Ostrov, kde ženy mívaly tři manžele a cizinci spávali s královnou, je dnes oblíbenou turistickou destinací

Nevšední rodinné uspořádání, které na Lanzarote historicky fungovalo, popsal Jean de Béthencourt. Byl to francouzský objevitel, který na počátku 15. století vedl expedici na Kanárské ostrovy. Prvním, na němž přistál, bylo právě Lanzarote. Ve své kronice z cesty definoval tehdejší společnost jako polyamorní. Každá žena tehdy měla tři manžele, kteří rotovali po měsíci.

„Pravděpodobně šlo o opatření, které mělo předejít přelidnění ostrova, jenž musel nejen tehdy, ale ještě i nějaké to století zpátky vyjít s extrémně omezenými zdroji. Umíte si to představit? Už s jedním mužem je to složité a představte si to ve trojím vydání,“ směje se na mě spiklenecky průvodkyně Laura Pasinová.

Místní historie a legendy se u návštěvníků půvabného ostrova těší velké oblibě. A obzvláště ty pikantní. Přidává tedy legendu o místních vládcích. Ve zdejší královské rodině nebylo mnohomužství obvyklé. Vládl jen jeden král a ten měl jedinou královnu. Drobný háček to ovšem mělo.

Stejně jako se v českých končinách k uvítání cizinců nabízel chléb se solí, ve 14. století se na Lanzarote jako projev dobré vůle mělo nabízet lože královny. Jak se k tomuto zvyku sama královna stavěla, legenda nepopisuje. Mohlo pravděpodobně záležet na konkrétním návštěvníkovi. Ti samozřejmě nebyli v té době na Kanárských ostrovech zrovna častí.

Z jednoho takového vřelého uvítání královnou Faynou měla kolem roku 1377 vzejít rozkošná netypicky plavovlasá princezna Ico. Král Zonzamas ji prý velmi miloval a vůči jejímu diskutabilnímu původu vůbec nic nenamítal. Problém nastal až po smrti krále a královny. Na trůn nastoupil legitimní bratr Ico, Timanfaya. Po jeho smrti však někteří zlí jazykové odmítali přijmout princeznu Ico za svou královnu. Rozhodli se tedy podrobit ji testu kouřem.

Měla být spolu s vězni odsouzenými na smrt odvedena do jeskyně plné dýmu z ohně, jejíž vchod byl zapečetěn kamenem. Pokud je skutečná princezna, přežije. Po několika hodinách byla jeskyně otevřena a Ico jediná byla naživu. Spíše než genům za to ale prý vděčila chytré chůvě, která ji vychovala a před uzavřením princezně podstrčila houbu napuštěnou vodou a pošeptala jí, ať dýchá přes ni. Z Ico se tak stala královna, jejíž nárok už nemohl nikdo zpochybnit.

Lanzarote oplývá řadou podobných příběhů. Turisté sem ale přijíždějí především za konstantně krásným počasím. Většinu roku zde panuje jaro a průměrná teplota zřídka klesá pod dvacet stupňů, od června do října přichází léto s krásnými průměrnými pětadvaceti stupni, rtuť teploměru ale v tomto období často šplhá ke třicítce, letos i výrazně výše.

Mnohé z nejkrásnějších pláží návštěvníci najdou na jihu ostrova. Je to příhodné, právě v letovisku Playa Blanca přistávají lodě ze sousedního ostrova Fuerteventura, které jsou v tuto chvíli pro Čechy nejpraktičtějším způsobem dopravy na Lanzarote. Přímé letecké spojení existuje mezi Prahou a Fuerteventurou, cesta lodí pak zabere něco málo přes půlhodinku.

Že se blížíte, poznáte již z dálky podle bílých věžiček připomínajících palác z Tisíce a jedné noci. Nejde však o historickou památku, ale o jedno z nejluxusnějších ubytování na ostrově. Pokud jste fanoušek opravdu dobrého jídla, Princesa Yaiza Suite Hotel Resort je místem, kde se zabydlet. Opakovaně totiž vyhrává ocenění za nejlepší švédské stoly na celém Lanzarote. Jmenuje se podle jedné z dávných princezen, k níž se rovněž váže půvabná legenda. Jako ostatně k většině známých míst na tomto ostrově. A jeho značná část podléhá důsledné ochraně. Najdete tu národní park, přírodní parky, monumenty a chráněné oblasti.

