Orlická přehrada: Na hausbótu za klidem i památkami

Naše trasa z kempu Popelíky na Příbramsku k hradu Zvíkov na soutoku Vltavy a Otavy vedla po dostatečně široké vodní ploše, takže jediným manévrem vyžadujícím větší soustředění bylo přistávání a vyplouvání.

Možnost zastavit kdekoli, kde to značkou není zakázáno, vykoupat se, projít se po břehu, navštívit některou z pamětihodností či jen tak stranou od lidí relaxovat patří asi mezi největší výhody tohoto typu dovolené. Anebo jen víkendu, pokud by se vám třeba prostory na lodi zdály poněkud stísněnější.

Michal Šperger, majitel půjčovny Lodě na řece (lodenarece.cz) v kempu Popelíky, zmiňuje pracovně hodně vytížené klienty, kteří si na pár dnů několikrát za sezonu přijíždějí vyčistit hlavu, rybáře, kteří se s lodí dostanou i do jinak nedostupných míst, nebo rodiny s dětmi, pro které je plavba velké dobrodružství. Na rozdíl třeba od Baťova kanálu nevyužívají bydlení na vodě v takové míře cyklisté, protože okolí přehrady je příliš kopcovité.

Na druhou stranu si na své přijdou příznivci koupání a opalování bez plavek — ani v sezoně totiž není problém si na členitém vodním díle najít „soukromou“ zátoku. Voda v Orlíku bývá zpravidla čistá do konce července, potom se v ní mohou začít objevovat sinice. U kormidla byste si měli dávat pozor, abyste nevpluli do oficiálních zón pro plavce vymezených žlutými bójkami.

Jako zázemí se sprchou a toaletami lze využít řadu tábořišť, u kterých se dá přistát a případně i přenocovat. Některé kempy nabízejí dětská hřiště, tenisové kurty či jiná sportoviště. Přestože má hausbót lednici i vybavenou kuchyňku, na složitější jídlo je pohodlnější zajít si do restaurace rovněž v kempu nebo poblíž některého z výletních cílů. Na palubě můžete využít suchý záchod a elektrické zásuvky s napětím dvanáct voltů.

Z vybavení hausbótu nejvíce oceňujeme horní palubu s terasou a posezením. Hlavní kormidelna, kde nastartujeme a regulujeme rychlost, je sice umístěna dole pod střechou, ale i nahoře můžeme volantem udržovat směr jízdy. „Lodě si nechávám stavět na zakázku podle vlastního návrhu a právě kvůli horní palubě, kterou na Orlíku nabízím jako jediný, mám zaplněné termíny dlouho dopředu,“ říká Michal Šperger.

I na prudkém sluníčku (pozor na spálení) nás nahoře příjemně ochlazuje větřík. Navzdory idylce je však nutné být ve střehu, sledovat okolní provoz a včas předvídat manévr spojený s nutností změnit rychlost. V tom případě se jeden z členů posádky ujme řízení na dolní palubě.

Jak upozorňuje majitel půjčovny, nemělo by ovšem dojít k tomu, aby se dva „kapitáni“ o řízení přetahovali, jinak hrozí jeho zablokování. Při stavbě hausbótu Michal Šperger vycházel především z předpokladu, aby se plavidlo vešlo pod tři metry vysoký most v Týnu nad Vltavou a také do zdviže, která lodě přepravuje přes hráz orlické přehrady směrem na sever.

„I když většina klientů pluje na jih, třeba až do Českých Budějovic, někteří se s menším plavidlem vypraví opačným směrem do Mělníka k soutoku Vltavy s Labem, kde je pak mohu autem vyzvednout, a i s lodí odvézt po silnici zpátky do přístaviště.“

Lodní výtah, modernizovaný letos na jaře, patří mezi evropské unikáty. Vozík tažený lany se pohybuje po kolejích a s malými rekreačními plavidly i jejich posádkou překonává výškový rozdíl sedmdesát metrů. Lanovka pro lodě je součástí hráze a vznikla zároveň s přehradou na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Od přístaviště Popelíky je vzdálena jen asi tři čtvrtě kilometru.

Mnozí si chtějí lodní zdvihadlo vyzkoušet jako atrakci, takže se jím nechají dopravit na sousední vodní nádrž Kamýk, doplují ke stejnojmenné obci a zamíří zpátky.

