Článek
Kopcovitý ostrůvek Spinalonga v zálivu Mirabello je zastavěný pevností, kterou tam v 16. století vybudovali Benátčané kvůli boji s Turky. Ve 20. století však sloužila ke zcela jiným účelům. Ostrov se totiž na několik desítek let stal obřím leprosáriem.
Začátkem minulého století začali být na Spinalongu převáženi lidé trpící leprou i potenciálně nakažení. Šlo o jakousi karanténu, v níž měli nemocní dožít svůj nešťastný osud. Lékař ošetřoval pacienty jednou týdně, pravidelně na ostrov putovaly také dodávky jídla, vody a dalších potřebných zásob.
Slepovali střípky svých rozbitých životů
Se životem mimo civilizaci se nemocní snažili vyrovnávat důstojně, a tak si postupně vybudovali fungující komunitu. Otevřeli obchůdky, divadlo, knihovnu a vydávali vlastní noviny. Někteří dokonce uzavírali sňatky a zakládali rodiny. Zdravé děti však byly rodičům odebrány a odvezeny do sirotčince mimo Spinalongu.
Od roku 1948 existuje na lepru lék, a tak je ostrůvek od konce 50. let prázdný. Jak to s tajemnými a odříznutými lokalitami často bývá, i na Spinalongu si postupně našli cestu zvídaví turisté. Z výletních lodí si prohlédnou ostrov kolem dokola, při procházce pak na vlastní kůži pocítí atmosféru uzavřeného prostředí, do kterého byli nemocní násilím přivezeni, odtrženi od rodin a domova.
Z ostrova nebylo návratu, ani po smrti. Tisíce těch, kteří tam lepře podlehli, jsou pohřbeny většinou v hromadných hrobech na ostrově.
Turistickou infrastrukturu se stánky se suvenýry nebo restauracemi nečekejte. Občerstvení se vyplatí mít s sebou. I když je Spinalonga od Kréty co by kamenem dohodil a žádný pacient s leprou tam už dávno nepobývá, izolovanost ostrova je stále patrná.