A v oblasti vulkanického masivu, který je přírodní památkou, se nachází i Pláž papoušků, jež je jednou z nejznámějších na ostrově. Cesta z Playa Blanca sem trvá asi čtvrthodinku autem. Barevné opeřence tu sice pravděpodobně nespatříte, ale sama pláž hraje všemi barvami, a je tak jednou z nejfotografovanějších na ostrově. Tyrkysově modrá voda, zlatý písek, zátoka krytá skalami a rozkvetlé bugenviley v baru nad pláží vytvářejí opravdu nevšední kulisy. Hlavní pláž má kolem sebe i několik menších sestřiček oddělených útesy.

Pro ty, kteří sice stojí o jemný písek a křišťálově čistou vodu, ale dávají přednost soukromí a nejbližšího člověka snesou nejméně pár desítek metrů od svého ručníku, je tou pravou vedlejší Pláž žen. Z letoviska se k ní jede stejnou cestou, ale jedná se o dřívější odbočku. Tady nenajdete žádné plážové služby, ale dlouhou širokou pláž a božský klid.

Přímo v Playa Blanca jsou městské pláže s veškerým servisem a pozvolným vstupem do vody, jednou z nich je i půvabná Pláž plameňáků. V letovisku samozřejmě nechybějí četné možnosti zábavy, nákupů a stravování.

Dalším vhodným místem, kde zakotvit, je Puerto del Carmen. Zde se pro změnu nachází Holčičí pláž a Hotel Fariones, nejstarší turistické ubytovací zařízení na ostrově. Byl otevřen v roce 1966, ale nenechte se zmást jeho „věkem“, je asi tím vůbec nejstylovějším na ostrově. Bývalá rybářská vesnice, dnes zhruba 11tisícové město je blíže středu ostrova, a je tak ideálním místem pro turisty, kteří chtějí často vyjíždět za četnými přírodními zajímavostmi. A těch je na ostrově opravdu požehnaně.

Pokud byste chtěli většinu času věnovat koupání a navštívit jen jediné místo, nenechte si ujít Cueva de los Verdes. Jeskynní systém vyhloubený tekoucí lávou se táhne do vzdálenosti osmi kilometrů pod povrchem a výhledy opravdu berou dech. Přestože sestupujete do nitra země, vyjma dvou krátkých úseků se sníženým stropem je podzemní prostor překvapivě rozlehlý. Citlivé nasvícení, podzemní laguny a koncertní síň na samém závěru prohlídkové trasy činí z prohlídky přírodního útvaru životní zážitek.

Nedaleko se nachází Jameos del Agua. Rovněž vulkanický tunel, který se však dostal do rukou Césara Manriqueho, nejvýznamnějšího umělce ostrova. Ten z něj vytvořil umělecké, kulturní a dnes už i turistické centrum, ač měl komplex původně sloužit čistě pro potěchu místních obyvatel. Manrique využil potenciál jeskyně a kreativně dotvořil okolí. Vzniklo světově unikátní auditorium s nezaměnitelnou akustikou.

Třešničkou na dortu je skutečnost, že v lávovém tunelu můžete povečeřet a pak se stezkou kolem laguny se slanou vodu, v ní žije 77 endemických druhů živočichů, včetně slepých ráčků přezdívaných „jameáčci“, přemístit na druhou stranu komplexu, kde se konají koncerty. Jídlo bylo chutné a hudba libozvučná, ale i kdyby ne, nejspíš byste si ani nevšimli. Místo je totiž tak neuvěřitelné, že minimálně první hodinu návštěvy budete jen ohromeně zírat.

Milovníci flóry by si neměli nechat ujít kaktusovou zahradu v Guatíze, kterou má rovněž na svědomí Manrique. Stejně jako většinu umělecky zajímavých míst ostrova. Plně doceněn byl však, jak už to tak u umělců bývá, až po své smrti v roce 1992. Ve středním věku byl znám spíše jako podivín, který chodíval nahý po pláži, a pobuřoval tak zejména matky dospívajících dcer.