Kdo chce pokračovat na sever, dočká se dalšího zpestření v podobě traktoru, který převáží lodě ze slapské přehrady na vodní nádrž Štěchovice. My se však rovnou vydáváme na jih k jedenáct kilometrů vzdálenému zámku Orlík. Abychom ušetřili čas, plujeme maximální rychlostí, která je u plavidel z půjčovny povolena, tedy patnáct kilometrů za hodinu. Kdo chce ale dosáhnout nižší spotřeby, měl by zpomalit téměř na polovinu.

Zhruba za hodinu a čtvrt jsme na místě. I když podle pravidel můžeme přistát všude, kde to není zakázáno, vzhledem ke skalnatým břehům si nemůžeme moc vybírat.

Nenechte se přitom zmýlit přístavištěm vyznačeným v aplikaci mapy.cz, které bývá někdy určeno jen výletním parníkům, což je i případ Orlíka. Na vhodné místo přímo pod zámkem nás nakonec navádí značka parkoviště. Ke břehu přirážíme přední částí hausbótu, který přivazujeme dvěma lany ke kolíkům. Kolega fotograf sice dokáže uvázat lodní uzel, ale pokud bude držet, dá se použít jakýkoli jiný. Přestože jsme přistáli v klidné zátoce, pro jistotu vyhazujeme ještě kotvu.

Téměř všechny interiéry zámku, které si až do konce září můžete prohlédnout denně kromě pondělí, se dochovaly ve stavu z roku 1948, kdy ho po komunistickém puči museli opustit Schwarzenbergové. Na ostrohu nad Vltavou stála v těchto místech už ve 13. století pevnost, jejíž osazenstvo mělo za úkol chránit obchodní stezku a vybírat clo z plavby po řece. Později zde vznikl gotický hrad, který vystřídal několik majitelů a po častých požárech prošel několika přestavbami.

Jeho současná novogotická podoba pochází z poloviny 19. století, kdy už byl v držení mladší větve Schwarzenbergů, jejímž zakladatelem byl kníže Karel Filip (1771-1820). Část přilehlého anglického parku s poměrně členitým terénem ve výšce 380 až 425 metrů nad mořem byla zatopena při stavbě přehrady. Značená turistická cesta vás přivede nejen k několika vyhlídkám na přehradu, zámek i okolní kopce, ale po kilometru a půl také ke Schwarzenberské hrobce na louce zvané Planýrka.

Novogotickou patrovou budovu postavenou v letech 1861 až 1864 tvoří kaple využívaná při pohřebních obřadech. V přízemí pak odpočívají téměř všichni příslušníci orlické větve rodu Schwarzenbergů. Několik set metrů od zámku můžete navštívit akvárium s expozicí sladkovodních ryb a výstavou fotografií lokality z doby před vznikem orlické přehrady, kvůli jejíž výstavbě zaniklo několik obcí včetně kostelů a mlýnů.

Zhruba po dvou kilometrech plavby dál proti proudu Vltavy dorazíme pod Žďákovský most neblaze proslulý v kauze takzvaných orlických vrahů, kteří své oběti odtud shazovali v sudech do přehrady. Ocelová stavba se však pyšní i méně morbidním unikátem. Jde totiž o největší (s délkou téměř 543 metrů) jednoobloukový most v republice. Za ním jsou skalnaté břehy ještě výraznější a po deseti kilometrech kaňonem připlouváme k hradu Zvíkov založenému Přemyslovci na soutoku Vltavy s Otavou.

Stejně jako Orlík je hrad na skalním ostrohu, který obtéká z každé strany jiná řeka, do konce září přístupný denně kromě pondělí. I tady se dá najít vhodné místo k přistání. Kdybychom v plavbě pokračovali na jih, před soutokem s Lužnicí by nás čekala první z několika plavebních komor, jejichž proplutí vyžaduje větší míru pozornosti než ostatní manévry. Jak na to a spoustu dalších informací včetně pravidel provozu se dočtete v příručce, která je k dispozici na palubě.

Cestou zpátky do přístaviště v kempu Popelíky si kousek za Orlíkem vyzkoušíme „kotvení“ u písečného břehu pomocí zatlučených kolíků (spolu s kladivem součást výbavy hausbótu), k nimž přivážeme lana. Při vyplutí musíme dát pozor, abychom motor nespustili příliš blízko břehu a na mělčině tak nepoškodili vrtuli. K tomuto účelu slouží odstrkovací bidla.

Michal Šperger tvrdí, že zatím mu plavidlo poškodili paradoxně pouze dva klienti, a zrovna ti, kteří mají kapitánské zkoušky. „Všichni ostatní si dávají pozor a snaží se nic nepodcenit,“ podotýká majitel půjčovny Lodě na řece.