Osm nejneobvyklejších letišť na světě

Ledová ranvej na stanici McMurdo v Antarktidě patří mezi tři hlavní přistávací dráhy. Ranvej zde není zpevněná a piloti přistávají na dlouhém úseku z ledu a sněhu, který je pečlivě udržovaný.

Na dráze není nouze o prostor, takže zde mohou přistávat i extrémně velká letadla. Ale opravdovou výzvou je správně odhadnout moment tak, aby těžké letadlo neuvízlo v měkkém sněhu.

Mezi Marokem a Španělskem leží úzké Britské teritorium Gibraltar. Místní letiště zde bylo postaveno během druhé světové války. Letištní dráhu křižuje nejrušnější gibraltarská silnice Winstona Churchilla.

Auta zastavují na silnici vždy, když letadla přistávají nebo vzlétají. Toto řešení je jediný způsob, jak na poloostrově nalézt prostor jak pro letiště, tak i hlavní silniční tepnu. Z jedné strany Gibraltaru se totiž tyčí hory a na druhé straně se zase rozprostírá město.

V Japonsku jsou pozemky velmi vzácným zdrojem, proto inženýři v Osace zkonstruovali letiště na umělém ostrově. První stavební práce začaly roku 1987 a už roku 1994 zde přistálo první letadlo.Turisté se na ostrovní letiště dostávají pomocí auta, železnice nebo vysokorychlostním trajektem.

Kansaiský umělý ostrov je čtyři kilometry dlouhý a dva a půl kilometru široký. Dokonce je vidět z vesmíru. Inženýři museli řešit možné zemětřesení, nebezpečné cyklony, nestabilní mořské dno a další možné hrozby.

V současné době hrozí letišti zatopení díky globálnímu oteplování. "Za 50 let by mohlo být letiště pod vodou," řekl Stewart Schreckengast, profesor leteckých technologií na Universitě Purdue.

Neexistuje mnoho letišť lemujících přímořská turistická letoviska. Ale letadla přistávající na karibském ostrově sv. Martina v Nizozemských Antilách přelétávají malou pláž, která se stala atrakcí pro všechny nadšence letadel a milovníky adrenalinu.

Turisté na pláži v ohrožení nejsou, pomineme-li nadměrný hluk, riskují zde pouze projíždějící řidiči nákladních vozidel, která by při přistání letadla mohla být překážkou.

Macau je bývalá portugalská kolonie u pobřeží Číny. Až do roku 1995 zde nebylo žádné letiště, kde by mohla přistávat velká letadla. V současné době zde mají dostatečně velkou dráhu i pro velké stroje.

Stejně jako například v Hongkongu museli inženýři v Macau vysoušet půdu, aby vystavěli letiště pro hustě osídlená území. V oblastech asijského pobřeží v Pacifiku jsou vysoké hory a zalidněná pobřeží. Není zde příliš možností, kde můžete postavit letiště, proto zde vznikají obrovské umělé ostrovy určené pro letiště.

Jedním z mnoha způsobů jak se dostat do washingtonského národního parku Griffiths-Priday Ocean je přistát na 1 370 metrů dlouhé pláži. Přistávací dráha se rozkládá mezi ústím řeky Copalis a bariérou skalisek. Oranžové značení na obou koncích pomáhá bezpečně navádět piloty při přistání. Těm se doporučuje, aby přistávali do tmavšího mokrého písku, který je stabilnější než světlejší suchý písek.

Madeira je malý ostrov vzdálený asi 580 km západně od pobřeží Maroka patřící Portugalsku. Ostrov zásobují velké letouny a i zkušení piloti se zapotí na jen 1,5 kilometrů dlouhé ranveji.

Přistávací dráhu na Madeiře prodloužili pomocí speciálního mostu, který je dlouhý 900 metrů a široký 180 metrů. Na 200 sloupech unese i těžká letadla. V roce 2004 byla stavba oceněna za estetickou a zároveň citlivě zasazenou konstrukci do krajiny.

Letadla směřující na ostrov Barra, který se nachází na skotském pobřeží, využívají místní pláž od roku 1930. Letiště má sice nedostatek přistávacího místa, ale může se pochlubit moderní řídící věží, která ročně odbaví více než 1000 odletů a příletů.

Letadlový řád se zde řídí přílivem a odlivem. Pro piloty představuje největší riziko písek a hrudky soli, které mohou zanést ložiska na kolech letounu, proto je nezbytná speciální údržba dráhy.