Odstěhovala se do Rumunska. Češi jí předpovídali, že tam skončí s kudlou v břiše

Pro Brudu bylo zcela zásadní setkání s Rumuny během vysokoškolského programu Erasmus v Rakousku. Tichou a introvertní Češku okouzlila jejich otevřená, přátelská a vřelá povaha. „Hrozně mě nadchla jejich kultura i to, jak jakožto národ fungují. Potom jsem toužila spatřit jejich zemi a ta mě také uchvátila,“ vysvětlila během rozhovoru.

„Dlouho jsem hledala místo, kam patřím, a asi jsem ho našla až v Rumunsku,“ uvedla Bruda a doplnila, že je pro ni země osudová. A to nejen proto, že z ní pochází i její manžel.

Už první návštěva Rumunska byla pro Češku obrovským zážitkem. „Hrozně se mi tam líbilo. Neměla jsem vůbec žádná očekávání, a nakonec to bylo wow. Už když jsme s kamarádkou vystoupily v Brašově a viděly jsme hory, tak jsme z toho byly naprosto nadšené. Celý výlet byl úžasný,“ vysvětlila Bruda a doplnila, že ji nejprve nadchla krajina, ale poté ji pohltila atmosféra, která je v Rumunsku údajně velmi specifická, nepopsatelná a nepřenosná.

Pokud by však měla zemi přiblížit někomu, kdo nikdy nebyl ani na Balkáně, řekla by, že Rumuni jsou velmi pohostinní a přátelští k lidem „zvenčí“. „Když se dostanete k nim domů, tak mají pokaždé stoly plné jídla. I když jsou třeba chudí a nemohou si to dovolit. Cizího člověka ale vždy pohostí,“ tvrdí Bruda.

Na jedinečné atmosféře přidává Rumunsku i jakýsi „starší způsob života“. Češka uvádí, že často vídá jezdit koňské povozy se senem i ve městě Sibiu, kde s manželem žije, sympatické jí také je, že lidé na vesnicích sedí na lavičkách před domy, což už podle ní není třeba v České republice tolik běžné.

Cesta do Rumunska byla poměrně spletitá. S manželem, který byl nejprve její dobrý kamarád, žila Bruda také v Německu, které jim ale pro studenější obyvatele k srdci příliš nepřirostlo. Nakonec se proto rozhodli vypravit do Transylvánie. „Díky tomu, že jsem se dostala přímo do rodin a k lidem, jsem Rumunsko poznala víc,“ míní. Dodává, že přesto z počátku narážela na drobné kulturní rozdíly.

„Měla jsem třeba šok z jedné tradice, kterou drží pravoslavní. Na výročí úmrtí někoho blízkého rozdávají jídlo zadarmo. Při první cestě do Rumunska mě takto pronásledovala paní, která se mi snažila nacpat jídlo, a já nechápala proč. Byla jsem z ní hrozně vyděšená. Až zpětně jsem to pochopila a cítila se kvůli tomu hloupě,“ popisuje Bruda.

Stěhování do Rumunska s sebou přineslo i některé výzvy. Jednak se Bruda s manželem přesouvali během covidu a také musela Češka ze strany krajanů čelit předsudkům.

„Mnohokrát jsem slyšela, že je Rumunsko zaostalá země, že všichni Rumuni jsou Romové a zloději, že to tam není bezpečné a skončím s kudlou v břiše… Zkrátka věci, které vůbec nejsou pravda,“ konstatuje Bruda a dodává, že mnohem větší nebezpečí představují v Rumunsku pastevečtí psi či medvědi, kterých je v horách opravdu hodně a často se zatoulají i do měst. Není výjimkou, že pak zaútočí i na člověka.

„Je samozřejmě pravda, že Rumunsko je třeba v rámci Evropské unie chudší země, ale pokud člověk nežije ve vyloženě chudých lokalitách, tak to nijak nepociťuje,“ dodává Bruda.

Češka o krásách a zajímavostech Rumunska informuje také na Instagramu, kde tvoří obsah pro svůj profil Zažít Rumunsko. Ukazuje na něm nejen pamětihodnosti a přírodu, ale vysvětluje i různá kulturní specifika. Například to, že stopování je v zemi častým a běžným způsobem přepravy, za který se ovšem platí. Turistům ale místní peníze většinou odpustí.

Velkou událostí jsou také svatby. Tu zažila Bruda z první ruky. Na jejich veselku s manželem dorazilo asi 300 lidí, což je ale na rumunské poměry pořád poměrně malá akce. „My jsme pozvali asi půlku vesnice, někteří ale nepotvrdili, že přijdou, a tak jsme jen pro jistotu připravili místa navíc,“ vysvětluje Češka.

Dodává, že v Rumunsku jsou také zvykem velké finanční svatební dary. Peníze se dávají do obálky a konečná částka nemá manželům pokrýt jen náklady na svatbu, ale dát jim také prostředky do začátku. „Když přijedeme do Česka, tak nám najednou přijde, že lidé dávají hrozně malé svatební dary,“ usmívá se Bruda.

Vyjma toho ji ale při návratech do rodné země vždy překvapí i řada dalších věcí. Ať už to jsou méně komunikativní lidé, nebo třeba dělení účtu v restauraci. „V Rumunsku vždy platí za celý stůl jedna osoba,“ dodává.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Čím vším je Rumunsko jedinečné? Žije se v zemi jako za „starých časů“? Jací jsou Rumuni a proč milují děti? Jaké nepravdy se o Rumunsku říkají? Co by tady turisté neměli minout? A jak se to má s hrabětem Draculou? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.