Okouzlující i chaotická Neapol, kde historie stále žije

„A měl pravdu!“ vykřiknete po deseti minutách procházky po starém městě, po půvabném historickém centru plném uzounkých starodávných uliček, tichých dvorků, pestrých obchůdků a obchodů, holičství a řemeslnických krámků.

V nezvykle úzkých středověkých ulicích, vydlážděných kočičími hlavami, snad někdy z patnáctého století, se musíte vyhýbat nejenom skupinkám halasně se bavících Neapolitánců, ale i skútrům, autům naprosto luxusním i těm, která by u nás technickou kontrolou neprošla ani náhodou. Téměř na každém kroku musíte na přeplněné uličce obcházet nevelké pultíky, na nichž leckdo prodává všelicos. Hluk, halas, smích, hlučná komunikace a kolem zdi paláců postavených dávno pradávno.

Neapol je totiž jedním z mála evropských měst, kde historické centrum opravdu žije, kde v domech ze 14. a 15. století opravdu bydlí naprosto normální lidé, a ne jen nějací boháči s trvalým pobytem na Bahamách. Neapol je kouzelná svou upřímností, ryzostí, přímočarostí, v Neapoli se s vámi dá do řeči i třeba úplně neznámý člověk: jste mu sympatický, no tak co, prohodí s vámi pár vět. Proč ne?

Neapol je divoká pro automobilisty i pro chodce. Jistě – pravidla silničního provozu kdysi kdesi někdo napsal. „A co má být?!“ zeptá se vás každý Neapolitánec a hodí oko, že před ním je na věčně ucpané Via Garibaldi konečně trochu místa, a popojede aspoň třicet metrů. Co na tom, že na semaforu zrovna svítí červená? Jste přece v Neapoli – městě chaosu. Jízda po chodníku? Běžné, zvláště u skútrů. Jízda v protisměru? Proč ne – když je to kratší. Ale předtím se přece jen rozhlédněte, jestli náhodou někde nestojí policista. Nestojí? Tak honem!

Z druhé strany přecházení přes ulici není v žádném jiném velkoměstě snazší než v Neapoli – nemusíte klusat až někam na přechod, čekat na semaforech na zeleného panáčka. Prostě vstoupíte do věčně rozjetého či jen popojíždějícího proudu vozidel a řidiči vás pustí. Jsou zvyklí – když oni nedodržují pravidla, akceptují i to, že na ně kašlou ti ostatní.

Centrum Neapole protíná rušná ulice Spaccanapoli, která rozděluje historickou část na dvě poloviny. Zde nikdo nikam nespěchá. Nemá to smysl – život je potřeba užívat si do té doby, dokud jsme zdraví, šťastní, mladí… Skoro všichni Neapolitánci se vyznačují klidnou, usměvavou bezstarostností. Není divu, žít totiž ve městě jen malý kousek od dvou výhrůžně k nebi čnících vrcholků Vesuvu – činné sopky, která naposledy s plnou silou dala o sobě vědět v roce 1944 – k tomu potřebujete buď dávku odvahy, nebo porci bezstarostnosti.

Ostatně – budete-li v Neapoli, jeďte se na Vesuv podívat. Příjemným příměstským vláčkem to do stanice Ercolano trvá sotva 15 minut. Tam vystoupíte a buď můžete k vysoko čnějícímu, jemným sirným dýmem pokaždé zahalenému vrcholku vystoupat pěšky, nebo vás tři čtvrtiny cesty vyveze taxík (cesta nahoru a zase zpět pro jednu osobu činí dohromady 10 eur). Pohled do obrovského jícnu Vesuvu není žádná legrace. Smích vás přejde. Mohutná hora jako by tiše čekala, jako by nabírala síly k další děsivé erupci… ne, raději nemyslet. Pojďme se bavit o něčem veselejším.

Tak třeba antické nevěstince – jsou v Pompejích – kdysi známém a velkém antickém městě, které popel a láva z Vesuvu roku 79 našeho letopočtu naprosto pohřbily a zakonzervovaly. A tak si dnes můžeme prohlédnout, jak žili patricijové, jaké měli hanbaté fresky na stěnách svých honosných ložnic, jaká krásná atria byla vystavěna uprostřed jejich vil.

Můžeme vkročit i do (asi nejpopulárnější) pompejské památky – nevěstince. Komůrky, kde představitelky nejstarší profese obsluhovaly pány, jsou jen o málo menší, než ty v současných hodinových hotelech. Na stěnách návodné obrázky znázorňující patřičné polohy. Ceník se pravda nedochoval, asi záleželo na konkrétní domluvě a podobě prostitutky.

Veselejší je také vztah Neapolitánců k jídlu, občerstvení, kafíčku. Milují ho – byli to oni, kdo dali Itálii a potom i celému světu pizzu. Dokážou si jídlo opravdu vychutnat, užít i prožít. Spousty půvabných kavárniček a restaurací najdete v Neapoli hlavně v centru kolem Piazza del Plebiscito a Piazza Municipio. Pokud na kávu momentálně nemáte chuť, zajděte si do architektonicky nádherné nákupní galerie z konce 19. století. Nejlepší a nejkrásnější oděvy i boty najdete právě tady.

Neapol okouzlí všechny, kteří si chtějí odpočinout, i všechny, kteří milují historii. Ostatně ne náhodou se tomuto městu říká „la citta dalle 500 cupole“ (město pěti set věží). A je jich tu podle odhadu více než pět set.

A to nepočítám kouzelný hrad dell’Ovo (podle legendy prý jeho základy stojí na jednom jediném vejci, to kdyby se rozbilo, tak…), neskutečně nádherný kostel Gesú Nuovo, chrám svaté Kláry, místní dóm s relikvií světce San Genara a mnoho, mnoho dalších krásných památek.  Najděte si jeden volný víkend a zajeďte si do Neapole. Nebudete litovat…