Článek
Veřejné záchody ale nejsou zcela obyčejné, jsou spíše jakousi galerií – podlaha a zdi jsou vyloženy mozaikou, mají také celou řadu dalších ozdobných prvků, jako jsou podloubí či sloupy všemožných tvarů a barev. Hundertwasserovi navíc na srdci ležela příroda, řada materiálů je proto recyklovaných, respektive pochází z budov, které byly zdemolovány. Vykonávat potřebu na takovém místě se mnohým zdá až neuctivé, a tak si toalety raději na památku vyfotí.
Toalety zdobí sloupy a podloubí.
Většina lidí si záchody spíše fotí.
Autor se návštěvnické přízni ale už těšit nemůže, zemřel totiž na přelomu milénia, zhruba rok poté, co své excentrické dílo v novozélandském městečku Kawakawa dokončil. Během necelých dvaceti let se toalety staly populární turistickou atrakcí, a i když samotné městečko není v podstatě ničím výjimečné, návštěvníci se tu zastavují jen díky nim. Ročně sem zavítá přes 250 000 lidí.
Rakouský architekt na Novém Zélandu žil od roku 1970 a veřejné záchodky jsou jeho jediným dílem na jižní polokouli. Obdržely také mnoho ocenění.
Architekt při tvorbě zrecykloval některé materiály.
Kawakawa není však jediným městem na jižní polokouli, které by turisty lákalo právě na veřejné toalety. Podobnou strategii mají v australském Cumminsu, kde tamní záchody obdržely i cenu International Toilet Tourism Award. [celá zpráva]