Okolo prýglu ke Kočičímu žlebu aneb putování jižní Moravou

Brněnská přehrada byla na řece Svratce postavena v období let 1936 – 1940, měří přibližně 10 kilometrů a zatopená oblast čítá 259 hektarů.

Jak se dočtete na stránkách přehrady, na stavbě bylo zaměstnáno velké množství dělníků zejména kvůli finanční krizi. Proto se používalo co nejméně strojů a zařízení a využívala se hlavně lidská síla. Stavbu zkomplikovaly dvě povodně. Náklady byly spočítány na 59 miliónu protektorátních korun, jako oficiální rok dostavby je uváděn rok 1940.

Hráz je široká sedm metrů a její délka činí 120 metrů. Při pohledu z hráze můžete vidět také vodní elektrárnu o výkonu 2,88 MW. Naše putování začíná právě na hrázi, odkud jedním směrem vidíte na rozlehlou vodní hladinu a druhým na Hitlerův pilíř. Je to základní kámen Hitlerovy dálnice, jež měla vést z Vídně do Vratislavi. Postaven zde byl v roce 1938 a dnes je tu doslova jako kůl v plotě. Základy dálnice využívá nynější silnice u Bystrce, která se příhodně jmenuje Stará dálnice.

Nic naplat, je třeba vyrazit na skoro dvacetikilometrovou cestu okolo prýglu, jak se zdejším nářečím říká přehradě. Průvodkyní nám bude červená značka ve spojení s naučnou stezkou.

Poněvadž je mimo sezónu a navíc je zrána trochu pošmourno, moc lidí na cestě není. Několik pejskařů a pak vytrvalci, kterým nevadí ani takové počasí. Krásné pláže jsou opuštěné a letní ruch připomínají pouze moderní převlékací kabinky a toalety.

Ještě jeden smutný pohled se nám naskýtá, když se podíváme směrem k vodě. Z důvodu revitalizace části přehrady je nádrž vypuštěná, a tak to vypadá, jako by zde přetrvávalo sucho z minulého roku. Cestou samozřejmě potkáváme mnoho občerstvení a restaurací, jež jsou teď zavřené. Probouzejí se akorát ospalí chataři, které potkáváme ještě předtím, než zamíříme do lesa.

Po opuštění zastavěných oblastí vcházíme do přírodního parku Podkomorské lesy a o chvíli později do evropsky významné lokality, která byla vyhlášena hlavně kvůli přítomnosti brouka roháče obecného. Pohodlná cesta mezi buky doplněné duby a habry ubíhá poměrně rychle. Ocení ji také hráči geocachingu, kteří zde mohou najít spoustu pokladů.

Příjemné posezení a prostor na svačinu nabízí altán u přehrady, který je kousek nad cyklistickým přístavištěm. Pohodlná stezka, jež je vhodná i pro kočárky, zde končí. Dál pokračujeme po pěšině přírodní památkou Kůlny. Jejího významu si všimne každý návštěvník při pohledu ze svahu plného dubů a habrů.

Odborníci si Kůlny cení především jako přirozeného lesního prostoru a významného ekologického biocentra. Kromě množství dřevin je místo bohaté na byliny a ohrožené druhy obojživelníků, plazů či roháče. Je proto třeba myslet na jejich ochranu a dávat pozor, kam šlapete. A to hlavně v té části cesty, kde se otvírá nádherný výhled na hrad Veveří s mostem a řekou.

Silueta hradních budov s věží je sice za nízkého slunce trochu špatně viditelná, ale i tak stojí za to. Po necelém kilometru a přeběhnutí mostu se dostaneme až pod hrad.

Hovoří se o tom, že hrad nebo spíš opevněný dvorec, byl založen již v 11. století knížetem Konrádem I. Nacházel se zřejmě o kus dál v místech, kde dnes najdeme kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jehož útrobách vznikl vzácný gotický obraz Madony Veverské.

Oficiálně je rok založení zmiňován 1213, kdy se v jedné listině objevuje jméno Štěpán z Veveří. Dominantou tehdejšího hradu byl mohutný obytný donjon na skalním ostrohu. Ve 13. století byl následně rozšířen. V těchto časech stavení spravovali purkrabí mimo jiné rovněž otec svaté Zdislavy Přibyslav z Křižanova.

Přemysl Otakar II. hrad Veveří rád využíval jako vězení pro neposlušné feudály. Zemřel v něm také komorník Beneš, bratr Miloty z Dědic.

Rozkvět stavení nad Svratkou zažívalo v druhé polovině 14. století za Jindřicha Lucemburského, který se v něm ubytoval. Nechal postavit nové paláce, věže, hradby a kapli sv. Prokopa. Po jeho smrti hrad převzal jeho syn.

Divokou historii památka naopak zažila v 15. století. Dobýt se ji snažili za husitských válek a posléze dvakrát vojsko krále Matyáše Korvína. Nepovedlo se, přičemž došlo na vybudování nového předhradí a velké čelní hradby, aby hrad Veveří odolával i do budoucna. Přeskočíme jeho další dlouhou a podrobnou historii, avšak zmíníme se, že za druhé světové války zde sídlil wehrmacht a jednotky SS.

I když v minulém století byly snahy o soukromé vlastnictví hradu, naštěstí se tak nestalo. Veveří nyní patří státu a návštěvníkům v sezóně nabízí dva prohlídkové okruhy. Podívat se můžete do paláců, reprezentačních místnosti a Břitové věže či Anglického traktu. Samozřejmostí jsou salóny, jídelna, kancelář či vychovatelna.

Poněvadž Veveří bylo při naší návštěvě uzavřeno, prohlídku jsme museli omezit pouze na prostory kolem hradu. I to však stojí za to, stejně jako krátké posezení v podhradí. Čeká nás však ještě sedmikilometrový pochod přes Podkomorské lesy, tudíž se příliš nezdržujeme a vyrážíme po modré směrem na Ríšovu studánku. Jako alternativu lze doporučit zelenou trasu či pro cyklisty silnici podél prýglu.

Putování lesem jde samo a zanedlouho jsme na rozcestí, odkud půjdeme po žluté k takzvanému Kočičímu žlebu — jinak řečeno údolím potoka Rakovec obklopeného statnými buky. Kdo bude mít čas, může se vydat do nedaleké přírodní rezervace Jelení žlíbek, v níž se nachází až 200 let starý místy až pralesovitý bukový porost. Ostatní žlutá dovede zpět k hrázi přehrady, tentokrát však z opačné strany.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.