Ostrov Korsika stále patří Napoleonovi

Pokud se na Korsiku vypravíte lodí, ať už z některého z italských či francouzských přístavů, přistanete nejspíš v Bastii, městě s necelými 40 tisíci obyvatel v departementu Haute-Corse na severu ostrova.

Na ústředním náměstí Svatého Mikuláše stojí socha muže, který vzhledem připomíná římského císaře: svalnaté urostlé tělo, jen lehce zahalené do řízy, poloobnažená hruď, na hlavě vítězný věnec. To je Napoleon, dozvídáme se. Cože? Ten malý tlustý skrček, který neudělal krok bez svého typického klobouku? Ano, je to tak, slavný císař a vojevůdce se tu nechal zobrazit v jakési ideální podobě, do níž mu však dost scházelo.

Z Bastie se vydejte do vnitrozemí. Korsika je velmi hornatá, a tak není divu, že sem mnoho návštěvníků přijíždí za horskou turistikou. Hornaté vnitrozemí je téměř liduprázdné. Korsičané se buď stáhli do turisticky atraktivních, a tudíž ekonomicky výnosných míst na pobřeží, nebo tráví většinu roku ve Francii. V horských vesničkách a na samotách se už dneska uživit opravdu nedá.

Většina Korsičanů tak používá své prastaré rodinné statky jako jakési letní byty. Většinou jsou zabedněny, jen při velkých rodinných slavnostech se sem sjíždí příbuzenstvo.

Po cestě si všimněte, že všechny nápisy jsou důsledně uváděny ve dvou jazycích: kromě francouzštiny ještě také v původní korsičtině. Francouzské nápisy však bývají ve velké většině zamalovány barvou, občas bývají cedule i prostříleny. Jeden z důkazů toho, jak moc si připadají Korsičané svébytní a nezávislí na Francii. Zdá se však, že spíše než o podvratné aktivity se jedná o jakýsi národní sport. Ostatně cedule se zamalovaným názvem Corse a čitelným Corsica se tu prodávají jako suvenýr.

O původu korsičtiny vedou jazykovědci dodnes spory. Někteří ji označují pouze za nářečí italštiny, jiní hledají její původ v klasické řečtině a další se domnívají, že má ještě starší, předindoevropský původ. V horském městě Corte, jehož citadela rozhodně stojí za návštěvu, dnes na jediné ostrovní univerzitě vyučují i v korsičtině.

Jedna z největších rarit Korsiky byla objevena teprve před sedmdesáti lety. Jsou jí tajemné menhiry, megalitické stavby dávných civilizací, jaké známe například z francouzské Bretaně. Tyhle stojící kameny mají ale jednu zvláštnost: spousta z nich má vytesané obličeje, některé dokonce i ruce a zbraně.

Nejznámější z těchto míst je Filitosa. Pradávné sídlo tu leží již dlouhých osm tisíc let a bylo využíváno ještě v době římské. Pak se však na něj na mnoho staletí zapomnělo. Až v roce 1946 objevil podivné útvary na svém pozemku sedlák Charles Antoine Cesari. S pomocí archeologa Rogera Grosjeana je odkryl, a místo se brzy stalo oblíbeným turistickým cílem.

Cesari pak mohl přestat svůj pozemek obdělávat, přestože jeho zemědělský charakter je dodnes patrný — poblíž starobylých kamenných staveb se pasou krávy i oslíci, vznáší se tu vůně fíkovníků.

Kromě menhirů se tu nacházejí kruhové stavby, o jejichž účelu se vedou diskuse, a nejznámější uskupení kamenů bývá označováno jako Dinosaurus, protože kostru tohoto zvířete opravdu připomíná. O jejich tvůrcích se však ví jen velmi málo.

Na západním břehu ostrova leží Ajaccio, Napoleonovo rodné město, a také hlavní. Jedna Napoleonova socha zobrazuje vojevůdce opět v římské tóze a s vavřínovým věncem, navíc za doprovodu lva, druhá jej pro změnu ukazuje na koni, obklopeného čtyřmi bratry. Až na té třetí, která se prý nachází nedaleko jeskyně, kde si malý Napoleon s přáteli hrával na vojáky, nacházíme Napoleona takového, jakého ho známe: podsaditého, s typickým kloboukem.

Obdivovatelé císaře si mohou prohlédnout jeho rodný dům a navštívit katedrálu, kde byl pokřtěn. Vztah vojevůdce k rodnému ostrovu byl ovšem poněkud rozporuplný: na jednu stranu prý říkal, že by Korsiku „poznal i se zavázanýma očima“, ovšem na tu druhou doufal, že už se sem nebude muset vracet.

Hezkou zastávkou je také malebné město Porto a jeho dominanta, výborně zachovaná janovská věž. Podobných hranatých či okrouhlých bašt najdeme na korsickém pobřeží desítky. Jsou to strážní věže a postavili je Janované, kteří ostrov delší dobu ovládali.

To nejkrásnější nás čeká nad městem, na útesech Calanche. Úžasně tvarované skály patří k největším pozoruhodnostem Korsiky. Jedna z legend vypráví, že sám ďábel se tu zamiloval do mladé pasačky. Když jeho lásku odmítla, pomstil se tím, že začaroval všechny kolem do podoby kamenných zvířat. V bizarních skalách tak vidíme tu žábu, tu obrovskou ruku. Symbolem tohoto místa je nádherně tvarované srdce v takzvané Skále milenců.

Zatímco střed Korsiky je oblíbený mezi příznivci horské turistiky, jih proslavily jeho pláže, z nichž dohlédnete na sousední Sardinii. Navštivte rovněž město Bonifacio a projeďte se jím na lodi. Uvidíte nejen městečko, jemuž opět dominuje mohutná pevnost a několik kostelů, ale také zajímavé skály a jeskyně. Jeden slavný skalní útvar se nazývá Napoleonův klobouk, další malebná skála je Zrnko písku.

A na závěr si můžete nechat prohlídku zdejšího hřbitova. Hřbitovy na Korsice, a v Bonifaciu především, připomínají spíše malá města. Každá hrobka je honosným domkem s křížem na střeše a důležité je, aby i po smrti měli nebožtíci ten nejhezčí výhled na moře.