Byl nejen výtvarníkem a architektem, ale i vizionářem a ekologem, který bojoval za to, aby si Lanzarote udrželo tradiční charakter a nepodlehlo diktátu masového turismu. I díky němu se plošně zachovala tradiční architektura, kdy jsou maximálně dvoupodlažní domy čistě bílé a okna a dveře modré či zelené. Jeho na umělce až netypickou praktičnost nejlépe ilustruje, že když mělo dojít ke stavbě prvního velkého resortu, udělal vše, co se dalo, aby tomu zabránil. A když to nebylo možné, zapojil se do tvorby projektu, aby „zmírnil škody“.

Na jeho dílo narazíte na ostrově na každém kroku, velké množství kruhových objezdů kupříkladu zdobí jeho pohyblivé sochy, které navrhl, aby potěšil zdejší všudypřítomný vítr a nabídl mu objekty, se kterými si může pohrávat.

Další oblíbenou turistickou atrakcí je vyhlídka Mirador del Río. A ano, i tu navrhl Manrique. Opět v sobě snoubí symbiózu přírody a architektury a každý detail je zde dokonale promyšlený. Název „Vyhlídka na řeku“ je poněkud zavádějící, protože zde z 500 metrů vysokého útesu shlížíte na protější ostrov La Graciosa a úzký pruh moře, který jej dělí od Lanzarote. Ten je však tak klidný, že mu místní přezdívají řeka. Vyhlídka stojí za návštěvu jak díky působivému pohledu na okolní krajinu, tak kvůli budově samotné, kde má každé okno i schod svůj význam a zvláštní půvab.

Na ostrov La Graciosa si můžete udělat celodenní či jen několikahodinový výlet lodí. Jedná se o velmi poklidný ostrůvek oblíbený zejména kvůli karibskému stylu koupání.

Z přírodních divů ještě rozhodně stojí za návštěvu El Charco de los Clicos, tmavá sopečná pláž, u níž se nachází Zelené jezero. Koupání v něm je přísně zakázáno, ale i samotný pohled stojí za to. Za sytě zelenou barvou zřejmě stojí kombinace minerálů a řas. Na zdejší pláži prý lze najít olivíny, které najdete v mnoha špercích prodávaných na ostrově.

Další oblíbenou a na počátku zelenou atrakcí Lanzarote, a později růžovou, temně rudou či zlatavou, je zdejší víno. Ve vulkanické půdě se daří specifickým odrůdám jako Malvázie, které jsou pěstovány tradičním způsobem. Réva se zde nevine do výšky, ale plazí po zemi v typických jamkách a je obskládána kruhovými zídkami z vulkanické horniny. Tento způsob chrání révu před větrem, sopečná hornina zase zachycuje a dobře drží vlhkost.

Pokud máte v oblibě růžové víno, nenechte si ujít návštěvu vinařství Stratvs. Jejich Rosado z odrůd Listan Negro a Tinta Conejera patří k tomu lepšímu, co jsme ochutnali. Naprostá většina vinařství leží rozeseta podél hlavní cesty v centrální části ostrova. Na rychlý oběd se můžete zastavit v taverně La Cepa přímo sousedící s vinařstvím La Geria. Narazíte tu na rychle připravené chutné jídlo za příznivé ceny a jako bonus si ho můžete vychutnat u venkovního posezení s výhledem na zdejší vinohrady a vulkány v pozadí. Sklenka sladké Malvázie jako dezert nemůže chybět.

Nedaleko se nachází vjezd do Národního parku Timanfaya, jenž má ve znaku ďábla. Povrch chráněné oblasti je pokrytý vulkanickými vyvřelinami, jež jsou na ostrově nejmladší. K posledním erupcím zde došlo v osmnáctém a devatenáctém století. Zdejší krajina připomíná povrch Marsu a je téměř bez vegetace. V nejvyšší přístupné části se pak nachází restaurace, která využívá pro přípravu pokrmů vulkanickou aktivitu. V recenzích je však hodnocena spíše jako turistická past. Naproti tomu návštěvu samotného parku lze určitě doporučit.

Lanzarote je ostrovem, na kterém se vám nejspíš týden bude zdát jako příliš krátká doba. Alespoň ale budete mít důvod k návratu. Mnohé z jeho více než 200 vulkánů stojí už 15 milionů let, tak vyčkají i na Čechy, kteří postupně objevují jeho divokou krásu.