Opomíjená alchymistická laboratoř Rudolfa II. na Starém Městě je plná záhad

Nechal ji zřídit císař Rudolf II., dům patřil rabimu Löwovi, stvořiteli bájného golema. V podzemí se údajně našel recept na výrobu elixíru věčného mládí.

Nejde o žádný trik, jak nalákat turisty a vytáhnout z nich peníze. Dokumenty, které se zachovaly i s nákresy dílny ve strahovském a broumovském klášteře, hovoří jasně. Tady se bádalo, tady bublaly esence v křivulích, odtud se do ulice, i přes důkladné utěsnění, linul většinou hodně nelibý zápach.

Že se rozšířila pověst o smrdutém kozím spřežení projíždějícím ulicí s blýskáním a hřměním, není žádný div. V domě, který se tvářil jako apatyka, se děly podivuhodné a pro bohabojného měšťana nepochopitelné věci.

Praha rudolfinská. Dvě slova, která evokují dobu, kdy v Praze pobýval císař Rudolf II. Za jeho panování se ke dvoru i do klikatých uliček stahovaly roztodivné existence z celé Evropy. Do Prahy utekl císař z Vídně, kde se po něm vyžadovalo vládnutí a politická rozhodnutí, obé k smrti nenáviděl. Utekl i před početným příbuzenstvem, které žádalo, aby se o jejich nepotřebnost panovník staral.

Rudolf to neměl rád, Praha mu přinesla v jeho pokročilém bláznovství, neboť šíleným podle historických pramenů opravdu byl, potěšení. A ženy a posléze zájem o umění, do něhož patřil i velký zájem o alchymii. To bylo i dobře vykresleno ve Fričově filmové komedii Císařův pekař a Pekařův císař, byť se jí vytýká silný ideologický náboj.

Císař propadal dlouhým obdobím melancholie, záchvatům vzteku, duševní zdraví se u něho stále více zhoršovalo, takže pobyt u dvora se stával stále nesnesitelnějším. Na čas to ustalo, když se podařilo upnout vladařovu pozornost k umění, z něhož se stala posedlost a sběratelská vášeň. Císař utrácel obrovské sumy za umělecká díla, leckdy padělky, upnul se i na astrologii, pověstný byl i jeho rozsáhlý zvěřinec.

Pojmenoval po poradě s mágy svého psa Matyáš, po nenáviděném bratrovi, zvíře pak umučil. Svému bratrovi přál nejkrutější smrt, spálil dokonce rukáv jeho šatů, takové „voodoo po česku“.

Praha té doby byla alchymistická, ale alchymisty si vydržovali i významní šlechtici. K tehdejší Praze patřilo i již tehdy tajemné a tabuizované židovské město, jehož obyvatelům běžní křesťané nerozuměli. K tomu patřila i alchymie, věda přinášející pro nezasvěcené a pověrčivé lidi bázeň a strach.

Nebyly to ale žádné pohádky, alchymisté nebyli podvodníky, nýbrž prvotními chemiky. Samozřejmě se někteří přiživovali i na podivínském císaři, který prahl po kameni mudrců, elixíru života, transmutacích obecných kovů ve zlato.

Hradní alchymistická dílna nebyla žádným sdružením patlalů a ohřívačů buřtů jako ve filmu. Bádalo se ve skrytu, tajně, pomáhala i astrologie. A jak to bylo s badatelskými dílnami, připomíná náhodný nález v prastarém domě v Haštalské ulici na Starém Městě. Je záhadou, proč dům unikl zboření při asanaci židovského ghetta.

Dům, který se nazývá U Rabbiho Löwa, má ve vývěsním štítu nápis Speculum Alchemiae, Zrcadlo alchymie. Vypravme se tajnými dveřmi do podzemí, kde se zachovaly části středověkých pecí a nádob, do míst, kde se bádalo, prováděly se pokusy povětšinou neúspěšné, ale i vyráběly různé ranhojičské elixíry.

Vchod do domu je pod úrovní okolního terénu, vstupní místnost s pokladnou je zároveň nabídkovou s prodejní výstavkou nejrůznějších bylinných extraktů, které se připravují speciálně v rajhradském klášteře na Moravě.

Komentovaná prohlídka trvá zhruba půlhodinu, již po pár minutách se přenesete časem do minulosti, výklad je velmi zajímavý, první místnost je trochu aranžovaná, ale i tak stojí za to.

Určitě zaujme lustr, na kterém je zpodobněna hlava Mojžíše, což je jedna z nejdůležitějších starozákonních postav, prostředník mezi židovským národem a Hospodinem. Podle bible se mu zjevil v hořícím keři a pak na hoře Sinaj Bůh. Mojžíš obdržel základ Zákona (Desatero) a Hospodin uzavřel s Izraelem smlouvu.

To je všeobecně známo, ale Mojžíš je tu vypodobněn s rohy na hlavě, takže vypadá jako čert.

S rohy ho vytesal i Michelangelo Buonarroti. Bylo to podle špatného výkladu Bible, kde se hovořilo o tom, že Mojžíš byl „orožen“, ve smyslu, že ho Hospodin osvítil a výrůstky na hlavě by měly být jakousi září.

Výrůstky na hlavě v alchymistické dílně ale měly zachytávat magickou sílu, která se přenášela do alchymistické pece.

Vše vám tu krásně vypovědí a potom nastane kouzelný okamžik.

Průvodce sáhne na něco v knihovně, odklopí se tajné dveře a vy sestoupíte do podzemí.

Sklepení je původní, deset let se po povodních pracovalo na jeho úpravě, abychom mohli nahlédnout, jak opravdu vypadalo místo, kde skryti před zvědavými zraky alchymisté pracovali.

Podzemí je rozsáhlé, jsou tu tři podzemní tunely. Jeden měl údajně vést na Staroměstskou radnici, tudy se mohli nepozorovaně dostat zákazníci nebo další zúčastněné osobnosti z podzemí. Další chodba vedená pod Vltavou měla ústit na Pražském hradě.

Chodil tudy císař? Musela by mít nějaké průduchy, vzduch by byl po pár desítkách metrů asi nedýchatelný. Třetí chodba vedla za městské brány.

Alchymistickou dílnu využívali podle dokumentace jak rabbi Löw, tak i Edward Kelley, uvidíte tu tavicí pece a množství nádob. Pece jsou částečně původní, po záplavách rekonstruované, je tu i sušárna bylin.

Na zdi u laboratoře je připevněná původní kamenná deska, dole puklá, za níž se nalezly zapečetěné lahvičky. Jedna snad obsahuje elixír mládí.

Co se v podzemí dělo, zůstane navždy záhadou, ale stojí za to sem nahlédnout a popustit uzdu fantazii.

Dům stál na strategické obchodní stezce Via Grande. Po ní putovaly od 9. století obchodní karavany, pražské stanoviště bylo v Ungeltu, kde kupci uskladňovali a nabízeli své zboží.

Mnozí se zřejmě zastavovali v tomto domě, kde se nacházela již v 15. století bylinná lékárna. Zde probíhal prodej a zřejmě i nákup vzácných surovin, laboratoř nechal zřídit císař Rudolf II. v 16. století. Tehdy byla Praha mekkou nejvýznamnějších alchymistů, ale i rejdištěm šarlatánů a podvodníků. Neúspěchy panovník neodpouštěl, o tom se na vlastní kůži přesvědčil i magistr Kelley.