Článek
Přestože patří ostrovy Burano či Murano k okouzlujícím, a ne tolik přelidněným místům v Benátské laguně, pro mladou generaci to nehraje velkou roli. Populace Burana se aktuálně pohybuje kolem 2700 lidí, přičemž se číslo každoročně snižuje zhruba o 60 — někteří obyvatelé zemřou, jiní se odstěhují na pevninu.
„Spousta lidí už tady nechce dál žít, protože musíme čelit mnoha těžkostem. Třeba velkému přílivu nebo vysokým nákladům na život. Nejde jen o bydlení. Základní věci, jako jsou jídlo nebo i benzín jsou mnohem dražší, protože je musíte dovážet po vodě,“ vysvětluje jeden z místních, čtyřiadvacetiletý Andrea Bon.
Fontána di Trevi v Římě bude kvůli neukázněným turistům ohrazená
„V domě za mnou bydlelo sedm lidí, ale když v něm zemřeli rodiče, jejich děti se z Burana odstěhovaly. Dům tak zůstal prázdný. Teď patří mojí rodině, ale nikdo v něm nebydlí,“ doplnil Bon s tím, že sám si raději koupí úplně nový dům, než aby se nastěhoval do existujícího.
Stavět nové domky je na Buranu obtížné kvůli striktním regulacím. A většina budov je naprosto identických — jsou dvoupatrové a dohromady mají kolem 40 metrů čtverečních. Úřady ale pravidla nedávno uvolnily, aby vyšly místním vstříc. Nově povolují i jisté změny ve struktuře domů.
„Rád bych tu žil dál s rodinou a udržoval místní tradice naživu,“ tvrdí Bon.
Z Benátek mnoho lidí nepřijede
Zřejmě nejproslulejší tradicí je krajkářství. Místní typ krajky zvaný punto in aria by měl být klíčem, jak Burano a jeho sousedící ostrovy oživit. Lokální iniciativa Venezia Nativa by ráda přilákala více návštěvníků. Přestože krásy Benátek přijede ročně objevovat na 30 milionů lidí, jen 1,5 milionu z nich se jede podívat i na Burano.
„Vždy, když se doslechnu o mladých párech, kteří se k nám vracejí, jsem nadšená. Populace stárne, a když někdo zemře, je to jako bodnutí do srdce, protože je nás tu čím dál méně. Všichni se známe, jsme jako jedna velká rodina,“ tvrdí Federica Molinová, která vede s manželem místní řemeslnou pekárnu.
Ukázat tradice turistům chtějí i další místní. Domenico Rossi je jedním z dvaceti posledních lovců krabů na ostrově. Ve svých 50 letech je i tím nejmladším. Návštěvníkům ukazuje činnost, která byla kdysi na Buranu zcela běžná.
„Vždy tu sázíme na kvalitní, udržitelný turismus. Nechceme velké masy lidí, spousta míst v Benátkách byla už zničena,“ tvrdí Rossi.
Přes všechno úsilí místních spatřují mladí i tak více výhod v životě na pevnině a ve velkých městech. Tradice jim nic neříkají, a tak jsou Burano a další malé ostrůvky v Benátské laguně jen stínem svých někdejších já.