Ondřej Hejma sní o cestě do Číny a rád se vrací do New Yorku

To se mění. Před třiceti lety jsem si myslel, že je to Nepál. Vždycky jsem si říkal, tam se musím ještě vrátit. A zatím se mi to nepodařilo. Pak to byla Amerika, kam jsem se už párkrát vrátil.

Mně vyhovuje New York. Města, kde to žije. Najdete tam všechno. Ale v poslední době už je to daleko skromnější, protože všechny naše poslední dovolené jsou diktované golfem. Manželka hraje také. Jezdíme na výlety, kde se dá hrát a kde také něco málo můžeme vidět. Z toho nejlépe vychází Itálie, Lago di Garda na severu nebo Toskánsko na jihu. Je to blízko, nemusíte do letadla, neletíte ani osm nebo dvanáct hodin.

V oblasti Lago di Garda, což je velmi oblíbená destinace pro Čechy, člověk na hřišti potká spoustu kamarádů. Čeština tam zurčí vesele. Mají více různých slavných hřišť. Doporučil bych jedno méně známé hřiště Bogliaco. Je nejstarším vůbec v té oblasti, za války sloužilo jako ranvej pro letadla. Protože je jezero sevřené horami, bylo možné přistát jen na tomto golfovém hřišti.

Není to žádné pětihvězdičkové hřiště. Rostou tam krásné rostliny, nádherné výhledy a hned pod hřištěm u vody je nádherný hotel téhož jména s restaurací, který doporučuji pro romantické večeře při západu slunce.

Jsem rád za golf, protože do té doby jsme měli s dovolenými trošku problém. Měli jsme s manželkou  naprosto odlišný pohled na smysl dovolené. Žena upřednostňuje vědomostní turistiku, jako navštěvování muzeí po hrady, zámky a pamětihodnosti všeho druhu. Já toto nevyhledávám, spíš mám raději nějakou relaxaci, pláž, hospůdky. A spíš užívat volno, způsobem jakým bych jej užíval tady. Akorát někde jinde.

Když jsme jezdili s dětmi, vždycky jsme kompromis tohoto druhu našli. Obával jsem se velmi, že až budeme jezdit jenom ve dvou, neshodneme se. Ale golf to zachraňuje. Čas od času samozřejmě surfujeme na internetu a narazíme na nádherné relaxační pobyty v Indii. Arjuvéda jsou takové očistné kůry, detoxikace a podobné věci. O tom si zatím jenom tak povídáme, zatím jsme se ještě neodhodlali.

Jednak drasticky a jednak pěkně drahé, což člověka zvlášť v Indii překvapí. Moje manželka je lékařka a věnuje se akupunktuře a homeopatii, ale jinak je praktická doktorka. Proto je náchylná k těmto věcem. Já jsem naopak mimořádně skeptický. Proto když vidím 14 dní detoxikace pomocí arjuvédy za 100 000 korun, začnu být trochu nervózní. Jestli to třeba není nějaký podvod pro hloupý Evropany. V Indii jsem byl a tak trošku o tom něco vím.

Toto je bolestná stránka, tady vás zklamu. Je to fakt, že jsem promoval sinologii v roce 1974 a nikdy jsem v Číně nebyl. Po škole až do roku 89 to prostě nešlo. A potom když jsme mohli, přišla bouře devadesátých let, kdy jsme doháněli všechno, co jsme předtím nemohli. A podnikalo se a najednou Žlutý pes začal prosperovat. Přišlo spousty jiných věcí. Na cestování bylo o hodně míň času, tak jsem to tenkrát nějak neabsolvoval.

Teď je to popravdě řečeno podobné. Někdy bych 14 volných dní našel. Ale zase jet do Číny se mi na dva týdny nechce. Počkám až budu mít volno a pak pojedu. V nadsázce říkám, že jsem jako spisovatel Karel May, který psal o Americe a nikdy tam nebyl. Jsem na tom trochu podobně. Je to moje slabina a musím to dohnat.

Jsme typická česká skupina. Zpíváme česky a moc příležitostí nikdy nebylo. Jednou jsme hráli v Německu na slavnostech. Ale byli jsme v roce 2002 v Americe, kde to bylo mimořádně zajímavé. V Chicagu krajanská společnost pořádá každoroční festival, tam byl kdekdo. A protože je Chicago kolébkou blues, což je muzika, které se hodně věnujeme, byl to mimořádný zážitek, který bych bez muziky nikdy neabsolvoval. Bylo to úplně skvělé.

Ne vůbec, naopak naše práce je tady, hlídáme co se děje. Ale je fakt, že nějaké zážitečky byly. Jeden z těch největších byl hned po revoluci v únoru v 1990, když Václav Havel a celá parta podnikala spanilou jízdu po Americe. Tam jsem byl také, asi za odměnu. Patří to mezi nezapomenutelné zážitky.

Nikdy jsem s letadlem problémy neměl. Ale když jsme byli asi týden v Americe v 96, tehdy prvně vybouchlo letadlo nad New Yorkem. Na to asi mnoho lidí zapomnělo. Do dneška je to neobjasněné, ale myslím si, že to byl první teroristický útok. Byl jsem v Americe a média to tam rozpitvávala, jak oni to dovedou do posledního detailu. Byl jsem úplně vyděšený a když jsme letěli zpátky, tak jsem se opravdu klepal hrůzou. Četl jsem si životopis Keitha Richardse ze skupiny Rolling Stones, který přežil peklo a doufal jsem, že mi dá sílu přežít let, což jsem přežil.

Od té doby jsem byl trošku na leteckou přepravu vysazený, ale už je to dobrý. Už zase můžu létat. Nicméně co hůř snáším jsou časové posuny. Když lítat, tak spíš dolů po polednících, například do Jižní Afriky, protože je časový posun minimální. Když letíte do Thajska, tak je to spousty hodin a to těžko snáším. Ale nejlepší je auto. Můžete zastavit kde chcete, máte volnost pohybu.

Největší konflikty jaké máme na dovolených jsou jak změnit směr, jestli doleva nebo doprava. Často se to stává a teď nevíme. A bývají to opravdu často husté hádky.

Z dostupných míst, které nejsou až tak daleko a nejsou moc známé se mi líbilo na ostrově Madeira. Za prvé to není daleko, je to vzdálené asi jako Kanáry. Ale není až zas tak profláknuté jako Kanáry. Je úžasné, že tam vegetace nabízí všechno, od písku až téměř po subtropický prales až po vysoké hory. Je to malé, kompaktní, velice příjemné podnebí.

Nedávno jsme si říkali, že na Nový Zéland. Především mám v Austrálii příbuzné, kteří už byli kolikrát u nás. Ze stejných důvodů, proč jsme nebyli v Číně, nejedeme do Austrálie. Je to zhruba to samé. Možná by bylo nejlepší obě cesty spojit. Je to také dluh, který cítím vůči rodině. Navíc je Austrálie určitě krásná země a Nový Zéland je hned kousek a spousta Čechů tam jezdí.

Myslím, že je to docela oblíbená destinace. Čína, Austrálie a Nový Zéland to jsou takové tři věci. Kamarádi už tam mají domy a nejeďte tam, když máte kde bydlet. Koukal jsem na internet a nemá to chybu.