Osm let žije ve Skandinávii. Tamní bizarní zákony dokážou českou spisovatelku zaskočit i dnes

Ještě během studia žurnalistiky odjela Mrázová na půlroční pracovní pobyt na Island. Toužila starat se o koně, k nimž měla vždy kladný vztah, a tak vybírala mezi Irskem a právě severským ostrovem, jemuž se přezdívá země ledu a ohně. „Věděla jsem akorát, že se tam točí spousta amerických filmů a jsou tam ledovce a vodopády. To je tak zhruba vše,“ vzpomíná na svoje někdejší znalosti o Islandu.

Ostrov s drsnou krajinou a oslnivou přírodou ji ale uhranul, a ve volných chvílích proto vyrážela na detailní průzkum. „Rodina, u které jsem bydlela, mě předem připravila na to, že je od domu vše daleko. Třeba nejbližšího souseda od nás dělilo 17 kilometrů a město, kam jsme jezdili nakupovat, bylo vzdálené 30 kilometrů,“ říká Češka. Ta o svých zážitcích ze severských zemí pohovořila během živého natáčení podcastu Slepá mapa, jež se uskutečnilo začátkem února v Radlické kulturní sportovně v Praze.

Island naučil Mrázovou mimo jiné důkladně plánovat, adaptovat se na nové prostředí i podmínky a částečně díky němu poznala i mentalitu seveřanů. Vše se jí hodilo, když po dokončení žurnalistiky odešla z Prahy za dalším studiem do Dánska, kde dodnes bydlí. „Už jen žít v cizí zemi pro mě najednou bylo snazší. Také jsem si lépe budovala vztah k severu, protože už jsem věděla, co můžu očekávat i na jaké počasí musím být připravená.“

O soužití s Dány, kulturních rozdílech i mnoha netradičních zvycích píše Mrázová ve svojí knižní prvotině Moji Dánové a skoro Dánové, která vyšla v roce 2022. V ní popisuje, jak komplikovaná byla adaptace na kulturu, která je od té české poměrně odlišná. „I když jsem měla povědomí o severu už z Islandu, na některé situace se zkrátka připravit nedokážete,“ konstatuje.

Za příklad dává třeba dánský zvyk, který nemine žádného svobodného člověka ve 25 letech. O narozeninách ho totiž přátelé svážou, polejí vodou a zasypou skořicí. Ve 30 letech se situace opakuje, akorát s pepřem, a jen pokud je člověk stále nezadaný. „Tradice pochází asi z 18. nebo 19. století, kdy se hodně lidí věnovalo obchodu s kořením,“ vysvětluje Mrázová.

Bizarní ovšem nejsou jen některé dánské zvyky, ale i vybrané zákony. Jeden například povoluje, že je možné beztrestně ubít Švéda holí, pokud do Dánska přejde po zamrzlém moři. I tato rarita má původ v historii. „Švédové během jedné z válek překvapili Dány, když přešli zamrzlý Öresund a napadli Kodaň. Tak se vymyslel tento zákon a dodnes ho nevyjmuli z legislativy,“ prozrazuje Češka.

Tím však výčet bizarních zákonů nekončí. V Dánsku je například rovněž nařízeno, aby zedníci nosili v neděli meče. Vyloženou raritou je pak Norsko, kde je údajně povolena masturbace na veřejnosti, pokud člověk nemyslí na nikoho konkrétního. „Nevím tedy, jak se to dokazuje,“ směje se domažlická rodačka.

O masturbaci na veřejnosti psala některá světová média v roce 2013, případ se ovšem týkal Švédska a jistého muže, který se uspokojoval na pláži ve Stockholmu. Soud ho osvobodil a argumentoval tím, že se dotyčný neukájel s myšlenkami na někoho konkrétního.

Z domovského Dánska se Mrázová vypravila na průzkum dalších zemí. V posledních letech vyrazila třeba do Norska, kde zpracovávala reportáž o desátém výročí masakru na ostrově Utøya, během covidu navštívila také Faerské ostrovy či Grónsko, kam mohla navzdory uzavřeným hranicím coby dánská rezidentka bez problémů vstoupit. Humorné zážitky z těchto destinací shrnuje ve své druhé knize Až na sever!, která vyšla loni na podzim.

Putování po Norsku zavedlo Mrázovou například k Trollímu penisu, skále falického tvaru. Ve finských Helsinkách zase objevovala české hospody, ve Švédsku navštívila muzeum odporného jídla.

Nepříliš vábným pokrmům byla česká cestovatelka vystavena také v Grónsku, kde pobývala u jedné místní obyvatelky. Ta jí k večeři nabídla nejprve velrybí špek a poté tulení oči. „Ty mají dodat člověku zhruba tolik energie jako espresso,“ popisuje Mrázová, která si však obě pochoutky nechala raději ujít.

Návštěvu Skandinávie a celého severu by Češka i přes horší gastronomické zážitky doporučila všem, kteří milují přírodu. „Pro sólo cestovatele to jsou zcela ideální a bezpečné země,“ konstatuje Mrázová, která prakticky celý sever prozkoumala na vlastní pěst. Zbývá jí navštívit už jen Špicberky, což by chtěla v blízké budoucnosti napravit.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Co severské státy spojuje a rozděluje? Jaká je mentalita tamních obyvatel? Na jaké bizarní zvyky a tradice mohou turisté narazit? Za čím se jezdí do Grónska? Věří Islanďané na elfy? A jak populární je mezi mladou generací severská mytologie? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.