Článek
Kdo by se chtěl vypravit do pozoruhodné vesnice po svých, ten musí ujít desítky kilometrů vyprahlou pustinou. Odměnou nebude jen návštěva oblasti tak odlehlé, že je posledním oficiálním místem, kam se v USA ještě dováží pošta karavanou mul, ale především úchvatného kusu přírody. Supai totiž leží poblíž dobře ukryté oázy.
Už po více než tisíc let je tohle schované srdce Grand Canyonu domovem domorodého indiánského kmene Havasupai. Jeho název se překládá jako „lidé ze zelenomodrých vod“ a obyvatelé Supai věří, že vody zdejší tyrkysové oázy jsou nejen posvátné, ale že proudí skrze zem a každého z 208 členů malé komunity.
Turisty táhne především okouzlující oáza s vodopády.
Navštívit Supai znamená přenést se do jiné doby — doby, kde čas běží pomaleji a jaksi nelineárně s okolním světem. Nejsou tu žádné silnice, žádná auta, po prašných cestách cupitají jen muly nebo koně. Přesto tu je třeba pošta, obchůdek se základními potřebami, kavárna, první stupeň základní školy a také dva kostelíky.
Jinak ale obyvatelé udržují dál tradice, které by v okolním světe už nejspíš upadly v zapomnění. Mluví svým kmenovým jazykem, pěstují kukuřici, tykve a fazole a pletou košíky, jako to dělávali jejich předci. Vytržení z téhle staromilské reality přichází snad jen v době, kdy do městečka dorazí zásoby nebo turisté. Obojí totiž občas vozí helikoptéra.
Nejlevnějším způsobem byla ale vždy pěší cesta. Neboli zmíněná karavana mul. Ve skutečnosti ale spíš než zásilky ve formě dopisů přivážejí tito kříženci osla a klisny zásoby v podobě jídla, léků a dalších nezbytností. Kvůli tomu je na oblastní poště také malý pojízdný mrazák, v němž se převážejí mražené potraviny.
Vstup jen na povolení
Komunita byla dlouho víceméně uzavřená, ale v polovině 20. století se kmen otevřel turistům. Dnes sem tak míří v průměru 20 tisíc návštěvníků ročně — po svých, na hřbetu nějakého lichokopytníka nebo vrtulníkem. Každý z nich si ale musí předem vyjednat povolení od kmenové rady, aby mohl do vesnice vstoupit. Od února až do listopadu pak mohou turisté přenocovat ve skromné ubytovně nebo si domluvit stanování poblíž vodopádů.
Za nezvykle modrou barvou stojí podle vědců travertin.
Stejné vody, které ve vyprahlé krajině poskytovaly obyvatelům po tisíc let vláhu, jsou nyní místem, odkud si chtějí turisté přinést fotografie. Dlouho ale nikdo nevěděl, co zdejším vodopádům a jezírkům dává tak tyrkysový odstín.
Tedy dokud se o to nezačali zajímat vědci, kteří zjistili, že je zdejší krajina bohatá na travertin. A když se voda, která je této horniny plná, dostane na vzduch, vznikne chemická reakce, díky které vypadá voda na slunci tak modře, píše BBC.
O domov bojovali
O své území musel kmen Havasupai v minulosti i bojovat. Kdysi bylo skoro velké jako dnešní stát Delaware, rozkládalo se na více než 6470 kilometrech čtverečních. Když se ale evropští kolonizátoři dozvěděli o nerostném bohatství krajiny, začali si ji zabírat pro sebe. Mnoho původních Američanů bylo násilně vytlačeno ze svých domovů, stejně tak kmen Havasupai.
Zásoby do Supai vozí pravidelně karavana mul.
Když ovšem prezident Roosevelt v roce 1919 ustanovil Grand Canyon národním parkem, mnozí obyvatelé kmene toho využili a nabídli se jako zaměstnanci se znalostí prostředí.
Dnes má Havasupai od americké vlády status suverénního domorodého kmene a může si tak sám řešit své vnitřní záležitosti. Sedmičlenná kmenová rada volená obyvateli vesnice určuje vše od zdejších zákonů až po umožnění vstupu návštěvníkům.