Oprava pražského barokního paláce skončí v létě. Pak ho zpřístupní

Ve velkolepém panském sídle ze začátku 18. století se podařilo objevit několik zamalovaných fresek. Malby i sochařská výzdoba, dílo Matyáše Bernarda Brauna, jsou oslavou hrdinství. Zachovala se většina původních dřevěných prvků s výjimkou podlahy, dubových parket, které jsou replikou. Obnovit bylo třeba i tapety na mnoha zdech, a to v původních vzorech. Postarala se o to expertka Vladimíra Kalabisová.

„Podařilo se najít na půdě uschované původní tapety, další vznikly zkoumáním vzorů v dalších sídlech Clam-Gallasů,“ uvedla architektka rekonstrukce Gabriela Hosáková. Před dokončením je oprava fasád s Braunovými sochami atlantů v Husově ulici.

Clam-Gallasův palác bude ze všech pražských barokních sídel podle radní Hany Třeštíkové (Praha sobě) jediný přístupný, otevírat se má postupně. „Muzeum hl. m. Prahy zde bude mít svou expozici barokního umění, barokních artefaktů. Chceme také palác využít ke zpřítomnění W. A. Mozarta v Praze, budeme se snažit dělat komorní koncerty, akce v mozartovském stylu, i na nádvoří,“ popsala.

Od léta se podle ní otevřou reprezentační sály, a to zejména pro různé slavnostní příležitosti. V přízemí budou obchody a kavárna.

Muzikolog Marc Niubo upozornil, že žádný věrohodný pramen nepotvrzuje Mozartovu přítomnost či vystoupení v Clam-Gallasově paláci. „Neznamená to ještě, že by nebyly žádné vazby mezi Gallasy a Mozartem. Nejznámější spojení je přes známou pěvkyni Josefu Duškovou, podporoval ji právě hrabě Gallas a koupila od něj usedlost Bertramka,“ řekl Niubo. Sídlo Gallasů podle něho Mozart mohl navštívit na podzim 1787, když v Praze připravoval premiéru opery Don Giovanni.

Palác podle ředitele magistrátního odboru služeb Lukáše Stránského prošel rekonstrukcí už v 80. letech minulého století. „Bylo do něj vneseno značné množství azbestu. Statické problémy mělo i průčelí do Husovy ulice,“ řekl Stránský. Znamenalo to vícepráce, ale původně stanovený rozpočet na 460 milionů korun bez DPH se podle něj podaří dodržet.

Od roku 1945 sídlil v paláci městský archiv, narychlo přestěhován byl při požáru Nobilleho křídla Staroměstské radnice při Pražském povstání. Právě archiváři se postarali o zachování cenných historických detailů, které při jejich působení nebyly poškozeny.

Unikátem paláce je nedokončené barokní divadlo ve druhém a třetím patře. V podkroví je zachován původní dřevěný jeřáb. „Nic se sem nemuselo tahat ručně,“ doplnil Stránský.