraničním návštěvníkům nic nemají, začínají chápat, že cestovní ruch je docela slušným zdrojem obživy, ale že by se kvůli tomu nechali vykolejit ze svého životního rytmu a stylu, to rozhodně ne.
Je to klidné místo, kde dění neurčují zahraniční turisté, ale tradiční způsob života místních obyvatel. foto: PRÁVO - Bohuslav Borovička
Na prvním místě je pro ostrovany stále zemědělství, zejména pěstování oliv a pastevectví. Lesbos o sobě tvrdí, že má nejvíce hodin slunečního svitu v Egejském moři. Čtrnáct miliónů olivovníků z něj činí největší olivový sad na světě.
Oblíbená letoviska
Většinu času tráví prázdninoví návštěvníci přirozeně u moře. Lesbos totiž navíc není příliš příhodným místem k nějakému velkému cestování. Je rozlehlý, ale tamní silniční síť tvoří většinou úzké silnice, které se klikatí přes hory a doly, takže překonání i poměrně nevelké vzdálenosti vyžaduje dost času a trpělivosti.
Nejvyhledávanější letoviska jsou na severozápadním pobřeží. Jsou to rozlehlé, nepříliš hluboké zátoky s krásnými písčitými plážemi. K nejznámějším patří Molivos s mohutným hradem nad pláží, s úzkými uličkami a spoustou hospod a obchodů.
Charakteristická architektura ostrova Lesbosfoto: PRÁVO - Bohuslav Borovička
Podobná, jen o něco menší, je Petra. Městečko Anaxos, které má pověst nejčilejšího z ostrovních letovisek, vybudovali lidé z vnitrozemí, kteří si tam postavili své víkendové domy. Z mnoha z nich se později staly rodinné hotely a penzióny, jichž je v Anaxu požehnaně a jsou základem jeho ubytovací kapacity.
Všechna místa se vyjmenovat nedají, a tak snad ještě Skala Kallonis hluboko ve vnitrozemí ostrova, kam sahá stejnojmenný záliv, nebo Eresos na jižním pobřeží, v němž se narodila antická básnířka Sapfó, o níž ještě bude řeč.
Sapfó a její kult
Na ostrově Lesbos se narodila a většinu svého života tam strávila neobyčejná žena jménem Sapfó. Pocházela z aristokratické rodiny, skládala básně a písně a také je sama přednášela. V oněch dobách, asi šest století před naším letopočtem, nebylo zvykem, aby se ženy takto veřejně předváděly. Sapfó toto tabu prolomila hned v několika ohledech.
Založila dívčí uměleckou školu a říká se, že se svými svěřenkami měla vztahy hlubší než přátelské, což bylo další prolomené tabu. To třetí spočívalo v obsahu jejích básní a písní. Neskládala eposy, oslavující hrdinné reky, ale písně a básně milostné.
Historikové říkají, že pověstí o lesbické (podle ostrova Lesbos) orientaci umělkyně vytvořil antický bulvár. Tehdejší společnost se nemohla smířit s emancipovanou ženou, a tak jí přiřkli něco, co se nepovažovalo za normální a mravné.
Ať je to tak, či onak, kult Sapfó a lesbické lásky zůstal s ostrovem pevně spojen. Hotel Tavari Beach na jižním pobřeží ostrova např. nabízí na svých internetových stránkách programy „jen pro ženy“. Jsou to výlety tam či onam, cyklistické vyjížďky, tenis, bowling, kurzy vaření, keramiky.
Lesbos není určen k velkému cestování. Je sice rozlehlý, ale tamní silniční síť tvoří většinou úzké silnice vyžadující trpělivost.foto: Právo/Bohuslav Borovička
Část místních se s tímto stavem nehodlá smířit, nelíbí se jim, že je ostrov spojován s lesbickou láskou a že tam přijíždějí ženy, vyznávající kult antické básnířky.
Místní podali žalobu, která by měla „očistit“ dobré jméno ostrova. Lidé, kteří podnikají v cestovním ruchu, mají názor opačný. Každá reklama je podle nich užitečná a navíc, tyto ženy i jejich mužští protějšci jsou dobrými zákazníky.
Ostrov Lesbos je však především místem pro ty, kteří dávají přednost klidné dovolené, mají rádi pokrmy z ryb a jiných mořských potvor. Patří mezi těch málo míst ve Středomoří, kam masový turismus ještě nevstoupil. Rozhodně proto stojí za to tam jet na dovolenou dříve, než se tak stane.
